Když děti chtějí pořád dokola schovávanou, zkuste tyhle varianty

Schovávaná vydrží děti bavit, dokud je pro ně dostatečně napínavá. Jenže po dvacátém kole se začne vytrácet napětí i pro vás. Místo abyste hru zakazovali, změňte její pravidla. Stačí málo a z obyčejného schovávání se stane něco, co děti budou chtít hrát i zítra. Trik spočívá v tom, že nepřidáváte nové hračky, ale nová omezení a cíle.

Největší chybou je snažit se o dokonalý tvar. Přírodní materiál se kroutí, sesychá a mění. Radši počítej s tím, že po pár měsících budeš muset podpěry dostavit nebo vyměnit. Dráha z odpadu není ostuda, je to zkouška trpělivosti a vynalézavosti. Když něco nevydrží, předělej to. Až bude jezdit, poznáš to podle toho, že nemusíš nic dohánět.

Deset her, které zvládnete bez přípravy 1. Řada podle velikosti: seřaďte hrníčky, lžíce nebo uzávěry od nejmenšího po největší. 2. Třídění podle vlastnosti: rozdělte příbory na ty, které se lesknou, a ty, které ne. 3. Co chybí: položte pět předmětů, jeden odeberte a dítě hádá který. 4. Co nepatří: mezi lžíce položte jeden hrníček a hledejte vetřelce. 5. Zvuková paměť: naplňte tři stejné nádoby různým množstvím těstovin a dítě je seřadí podle zvuku. 6. Prostorová skládanka: sestavte z příborů jednoduchý obrázek a dítě ho podle předlohy zopakuje. 7. Kolíčková řada: střídejte příbor a uzávěr podle pravidla a dítě pokračuje. 8. Odhad množství: dvě průhledné sklenice, do jedné nasypte více těstovin a dítě odhaduje, kolik jich chybí do plna. 9. Logická otázka: „Když je hrnek těžší než sklenice a sklenice těžší než lžíce, co je nejlehčí?" 10. Rychlé pravidlo: tři druhy předmětů a pokyn „vyměň vždy dva sousedy" – dítě hledá nejkratší cestu k cíli.

Vybíjená vypadá jako jednoduchá hra, ale stačí změnit počet hráčů a všechno funguje jinak. Tři lidé na dvoře si zahrají jen s upravenými pravidly, deset lidí už potřebuje organizaci a patnáct lidí bez jasných rolí skončí chaosem. Následující varianty vycházejí z toho, kolik lidí se skutečně sešlo, ne z toho, kolik by jich ideálně mělo být.

Nad patnáct hráčů už se vybíjená nevejde na malý dvůr. Rozdělte hřiště na dvě poloviny a hrajte dvě samostatné hry současně. Na každé polovině pak platí pravidla pro pět až osm hráčů. Pokud máte jen jedno velké hřiště, hrajte na dvě kola a poražené týmy vypadnou. Počítejte s tím, že při velkém počtu se míč často ztratí mimo hřiště. Určete dva sběrače, kteří míče vracejí, a jednoho rozhodčího, který hlídá čáry. Bez rozhodčího se hra zvrhne v hádku během pár minut.

Na závěr platí jedno pravidlo: každou hru ukončete dřív, než se děti začnou nudit. Čtvrt hodiny stačí. Když vydržíte a nebudete přidávat další a další varianty, budou se k hrám vracet samy. Chodba se tak změní z místa, kterým se jen prochází, na místo, kde se dá zastavit.

Logické úlohy s kuchyňským náčiním vznikají ve chvíli, kdy místo barevných figurek vezmete lžíce, hrníčky, uzávěry a těstoviny. Děti i dospělí díky nim trénují odhad, třídění, posloupnost a prostorovou představivost. Není potřeba nic kupovat, stačí vybrat předměty, které se nešpiní, nerozbijí a nejsou ostré. Před každou hrou si připravte malý tác nebo prostírku, aby měl úkol jasně vymezený prostor a nerozlézal se po celé kuchyni.

Začněte vždy od menšího počtu předmětů. Tři až pět kusů stačí na první kolo, teprve když dítě zvládne zadání bez nápovědy, přidejte další. U menších dětí vybírejte předměty, které se výrazně liší velikostí i barvou. U starších naopak ztížíte úlohu tím, že se předměty budou lišit jen v jednom znaku – například tři lžíce stejné barvy, ale různé délky. Typická chyba je předložit rovnou deset předmětů a očekávat soustředění; přetížení zabije radost i logiku.

U každé hry platí, že pravidlo musí být vyslovené před začátkem, ne v průběhu. Pokud ho měníte za pochodu, dítě ztrácí jistotu a přestává přemýšlet, jen hádá, co chcete slyšet. Nechte ho nejdřív odpovědět a teprve potom vysvětlete, proč to je nebo není správně. Chyba není selhání, ale informace – z odpovědi poznáte, které pravidlo ještě není pochopené.

Délku hry držte pod deseti minutami, u menších dětí pod pěti. Když zájem opadne, hru ukončete dřív, než se změní v povinnost. Předměty po hře ukliďte na stejné místo, aby se příští kolo nehledalo. A hlavně: mluvte nahlas málo, nechte mluvit předměty a dítě. Právě v tichu mezi otázkou a odpovědí se rodí skutečné logické myšlení.