Honičky pro jedenáctileté, které ničí špatné tempo

Kam s míčem, když není kam Míč v bytě neznamená rozbité okno. Použijte papírovou kouli nebo ponožku stočenou do klubíčka. Koš uděláte z kbelíku nebo z prostorného koše na prádlo. Chodba je ideální na házení na cíl – postavte na zem tři plastové kelímky a střídejte vzdálenost. Děti do pěti let potřebují cíl nízko, jinak je házení přestane bavit. Starší ocení variantu, kdy se cíl posouvá po každém zásahu dál.

Začněte u plotu. Projděte ho celý a hledejte díry, uvolněné latě, místa, kde se dá podlézt, a hlavně branku, která se nedá otevřít zevnitř. Samozavírací mechanismus na brance je základ. Zkontrolujte také, jestli se dítě nedostane na věci, které na zahradě být nemají: nářadí, chemikálie, otevřený kompost, sudy s vodou, bazén, studnu nebo jímku. Sud s vodou je pro malé dítě smrtelně nebezpečný i ve výšce deseti centimetrů. Vše, co může spadnout, spálit nebo utopit, musí být buď mimo dosah, nebo zakryté.

Co si připravit, než vyjdete z dohledu Než poprvé necháte dítě na zahradě samotné, udělejte si zkušební desetiminutovku. Zůstaňte v domě, ale tak, abyste slyšeli. Nesedejte u okna a nepozorujte dítě tajně, jinak nezískáte reálnou představu. Potom si sedněte a napište si, co se během těch deseti minut stalo. Křičelo dítě? Zkoušelo otevřít branku? Lezlo na něco? Podle toho upravte zahradu, ne dítě. Opakujte to, dokud nebudete vědět, že se dítě v prostoru chová předvídatelně i bez vaší přítomnosti.

Naučte dítě dvě věci: co má dělat, když se zraní, a komu má zavolat. Ne „zavolej mamince", ale konkrétní jméno a číslo, které zná. Malé děti mají umět zaklepat na okno nebo na dveře, ne stát a plakat. Starší děti by měly vědět, kde je lékárnička, jak zastavit krvácení a že se nemají snažit hasit oheň samy. To se neučí jednou, ale opakovaně, dokud to nezvládnou automaticky.

Když potřebujete děti ztišit, sáhněte po pohybu vleže. Na chodbě rozložte deku a hrajte „sochy". Děti se pohybují, dokud neřeknete stop, a musí zůstat stát v jakékoli pozici. Kdo se pohne, vypadává. U menších dětí zkraťte kolo na deset sekund, jinak je hra přestane bavit. Další tichou variantou je „co slyšíš" – děti leží a pojmenovávají zvuky z bytu i z ulice. Zabere to pět minut a uklidní i unavené rodiče.

Skákací hry, které zvládnou i ti nejmenš

5. Ostrov: Rozmístěte po hřišti čtyři obruče nebo vyznačené čtverce. Dvě děti jsou žraloci, ostatní jsou ryby. Ryby mohou být na ostrově maximálně tři sekundy. Kdo zůstane na ostrově déle, stává se žralokem. Typická chyba: děti stojí na ostrově pořád a hra se zastaví. Počítejte nahlas nebo použijte přesýpací hodiny.

Věk sám o sobě nic neřeší. Rozhoduje kombinace zralosti dítěte, stavu zahrady a toho, jak daleko jste vy. Dítě, které v pěti letech spolehlivě přijde, když ho zavoláte, zvládne na malé uzavřené zahradě víc než desetileté dítě, které nereaguje na volání a má tendenci utíkat k silnici. Než tedy vůbec začnete uvažovat o tom, že půjdete dovnitř, položte si otázku: dokáže mě dítě přivolat zpět, když se něco stane?

Když není jiná možnost, papírový tácek poslouží i jako provizorní prkénko na krájení měkkého ovoce nebo zeleniny, ale jen na suché a měkké kusy. Po použití ho vyhoďte, neoplachujte. Mokrý papír se nedá znovu použít. A pokud jíte venku, vezměte si dva tácky na osobu – jeden jako základ, druhý jako náhradu, když první povolí. S trochou opatrnosti vydrží papírový tácek celé jídlo, aniž byste museli sahat po keramice.

4. Řetěz: Začíná jeden chytač. Když někoho chytí, chytí se za ruce a tvoří řetěz. Řetěz se může rozpojit, pokud se děti příliš táhnou. Proto platí: chytat se smí jen volnou rukou na konci řetězu. Hra končí, když jsou všichni v řetězu. Učte děti, že se nemají tahat silou, ale běhat společně.

Základní chybou je začínat hru bez vysvětlení hranic. Vytvořte terén, který je dost velký na běh, ale ne takový, aby se děti ztratily z dohledu. Na hřišti o rozměrech přibližně 15 na 20 metrů se dobře uplatní všechny níže uvedené varianty. Vždy předem určete, co je „bezpečná zóna" – například lavička nebo vyznačený pruh, kde se nesmí chytat. Bez toho se honička mění v šikanu a nejpomalejší dítě přestane hrát.

Sedm her, které fungují i bez neustálého běhu 1. Stínová honička: Dvojice se drží za ruce. Jeden je lovec, druhý stín. Lovec se snaží šlápnout na stín partnera, ale nesmí se pustit. Po 30 sekundách si role vymění. Učte děti, že šlapat se má vedle nohy, ne na ni – jinak vznikají zbytečné konflikty.

Největší chybou je nechat děti hrát si bez jasného konce. Řekněte předem, kolik kol hrajete, a pak společně uklidíte. Páska, kelímky a deky patří na jedno místo, aby se příště nehledaly. A pokud se něco rozbije, nesnažte se hru zachránit za každou cenu. Děti ocení spíš nové kolo než dokonalé pokračování. V malém bytě platí, že méně pomůcek a jasná pravidla vydrží déle než hromada nápadů.