Čerstvé bylinky v kuchyni: okno versus umělé světlo

Pak vařte na středním plameni. Míchejte často, ale ne divoce, aby se do džemu nedostalo příliš vzduchu. Pěna, která se tvoří na povrchu, se sbírá lžící — pokud zůstane, džem bude kalný a může dřív plesnivět. Vařte 20 až 30 minut. Zkouška ztuhnutí: kápněte trochu džemu na studený talířek, nechte vychladnout a přejeďte prstem. Pokud se vytvoří vráska a džem se nevrátí zpět, je hotový.

Šikmina pod střechou bývá v bytě ta část, kam se odkládají krabice, lyže a starý nábytek. Přitom jde o plnohodnotný prostor, který při správném využití nahradí chybějící metry jinde. Rozhoduje o tom jedna věc: výška, ve které začíná použitelná podlaha. Tu je potřeba změřit dřív, než cokoli koupíte.

Začněte tím, že si nízké zóny rozdělíte na dvě pásma. Tam, kde je výška menší než zhruba metr, patří pouze úložné prostory – zásuvky, police, nízké skříně na kolečkách. Do vyšší části pak umístěte činnosti, které vyžadují pohyb vsedě nebo vstoje. Typickou chybou je nacpat postel nebo pracovní stůl přímo pod nejnižší bod šikminy. Vznikne stísněný kout, který nikdo nechce používat.

Pátý návyk: logujte smysluplně a konzistentně. Místo console.log(x) pište console.log('pocetPokusu', pocetPokusu), abyste v konzoli věděli, co která hodnota znamená. Před commitem tyto výpisy odstraňte nebo použijte úrovně console.debug. A ještě jedna věc: nikdy nepolykejte chyby prázdným catch. Prázdný blok catch (e) {} je místo, kde chyba zmizí a vy pak hodiny hledáte, proč se něco nespustilo.

Malé funkce a krátké bloky Druhý návyk: držte funkce krátké, ideálně do dvaceti řádků, a každou větev if na pár řádcích. Dlouhá funkce s pěti úrovněmi vnoření je místo, kde se chyby schovávají nejraději. Když blok naroste, vytáhněte jeho obsah do samostatné funkce s výstižným názvem. Získáte dvě věci: kód půjde číst po částech a do ladění můžete vstoupit přesně v místě, kde tušíte problém, místo abyste procházeli celý strom.

Čtvrtý návyk: kontrolujte vstupy na hranici, ne uvnitř logiky. Když funkce očekává číslo, ověřte to hned na začátku a při neplatné hodnotě skončete (return nebo vyhození chyby). Vnitřek tak může předpokládat, že data jsou v pořádku, a nemusíte psát obranné podmínky do každého kroku. Častá chyba je opak: ošetřovat null až hluboko uvnitř výpočtu, kde už je těžké zjistit, odkud se vzal.

Prohlédněte si sedák zboku. Položte na něj pravítko nebo dlouhou desku a sledujte, zda se dotýká pouze krajů, zatímco uprostřed je mezera. Prohněte ho dlaní v místě, kde sedíte. Pokud se pěna nevrátí do původního tvaru nebo je cítit tvrdý rám, podpora je pryč. Zkuste si sednout na dvě polštáře přes sebe. Když se bolest zmírní, problém není ve vašich zádech, ale v sedačce.

Pěstovat bylinky v kuchyni po celý rok jde, ale jen když pochopíte rozdíl mezi tím, co rostlina potřebuje, a tím, co jí běžně dopřejete. Okenní parapet vypadá jako ideální místo, jenže v zimě je tam světla málo a přes den se teplota u okna výrazně mění. Umělé přisvětlení tuto nestálost řeší, ale zase svádí k tomu, že lidé zapomenou na vlhkost a vzduch. Rozhodující není estetika, ale stabilita podmínek.

První návyk: pojmenovávejte věci podle toho, co dělají, ne jak vypadají. data, vysledek nebo tmp vám za týden nic neřeknou. seznamFaktur, pocetPokusu, jePrihlasen ano. Platí to i pro funkce: pokud název obsahuje spojku „a" (nactiAOver), funkce dělá toho moc a měla by se rozdělit. Při ladění pak nemusíte číst celé tělo funkce, abyste zjistili, co se v ní děje.

Třetí návyk: předávejte data, ne stav. Funkce, která sahá na globální proměnnou nebo na this z vnějšího rozsahu, se ladí obtížně, protože její výsledek závisí na něčem, co v místě volání nevidíte. Pokud hodnotu potřebujete, předejte ji jako parametr a vraťte výsledek pomocí return. Vyhnete se tak typické chybě, kdy se proměnná změní na jednom místě a rozbije to úplně jinde.

Většina času u ladění nejde na složité logické chyby. Jde na drobnosti, které jste přehlédli při psaní: chybějící závorka, proměnná ve špatném rozsahu platnosti, funkce, která dělá tři věci najednou. Čistý kód není estetika. Je to praktický nástroj, jak se k chybě dostat rychleji, protože v přehledném kódu ji uvidíte dřív, než ji začnete hledat.

Žádný z těchto návyků není o délce kódu ani o stylu. Je o tom, že každá nejasnost vás při ladění stojí čas. Čím méně nejasností v kódu necháte, tím dřív narazíte na skutečnou příčinu místo na její stín.