5 signálů, že spárovací hmota už neabsorbuje vodu

Prvním řešením je natažená šňůra nebo lišta s háčky nad vanou či sprchou. Není potřeba vrtat do obkladu, stačí délka, která unese dva ručníky vedle sebe. Rozestupy mezi háčky volte alespoň na šířku dlaně, aby se ručníky navzájem nedotýkaly. Ručník věšte vždy rozložený na plnou šířku, ne přeložený napůl. Právě přeložení je nejčastější chyba: střed zůstane mokrý i po celém dni. Pokud šňůru nemáte kam dát, použijte teleskopickou tyč do okna – v zimě pozor, aby ručník neležel přímo na skle, jinak se pod ním sráží kondenzát.

Posuvné dveře: kam je schov

Vodní kámen vzniká tam, kde se odpařuje voda a zůstávají v ní rozpuštěné minerály, především vápenaté a hořečnaté soli. Na baterii se usazuje nejvíc na perlátoru, na těsnění kartuše a na vnitřních plochách, kudy proudí teplá voda. Tvrdost vody doma snadno zjistíte podle rychlosti, s jakou se bílý povlak objeví na trysce. Pokud je znát už po několika dnech, má smysl řešit prevenci dřív, než se sníží průtok nebo začne kapat páka.

U podlahové sprchy se často zapomíná na přístup k odtoku. Pokud se ucpe, musí být možné ho vyčistit bez bourání. Proto se instaluje revizní šachta nebo odtok s vyjímatelným sítkem. Další častá chyba je malý průměr odpadu – voda pak nestíhá odtékat a přetéká do místnosti. Zvolte raději větší průměr, i když to znamená více práce při instalaci.

Koš na prádlo v koupelně většinou skončí tam, kam se vejde, ne tam, kam patří. Jenže právě v koupelně rozhoduje o výsledku víc než velikost koše samotná vlhkost. Koupelna je nejvlhčí místnost v bytě a prádlo v ní nasákne vzdušnou vlhkost během několika hodin. Pokud koš stojí na zemi u sprchového koutu nebo hned vedle pračky, vlhkost se do něj dostane ještě předtím, než ho naplníte. První krok tedy není koupit nový koš, ale najít místo, kde na něj nesedá odstřikující voda a kde pod ním může proudit vzduch.

Typickou chybou je, že lidé spáry čistí agresivními prostředky na bázi kyselin. Ty sice odstraní nečistoty, ale zároveň naleptají povrch a vytvoří mikroskopické praskliny, které se pak ucpejí. Další chybou je použití vosku nebo oleje na „ochranu" spár. Tyto prostředky vytvoří nepropustný film, který absorpci zcela zablokuje a spáru je pak nutné mechanicky obnovit.

Jak spolehlivě otestovat absorpci Proveďte test kapkou vody na několika místech. Nalijte malé množství čisté vody na spáru a sledujte, co se stane. Pokud se voda vsákne do 10 sekund, spára je v pořádku. Pokud zůstane na povrchu nebo se rozlije do stran, absorpce je narušena. Test opakujte na třech různých místech, protože stav se může lišit podle zatížení.

Druhým signálem je změna barvy. Spáry, které dříve byly světle šedé, začnou tmavnout nebo dostávají nazelenalý nádech. To není jen špína – je to známka toho, že se v povrchu vytvořil film zbytků mycích prostředků a vodního kamene. Tento film blokuje póry a zabraňuje absorpci.

Pokud testy potvrdí, že spára neabsorbuje, je nutná obnova. Nejprve spáru důkladně vyčistěte kartáčkem a teplou vodou bez saponátů. Nechte uschnout. Poté použijte speciální čisticí prostředek na spáry, který rozpustí usazeniny, ale nepoškodí pojivo. Po vyčištění a vysušení aplikujte impregnační přípravek určený pro spárovací hmotu. Ten obnoví savost a vytvoří ochrannou vrstvu. Pokud je spára poškozená hloubkově, je lepší vyškrabat starou hmotu a znovu spárovat.

Dalším praktickým testem je tzv. test křídou. Na suchou spáru přejedeďte křídou. Pokud křída zanechá výraznou stopu, povrch je stále savý. Pokud křída klouže a nezanechává stopu, spára je uzavřená. Tento test je vhodný zejména pro světlé spáry, kde by voda mohla zanechat skvrny.

Spárovací hmota po čase ztrácí schopnost přijímat vodu a špína se začne usazovat v povrchu. Prvním signálem je, že voda po nalití na spáru zůstane stát v kapce a nevsákne se během několika sekund. U zdravé spáry se voda vsákne téměř okamžitě. Pokud kapka drží i po minutě, povrch je nasycený a nepropustný.