Trpělivost při mixování a stejná teplota surovin vyřeší většinu problémů. Kdo tyto dvě věci podcení, ten hledá chybu v poměrech, i když je má správně. Držte se tedy postupu, sledujte konzistenci a krém bude hladký pokaždé.

Prvním rizikem je přehřívání. Střecha je v létě vystavená přímému slunci a bez kvalitní izolace se podkroví mění v pec. Pokud je izolace provedená jen mezi krokvemi a chybí kontinuální vrstva nad nimi, teplo proniká dovnitř a v noci se nestačí vyvětrat. Zásadní je proto souvislá tepelná izolace nad krokvemi, dostatečná tloušťka, kvalitní parozábrana na vnitřní straně a provětrávaná mezera pod krytinou. Bez toho nepomůže ani sebelepší klimatizace, jen zvýší spotřebu a hluk.

Věšení řešte předem. Na dvě kolejnice potřebujete buď dvojitý držák, nebo dvě lišty nad sebou s dostatečným odstupem, aby se látky nepřekrývaly a daly se samostatně ovládat. Závěs veďte vždy na vnější kolejnici, záclonu na vnitřní, blíž k oknu. Šňůrky a háčky volte tak, aby se daly snadno přepnout, když budete chtít v létě jen záclonu a v zimě přidat závěs.

Bezpečnost není formalita. Všechny hrany po řezu přebruste smirkovým papírem a přelepte. Malé díly, jako jsou knoflíky místo kohoutků nebo korálky na plotně, zajistěte proti spolknutí – u dětí do tří let je raději vynechte úplně. Krabice nestavějte na kluzkou podlahu bez podložky, jinak se celá kuchyňka při hře posune a dítě může spadnout. Pokud stavíte obchod i kuchyňku vedle sebe, nechte mezi nimi uličku alespoň na šířku dětských ramen, aby se dalo procházet a nepřevrhlo to konstrukci.

U kuchyně se vyplatí investovat do pracovní desky ve správné výšce a do dostatečného osvětlení pracovní plochy. Rozdíl poznáte při každém vaření. Postup je jednoduchý: postavte se k lince, ohněte loket a nechte ruku volně klesnout – výška desky má být o několik centimetrů níž, než kam dosáhne dlaň. Pokud se to podcení, bolí záda a práce se odkládá. Cenově dostupné řešení bývá výměna pouze horních skříněk a doplnění lišt, ne celé kuchyně.

Nakonec myslete na údržbu. Záclona se pere častěji, proto volte látku, která vydrží praní při vyšší teplotě a příliš se nemačká. Závěs stačí čistit dvakrát ročně, ale zato potřebuje kvalitní závěsný systém, který udrží jeho váhu. Když obě vrstvy sladíte funkcí, barvou i údržbou, obývací pokoj získá měkké světlo, soukromí a klid, který z něj udělá místo, kde se chce zůstat.

Trpělivost při mixování a stejná teplota surovin vyřeší většinu problémů. Kdo tyto dvě věci podcení, ten hledá chybu v poměrech, i když je má správně. Držte se tedy postupu, sledujte konzistenci a krém bude hladký pokaždé.

Sušení a žehlení rozhoduje o tom, jak dlouho vydrží Po vyprání závěsy nikdy nevkládejte do sušičky, pokud na to nejsou výslovně určené. Vysoká teplota v sušičce způsobí sražení okrajů a zdeformuje látku. Pověste je mokré přímo na garnýž nebo na sušák do stínu. Přímé slunce barvu vybledne a vlákna zkřehnou. Ubrusy sušte rozložené naplocho, aby se okraje nekroutily. Žehlete z rubové strany přes vlhkou utěrku. U potištěných ubrusů žehlete vždy z rubu, jinak se vzor přilepí na žehličku a zůstane na ní nevratná stopa.

Než závěsy vůbec sundáte, prohlédněte si štítek s pokyny výrobce. Pokud tam stojí jen symbol ručního praní, nezkoušejte automatiku. Před praním odstraňte háčky, kroužky a veškeré kovové doplňky. Kov v bubnu rezne a zanechá rezavé skvrny nejen na závěsech, ale i na dalším prádle. Záclony a závěsy perte odděleně od ostatního textilu, protože uvolňují velké množství prachu. Použijte prací prostředek na jemné prádlo a vynechejte aviváž — ta snižuje schopnost tkaniny držet tvar a u syntetiky podporuje tvorbu žmolků.

Skvrny řešte okamžitě, ne až po vyprání. Čerstvá skvrna od vína se odstraní vsáknutím do papírové utěrky a následným přelitím horkou vodou z výšky. Stará skvrna se už do vlákna zatáhla a barvivo zůstane. Na tukové skvrny od jídla použijte prostředek na nádobí, vetřete ho do suché látky a teprve potom perte. Nikdy nepoužívejte bělidlo na barevné ubrusy, i když je skvrna tvrdohlavá. Bělidlo naruší barvu i strukturu tkaniny a vznikne světlá mapa, kterou už nezakryjete.

Typická chyba je příliš krátká délka. Záclona má končit u parapetu nebo těsně nad podlahou, závěs ideálně pár centimetrů nad zemí, aby se nešpinil a přesto vypadal plně. Další častá chyba je příliš mnoho vzorů: pruhovaná záclona a květovaný závěs spolu nikdy nefungují. Pokud chcete vzor, nechte ho jen na jedné vrstvě a druhou držte jednobarevnou.

Nejdřív změřte okno včetně rámu a zjistěte, kolik světla potřebujete potlačit. Do obýváku, kde se večer sleduje televize, se hodí záclona z hustší tkaniny a závěs ze zatemňovací látky. Naopak do prostoru, který má zůstat vzdušný, stačí průsvitná záclona a lehký závěs, který se dá kdykoli stáhnout. Šířka látky by měla být alespoň dvojnásobkem šířky okna, jinak záclona vypadá napnutá a závěs ztratí objem.