5 míst, kde v české krajině skutečně rostou houby

Jak poznat nejedlou houbu bez ochutnáván

Sbírejte pouze mladé a středně staré plodnice. Staré hřiby dubové jsou často červivé, rozpadavé a nasáklé vodou. Na místě očistěte třeň od hlíny a klobouk od listí, ale neřezejte je nožem přímo v lese — zanecháte tak v půdě zbytek, který stejně zahnívá. Doma houby do dvou hodin zpracujte. Pokud je nestíháte zpracovat, rozložte je v jedné vrstvě na chladné místo, nikdy je nenechávejte v igelitové tašce.

Doma houby očistěte suchým hadříkem nebo kartáčkem. Mytí vodou rozpouští sliz na klobouku a zbytečně houbu nasákne. Klobouk nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru, třeň zbavte spodní dřevnaté části. Nejlepší je čerstvá úprava: na cibulce, s kmínem, solí a trochou majoránky, podusit do měkka. Hodí se i do smetanových omáček, polévek a směsí s jinými hřiby. Sušení je vhodné jen pro mladé a pevné plodnice, které se suší při mírné teplotě, aby neztratily aroma. Nakládání do octa funguje, ale houby v něm ztratí část své typické chuti.

Pokud už se ztratíš, zůstaň na místě, pokud víš, že tě někdo hledá. Najdi si bezpečné místo, kde tě bude vidět, a volej pomoc. Šetři baterii, mobil zapínej jen na volání. Když signál nemáš, zkus vyjít na vyvýšené místo. Nepřecházej potoky ani se neprodírej neznámým terénem za tmy. Zůstaň v klidu, obleč se do suchého a čekej. Většina lidí se najde do několika hodin, když se drží základních pravidel a nezpanikaří.

Zpracovat kováře je nutné co nejdřív, nejlépe tentýž den. Modrání po tepelné úpravě zmizí, takže se nemusíte bát, že by pokrm zůstal modrý. Houbu očistěte, odřízněte zbytek třeně a rourky u starších plodnic. Nakrájejte na plátky asi půl centimetru silné. Před dalším použitím je vhodné plátky krátce podusit v malém množství vody nebo je blanšírovat dvě až tři minuty a vodu slít. Tím se odstraní část látek, které u citlivých lidí mohou dráždit žaludek.

Nejspolehlivější houby rostou tam, kde se potkává vlhko, stín a staré dřevo. Česká krajina nabízí několik typických prostředí, ve kterých se vyplatí hledat. Rozhoduje geologické podloží, věk porostu a aktuální počasí. Vápencové podloží bývá chudší, kyselé půdy na žule nebo pískovci naopak hostí hřiby, křemenáče i lišky. Před výpravou si projdi mapu a najdi lesní celky starší šedesáti let.

Nejčastější chyba je smažení nasucho bez předchozí úpravy nebo konzumace velkého množství na jeden zátah. Kovář se nemá jíst syrový a nemá se kombinovat s alkoholem, i když u tohoto druhu není reakce tak známá jako u jiných hřibů. Začátečník udělá nejlépe, když první úpravu omezí na menší porci a zbytek uskladní v mrazničce už tepelně opracovaný. Sušení se u kováře příliš nedoporučuje, protože houba po usušení tvrdne a ztrácí texturu.

Hřib kovář (Boletus luridus) patří k nejednoznačnějším hřibům. Na jedné straně je to výborná houba, na druhé hrozí záměna s druhy, které způsobují zažívací potíže. Rozhoduje proto nejen tvar a barva, ale i místo růstu a chování dužiny po rozříznutí. Kdo si osvojí tyto znaky, sbírá s jistotou a bez zbytečných obav.

Sbírejte jen mladé, pevné plodnice. Staré a přerostlé kováře mají měkkou, vodnatou dužinu a rychle se kazí. Řez veďte nožem nízko u země, abyste nepoškodili podhoubí. Domů noste houby v košíku nebo látkové tašce, nikdy v igelitovém sáčku, kde se zapaří a rozmočí. Během cesty je nečistěte na místě sběru do lesa — zbytky nechte tam, kam patří.

Na závěr: kdo zná síťku, modrání a strom, pod kterým houba roste, pozná kováře spolehlivě. Kdo si není jistý, ať raději sbírá jen hřiby, které bezpečně zná. Les není soutěž o největší úlovek, ale o to vrátit se domů s košíkem, ze kterého bude dobrá večeře a žádné potíže.

Základní poznávací znak je síťka na třeni. U kováře je výrazná, tmavě hnědá až červenohnědá, a sahá poměrně vysoko. Klobouk bývá olivově hnědý, sametový, v suchu trochu plstnatý. Rourky pod kloboukem jsou nejprve žluté, později žlutoolivové, na otlačených místech okamžitě modrozelenají. Dužina je světle žlutá, na řezu se prudce mění v modrou až modrozelenou. Právě intenzivní modrání je typické a samo o sobě není známkou jedovatosti.

Jak ho nezaměnit a kde roste Roste od června do října, nejčastěji v listnatých lesích pod duby, buky nebo lípami, často na vápenitých půdách. Může se objevit i na okrajích cest a v parcích s těmito stromy. Na jedovatou hřibovitou příbuznou sítinu (Boletus satanas) si dejte pozor: ta má bledý, masitý klobouk, výrazně červené rourky a síťku po celém třeni. Roste spíš v teplých vápencových oblastech. Další možná záměna je hřib koloděj, který je rovněž jedlý, ale má červenější klobouk a jiné rozložení síťky. Pokud si nejste jistí, houbu nechte v lese. Jedna nejistá plodnice nevyváží riziko několika hodin nevolnosti.