Když ručníky nemají věšák, plesniví. Takhle je usušíte

Kde hledat příčinu poklesu a co s tím děl

Správný postup je zhruba tento: nejprve srovnat podklad, pak nanést hydroizolaci včetně rohů a prostupů, poté lepit obklad. Horní hranu obkladu vždy ukončit lištou a spáru mezi lištou a stěnou vyplnit trvale pružným tmelem. Pokud je za obkladem sádrokarton nebo jiný citlivý materiál, izolace musí být souvislá a přesahovat obklad. Voda si najde cestu i malou netěsností; nepotřebuje velkou díru.

Ručník, který uschne do dvou hodin, nepáchne ani po několika dnech používání. Pokud i po celodenním věšení cítíte vlhko, problém není v místě, ale v tloušťce látky – příliš hustý froté ručník v bytě bez větrání prostě neuschne. Řešením je mít dva tenčí a střídat je, ne jeden tlustý. A jednou za čas je properte na vyšší teplotu, aby se zbavily mastnoty z kůže, která zadržuje vodu.

Základní pravidlo zní: čím větší plocha ručníku je vystavena vzduchu, tím rychleji uschne. Proto ho nikdy neskládejte na polovinu a nevěšte přes tyč tak, aby obě vrstvy ležely na sobě. Pokud použijete opěradlo židle, přehoďte ručník jen jednou a nechte oba konce volně viset. Mezi sedákem a látkou musí zůstat mezera alespoň na dva prsty. Stejně tak na radiátoru: nepokládejte ručník přímo na plech, ale položte ho na mřížku nebo na příčku, kde může vzduch proudit i zespodu.

Druhá častá chyba je ignorování sklonu odpadní trubky. Voda musí odtékat samospádem, takže trubka nemůže být vodorovná ani stoupat. Pokud sifon posunete příliš dozadu, sklon se zmenší a odpad se začne ucpat. Někdy pomůže otočit kolínko nebo použít jiný typ zápachové uzávěry, ale vždy je potřeba zachovat alespoň minimální sklon. Bez něj se voda zastaví a zápach se vrátí.

Pevná, nebo skládací zástěna a co udělat se starou van

Než začnete, promyslete, kde povede hranice obkladu a co bude nad ní. Není to jen otázka vkusu. Je to místo, kde se rozhoduje, jestli vám obklad do poloviny stěny vydrží, nebo se stane zdrojem vlhkosti. Když si nejste jistí, raději izolujte výš, než by odpovídalo obkladu. Voda si cestu nahoru najde i tam, kde ji nečekáte.

Nejdřív si ujasněte, co vlastně chcete: estetické rozdělení stěny, nebo ochranu konstrukce. Obklad do poloviny stěny řeší jen to první. Hydroizolace pod ním musí sahat výš, než kam sahají dlaždice. U sprchového koutu se doporučuje izolovat minimálně do výšky, kam dosáhne voda při sprchování vsedě i vestoje, obvykle tedy nad úroveň, kterou běžně vidíte na hotové stěně. Vana je jiná: voda nestříká tak vysoko, ale stále stéká po zdi a cáká na ni při každém usednutí.

Obklad jen do poloviny stěny vypadá v koupelně elegantně a šetří materiál. Jenže voda nekončí tam, kde dlažba. Rozhoduje o tom, kam až skutečně stříká, kam stéká a kde se drží pára. Kdo tohle podcení, řeší po pár letech odloupané rohy, vlhké fleky a plíseň za linkou, kterou už nezachrání žádné přelepení.

Kde se páchá nejčastější chyba Typická chyba je izolovat jen plochu, kterou zakryjí dlaždice. Horní hrana obkladu se pak chová jako bariéra: vlhkost z prostoru za obkladem nemá kudy unikat, sráží se a tlačí se do omítky. Proto je nutné hydroizolaci vyvést nad horní okraj obkladu o několik centimetrů a napojit ji na omítku nebo nátěr. Druhá chyba je chybějící dilatační spára mezi obkladem a omítkou. Když obklad končí ostrou hranou přímo na omítce, vznikne pracující spára, do které zatéká. Řešením je pružný tmel, který pohyb vydrží a vodu nepustí.

Zvláštní pozornost patří místům, kde se potkává obklad s vanou nebo sprchovou vaničkou. Silikonový tmel se časem odlepí, proto je lepší sáhnout po tmelu, který zůstane pružný a přilne i na vlhký podklad. Stejně důležité je větrání. Pokud se pára nemá kudy odvádět, vlhkost zůstane v místnosti a najde si cestu i mimo obklad. Odvětrání nebo pravidelný průvan dělá pro životnost obkladu víc než dražší dlaždice.

Častou chybou je věšet mokrý ručník přes sušák na prádlo, kde už visí jiné mokré věci. Voda se odpařuje do společného prostoru a ručník nasává vlhkost zpět. Stejně tak nefunguje dát ručník na plastový věšák s úzkými rameny, který ho zmáčkne do tenké linky. Další chyba: nechat ručník přes noc na topení, které se ráno roztopí. Prudké teplo sice vodu vypudí, ale látka ztvrdne a vlákna se lámou. Lepší je nechat ho přes noc volně viset a ráno ho na topení položit jen na hodinu, dokud je vlažné.

Ručník, který zůstane po koupeli zmuchlaný na topení nebo přehozený přes vanu, schne dvakrát déle než ten, který visí rozložený. Vlhký textil je ideální živnou půdou pro plíseň a zápach. Pokud nemáte na dveřích věšák, nejde o problém prostoru, ale o to, jak ručník pověsíte. Rozhoduje proudění vzduchu, vzdálenost mezi vrstvami látky a místo, kde se odpařuje voda.