Hluk z kohoutku, který přehlížíte a zbytečně platíte

Čím spáru odmastit a vysuš

Praktický postup při snižování hluku začíná u kontroly průchodnosti potrubí. Čištění odpadu od vlasů a mýdla snižuje turbulence a tím i hluk. Poté se kontroluje průměr a spád potrubí – voda by měla odtékat plynule, ne se v potrubí zdržovat. Následuje kontrola upevnění a případné doplnění pryžových vložek. Pokud ani to nepomůže, přichází na řadu výměna zápachové uzávěrky za těžší typ s hlubším vodním sloupcem nebo instalace zvukově izolačního obalu. Typickou chybou je snaha řešit hluk pouze výměnou vany, aniž by se někdo podíval na potrubí pod ní. Vana sama o sobě přitom hraje jen malou roli – rozhodující je to, co je pod ní a za ní.

Na perlátor a hlavici páky působí kámen nejvíc. Jednou za měsíc je odšroubujte a namočte na hodinu do roztoku octa a vody v poměru přibližně 1:1. Ocet je slabá kyselina, která kámen rozpouští, ale nesmí zůstat v kontaktu s kovem dlouho. Po namočení vše opláchněte čistou vodou a jemně vydrhněte starým zubním kartáčkem. Nikdy nepoužívejte drátěnku ani ostré škrabky, poškrábou chrom i plast.

Ať zvolíte cokoli, dodržte tři pravidla. Ručník roztáhněte do plné šířky, aby vzduch procházel oběma stranami. Pověste ho tak, aby se nedotýkal zdi, skříně ani jiného ručníku. A pokud možno ho nechte uschnout mimo uzavřenou koupelnu – vlhká místnost bez větrání je pro sušení horší než suchá chodba. Typická chyba je také věšet ručník na kliku dveří: ta je kovová, studená a ručník na ní zůstane zmuchlaný. Další chybou je sušit ručník přes noc v koupelně se zavřenými dveřmi. Ráno bude cítit zatuchlinou, i když byl předtím vypraný.

Když otevřete vodovodní baterii naplno a ozve se hukot, dunění nebo pískání, nejde o náhodu. Většinou za to může změna tlaku v potrubí, uvolněný díl uvnitř baterie nebo usazeniny, které se při maximálním průtoku rozkmitají. Než začnete shánět novou baterii, vyplatí se zjistit, co hluk skutečně způsobuje. Výměna bez diagnózy problém často nevyřeší.

Podomítková baterie vypadá jako jednoduchý kohoutek, ale ve zdi je toho víc. Když se rozhodnete pro výměnu nebo opravu, musíte nejdřív pochopit, co tam vlastně je. Tělo baterie je zapuštěné v omítce, přívodní trubky vedou ve zdi a ovládací část je na povrchu. Nejčastěji se setkáte s tím, že potřebujete vyměnit kartuš, těsnění nebo celý vnitřní modul. Než začnete cokoliv rozebírat, zavřete hlavní přívod vody a otevřete nejnižší výtok v domě, aby voda odtekla. Pak sundejte krytku a rukojeť – obvykle stačí povolit šroubek pod krytkou.

Zápachová uzávěrka je dalším místem, kde se hluk tvoří nebo zesiluje. Kvalitní uzávěrka s dostatečnou hloubkou vodního sloupce dokáže pohltit část zvuku, ale pokud je příliš mělká, voda při průtoku strhává vzduch a vzniká typický „chrčivý" zvuk. U van se často používají uzávěrky, které jsou integrované přímo ve výpusti. Pokud taková uzávěrka není správně osazená nebo je poškozená, může proud vody obtékat a způsobovat nepravidelné zvuky. Při montáži je dobré zkontrolovat, zda je výpusť ve vodorovné poloze a zda těsnění dobře doléhá – i malá netěsnost mění tok vody a tím i hluk.

Pokud se rozhodnete baterii vyměnit za novou, zvolte stejný typ a rozteč přívodů. Rozteč se měří ve středech trubek a bývá buď 100, 150 nebo 200 mm. Nespoléhejte na to, že nová baterie bude pasovat do staré zdi. Často je nutné vybourat větší otvor a přizpůsobit trubky. Po instalaci vyplňte otvor kolem těla baterie montážní pěnou nebo sádrou, ale nechte přístup k maticím. Zakryjte to krycí deskou, která je součástí sady. Až budete hotovi, pustěte vodu a několik minut sledujte, zda někde nevzniká kapka. Drobná netěsnost se časem projeví jako vlhkost na zdi.

Hluk při vypouštění vany vzniká ve chvíli, kdy voda opouští vanu a proudí přes vpusť, zápachovou uzávěrku, odpadní potrubí a případně i přes připojené větrací potrubí. Každý z těchto prvků přispívá k celkové hladině zvuku jinak. Nejde tedy jen o to, jaký typ potrubí je v domě použit, ale také o to, jak je potrubí uloženo, upevněno a zda má zajištěno správné větrání. Sanitární technika tento proces ovlivňuje zásadně, protože právě na rozhraní vany a odpadu se rozhoduje, zda voda odtéká plynule, nebo zda se v potrubí tvoří podtlak, který následně způsobuje bublání a rázy.

Průměr potrubí a tvar kolena rozhodují o zvuku Nejčastější chybou je poddimenzované odpadní potrubí. Pokud má trubka malý vnitřní průměr, voda při vypouštění vany nestačí odtékat a v potrubí vzniká přetlak i podtlak. Ty se projevují jako dunění, mlaskání nebo nepravidelné bublání. Vana by měla být připojena potrubím o průměru, který odpovídá předpokládanému průtoku – obvykle se doporučuje alespoň stejný průměr, jako má samotná výpusť vany. Dalším faktorem je tvar kolena. Ostré kolena vytvářejí v proudu vody víření a hluk. Použití dvou mírnějších kolen místo jednoho ostrého sníží hlučnost i riziko ucpání. Zároveň je třeba dbát na to, aby koleno nebylo umístěno přímo pod vanou bez možnosti přístupu – jinak se každá budoucí oprava stane noční můrou.