Když dítě neudrží pozornost, začněte s krátkými hrami

Pozornost se nedá nařídit, dá se ale trénovat. U dětí předškolního a mladšího školního věku funguje nejlépe krátké, jasně ohraničené cvičení, které má začátek i konec. Nejdřív zjistěte, jak dlouho dítě udrží soustředění. Většina pětiletých vydrží tři až pět minut, osmileté dítě deset až patnáct. Podle toho nastavte délku hry. Když budete chtít víc, dítě začne chybovat a přestane ho to bavit.

Číselný had funguje jako rychlá hra pro dva hráče. Nakreslete dlouhou vlnovku a do ní napište čísla 1 až 20 v náhodném pořadí. Hráči střídavě hází kamínkem na číslo a pak po něm skáčou. Kdo se splete nebo šlápne mimo, vrací se na začátek. Tato hra učí počítat a zároveň nutí děti přemýšlet, kam dopadne kamínek. Křídu na čísla volte silnější, ať jsou vidět i po deseti skocích.

Hádanky nejsou soutěž. Pokud je používáte jako test, dítě se naučí odpovídat to, co chcete slyšet, místo aby přemýšlelo. Pokud je používáte jako hru, naučí se hledat souvislosti. Rozdíl je v tom, co uděláte, když odpoví špatně. Můžete říct, že to byla dobrá myšlenka, a zeptat se, co ho k ní vedlo. Tím získáte informaci o tom, jak přemýšlí, a příště zvolíte obtížnost přesněji.

Proč je důležitější pravidelnost než délka Deset minut denně přinese víc než hodina jednou za týden. Mozek potřebuje opakování, aby si vytvořil návyk. Stanovte pevný čas, klidně před večeří nebo po příchodu ze školy. Během hry vypněte televizi, rádio i telefon. Přerušování je nepřítel pozornosti. Pokud dítě udělá chybu, neopravujte ho hned. Nechte ho dokončit kolo a pak se k chybě vraťte. Okamžité opravování ho vyruší a snižuje sebevědomí.

Délku hry držte pod deseti minutami, u menších dětí pod pěti. Když zájem opadne, hru ukončete dřív, než se změní v povinnost. Předměty po hře ukliďte na stejné místo, aby se příští kolo nehledalo. A hlavně: mluvte nahlas málo, nechte mluvit předměty a dítě. Právě v tichu mezi otázkou a odpovědí se rodí skutečné logické myšlení.

Než cokoli položíte na tácek, zkontrolujte, jestli není potrhaný nebo promočený už z obalu. Prasklý okraj se rychle rozšíří, jakmile na něj přijde vlhkost. Tácek položte vždy na pevnou podložku – třeba na prkénko, tác nebo plastovou desku. Samotný papír se ohne, i když je jídlo lehké. Pokud máte jen tenké tácky, zdvojte je nebo ztrojejte. Dva tácky položené na sebe udrží dvakrát víc hmoty než jeden.

Po každé hře si dejte pauzu alespoň dvě hodiny. Mozek potřebuje čas, aby informace zpracoval. Sledujte, kdy je dítě nejvíc unavené. U mnoha dětí to je po obědě nebo po náročném dni ve škole. V tu dobu hru vynechejte. Naopak ráno nebo po odpočinku jde trénink nejlépe. Pokud dítě odmítá spolupracovat, zkraťte hru na dvě minuty a udělejte ji jednodušší. Vytrvejte alespoň měsíc. Teprve pak poznáte, zda se pozornost zlepšila.

Jak poznat, že hádanka je akorát Signál správné obtížnosti je zdržení, ne ticho. Dítě se na chvíli zastaví, možná se zeptá na jednu věc, a pak odpoví nebo řekne, že neví. Pokud se ptá na upřesnění, je to dobré. Pokud se ptá pořád dokola a mění odpovědi bez přemýšlení, hádanka je příliš těžká nebo příliš dlouhá. Pokud odpoví dřív, než dokončíte větu, je příliš lehká a dítě se nudí. Nuda vede k tomu, že přestane poslouchat i další hádanky.

Typická chyba rodičů je, že hru protahují, dokud dítě nezačne zlobit. Další chybou je příliš mnoho podnětů najednou. Když dítěti předložíte deset předmětů a ještě mluvíte, nebude vědět, na co se soustředit. Začínejte se dvěma až třemi předměty a přidávejte, až bude hra lehká. Také se vyhněte tomu, abyste dítěti říkali, že „je pomalé" nebo „nedává pozor". To vede k tomu, že se přestane snažit.

Křída se časem ohne a láme. Nepoužívejte násilí, raději ji nechte v teple a před kreslením zkraťte. Pokud křída zvlhne, nechte ji uschnout, jinak se drolí. Po hře je dobré nakreslené hřiště opláchnout vodou nebo nechat déšť, ať ho smaže. Na chodníku před domem se sluší po sobě uklidit, aby sousedé neklopýtali přes čáry. Děti se tím učí, že hra má i konec. A pokud je venku mráz, křída na betonu nedrží – počkejte na teplejší den.

Deset her, které zvládnete bez přípravy 1. Řada podle velikosti: seřaďte hrníčky, lžíce nebo uzávěry od nejmenšího po největší. 2. Třídění podle vlastnosti: rozdělte příbory na ty, které se lesknou, a ty, které ne. 3. Co chybí: položte pět předmětů, jeden odeberte a dítě hádá který. 4. Co nepatří: mezi lžíce položte jeden hrníček a hledejte vetřelce. 5. Zvuková paměť: naplňte tři stejné nádoby různým množstvím těstovin a dítě je seřadí podle zvuku. 6. Prostorová skládanka: sestavte z příborů jednoduchý obrázek a dítě ho podle předlohy zopakuje. 7. Kolíčková řada: střídejte příbor a uzávěr podle pravidla a dítě pokračuje. 8. Odhad množství: dvě průhledné sklenice, do jedné nasypte více těstovin a dítě odhaduje, kolik jich chybí do plna. 9. Logická otázka: „Když je hrnek těžší než sklenice a sklenice těžší než lžíce, co je nejlehčí?" 10. Rychlé pravidlo: tři druhy předmětů a pokyn „vyměň vždy dva sousedy" – dítě hledá nejkratší cestu k cíli.