4 varianty vybíjené, které fungují v každém počtu hráčů

Vybíjená vypadá jako jednoduchá hra: dva týmy, míč a snaha trefit soupeře. Jenže jakmile se sejde jiný počet dětí, než na jaký jste zvyklí, pravidla přestávají fungovat. Pět hráčů na každé straně je ideál, ale co dělat, když je jich sedm nebo naopak tři? Řešením není hru odvolat, ale zvolit variantu, která sedí velikosti skupiny.

Na začátek se hodí krátká rozcvička, která nevyžaduje žádné pomůcky. Děti se postaví do kruhu, jedno řekne své jméno a přidá pohyb, ostatní ho zopakují. Postupně přidávejte další jména a pohyby, dokud se řada nezačne plést. Menší děti si tak zapamatují, kdo je kdo, a starší se pobaví, když se spletou. Trvá to pět minut a nikdo nestojí stranou. Pozor na příliš dlouhé řady – po deseti pohybech už děti ztrácejí pozornost, tak kruh uzavřete.

Nejčastější důvod, proč pexeso nevydrží odpoledne, je špatné skladování mezi jednotlivými hrami. Karty položené na sebe ve vlhké trávě nebo na rozpáleném stole se slepí. Po každé hře je proto otřete suchým hadříkem a uložte do plátěného pytlíku, ne do igelitového sáčku. Igelit zadržuje vlhkost a listy pod fólií začnou plesnivět. Pytlík nechte pootevřený, aby mohl vzduch cirkulovat.

Než cokoli položíte na tácek, zkontrolujte, jestli není potrhaný nebo promočený už z obalu. Prasklý okraj se rychle rozšíří, jakmile na něj přijde vlhkost. Tácek položte vždy na pevnou podložku – třeba na prkénko, tác nebo plastovou desku. Samotný papír se ohne, i když je jídlo lehké. Pokud máte jen tenké tácky, zdvojte je nebo ztrojejte. Dva tácky položené na sebe udrží dvakrát víc hmoty než jeden.

Venkovní hra není o tom, mít dokonalé vybavení nebo speciální místo. Je o tom změnit rytmus a dát dětem prostor, kde můžou běhat, kreslit a vymýšlet. Když se to povede, přijdou domů unavené a spokojené. A to je přesně ten výsledek, který potřebujete.

Základem je základní vrstva. Použijte oblečení, které vám nevadí, tmavé tričko a kalhoty vytvoří neutrální pozadí, na kterém vynikne cokoli přidaného. Siluetu měňte přehozením delší košile, svetru nebo zavinovací sukně. Délku řešte přeložením a přišpendlením, ne stříháním, abyste oblečení vrátili do původního stavu. Typická chyba je příliš mnoho vrstev najednou, kostým pak působí jako hromada hadrů. Držte se jednoho výrazného prvku a zbytek nechte tlumený.