Hry na chodbě: přehnaná očekávání kazí zábavu

Co lepit, co vázat a co raději nechat b�

Asi nejjednodušší je tenis. Dvouhra je základní formát, takže žádné úpravy nejsou potřeba. Pozor na jednu věc: pokud spolu hrajete pravidelně a jste na podobné úrovni, hra se brzy ohne do stereotypu. Chce to střídat podání, měnit rytmus a občas hrát na kratší úseky. Typická chyba začátečníků je, že stojí pořád na základní čáře a jen odrážejí míč. Bez pohybu se neposunete.

Stolní tenis je pro dva ideální. Stačí stůl a dvě pálky. Pokud nemáte stůl, dejte si na jídelní stůl síťku a hrajte na menší ploše. Hra je rychlá, takže se hodí i na krátkou chvíli. Chyba je hrát na příliš malém prostoru – míček pak létá mimo a hra se rozpadá. Než začnete, ujasněte si podání: buď ho střídejte po dvou, nebo po pěti, ať se zbytečně nehádáte.

Pohybové hry omezte na krátké úseky. Překážková dráha z polštářů a knížek funguje, jen když je chodba alespoň metr široká. Polštáře kladte na sebe, ne vedle sebe – jinak se dráha rozjede a dítě šlápne mimo. U dětí do čtyř let buďte u dráhy pořád, starší zvládnou dvě kola a pak je potřeba aktivitu vyměnit. Typická chyba je nechat dráhu postavenou celý den; děti ji po deseti minutách přestanou používat a začnou s polštáři házet.

Další možností je vyprávění na pokračování. Jeden řekne větu, druhý naváže. Stačí začít obyčejně: „Šli jsme po ulici a potkali jsme…" Děti milují, když se příběh zvrhne v absurditu — mluvící kočka, létající autobus. Vyhněte se ale tomu, abyste příběh řídili vy. Nechte dítě určovat směr, i když bude nelogický. Právě v tom je ta zábava.

Hry, které drží děti u sebe i bez signá

U každé hry platí tři pravidla. První: vysvětlete cíl a jedno hlavní omezení, ne pět. Druhé: hrajte v kratších kolech, dokud děti baví, ne dokud nejsou unavené. Třetí: připravte si dopředu pomůcky do krabice, ať se nehledá uprostřed hry. Typická chyba je nechat děti, aby si pravidla měnily za pochodu – pak se hádají a hra končí. Lepší je po dvou kolech pravidla společně upravit a zapsat.

Malý byt a úzká chodba nejsou překážkou pro hry dětí, pokud se místo přizpůsobí pohybu, který tam skutečně jde. Nejčastější chyba je snaha hrát stejné hry jako venku nebo v tělocvičně. Míč, honička a skákání přes překážky skončí rozbitou vázou nebo stížností sousedů. Vyberte hry, které využívají délku chodby, práci rukou a tichý pohyb.

Mezi spolehlivé patnáctky patří: přenášení pingpongového míčku na lžíci, chůze po čáře z izolepy, házení ponožkových míčků do kbelíku, Kimova hra s předměty na tácu, tichá pošta šeptem, hra na sochy, hledání rozdílů na dvou obrázcích, slovní kopaná, hádání zvuků se zavřenýma očima, stavění věže z kostek na zemi, přelévání vody mezi kelímky, kreslení obrázku podle slovního popisu, hra na robota a programátora, počítání kroků poslepu a hra „co zmizelo".

Hluk je častý problém. Ponožkové míčky, měkké podložky a hry vsedě ho sníží. Pokud jde o sousedy, domluvte si pevný čas, kdy se hrát bude, a mimo něj volte tišší varianty. U menších dětí počítejte s kratší pozorností – pět až deset minut na hru je realistických. U starších přidejte variantu s časomírou nebo body, ale bez tlaku na výhru.

Co naopak ve dvou nezahrajete, je volejbal nebo nohejbal v klasické podobě. Ty potřebují tým a síť. Můžete si je zahrát jen jako přihrávky, ale to není hra, to je trénink. Pokud chcete soutěž, zůstaňte u tenisu, stolního tenisu, badmintonu nebo upraveného fotbalu a basketbalu. Vždy platí: méně lidí znamená jednodušší pravidla a větší prostor pro domluvu.

Když chcete hrát na branky, ne na síť Fotbal ve dvou zní divně, ale jde to. Zahrajte si na malém prostoru, klidně na zahradě nebo na hřišti s jednou brankou. Jeden je střelec, druhý gólman, po pěti střelách se vyměníte. Kdo dá víc gólů, vyhrál. Není to fotbal v pravém slova smyslu, ale funguje to jako trénink i zábava. Hlídejte si ale, abyste nehráli na kluzkém povrchu – ve dvou se snadno zapomenete a špatný došlap bolí.

Co funguje a co ne Chodba je ideální pro aktivity, kde se dítě pohybuje po přímce nebo stojí na místě. Naopak hry s rychlým otáčením, házením a během do stran jsou rizikové. Před začátkem odstraňte volně stojící dekorace, srovnejte botník a zajistěte dveře proti nárazu. Koberec nebo protiskluzová podložka sníží hluk i riziko uklouznutí. Děti často chtějí zkoušet nové věci ve spěchu – klidně jim vysvětlete, že pravidla platí i tady.

Podobně se dá hrát basketbal. Jeden na jednoho na jednu branku je klasika. Pravidla si zjednodušte: po každé získané střele jde míč za branku a útočí druhý. Nepoužívejte složité taktiky, na to nemáte lidi. Naopak si dejte pozor na fauly – bez rozhodčího máte tendenci je přehlížet, a pak se hádáte. Domluvte si předem, co je faul a co ne.