Než zatopíte: připravte kamna na podzim správně

Pokud hrajete venku na zahradě, počítejte s počasím a s tím, že děti budou běhat. Papírové šifry namočené v dešti jsou zbytečná komplikace. Použijte zalaminované kartičky nebo je umístěte do plastových obálek. Stejně tak si dejte pozor na to, aby jednotlivé části byly odolné a nedaly se snadno zničit. Doma v bytě zase myslete na to, že děti mají tendenci schovávat věci pod polštáře nebo do skříní – pokud hrajete v interiéru, vyhraďte si prostor, kde je hra povolená, a vysvětlete, že se nesmí lézt do šuplíků.

První metry: držení, pusťte a povzbuzujte Nestůjte za dítětem a nedržte ho za řídítka, tím ho jen připravíte o možnost cítit rovnováhu. Místo toho se postavte vedle něj a jednou rukou ho lehce přidržujte za rameno nebo za sedlo. Nechte ho, ať si šlape vlastním tempem. Jakmile získá pocit stability, pusťte ho na několik vteřin a pak ho zase zachyťte. Důležité je, aby se dítě dívalo dopředu, ne na kolo. Řekněte mu: „Sleduj, kam jedeš, ne kola."

Na závěr si pohlídejte, aby všechny pomocníky šlo snadno čistit. Vlhké prostředí je živnou půdou pro plísně, proto jednou za čtrnáct dní vyndejte vše z polic a vytřete je do sucha. Pořiďte si dávkovače na šampon, které připevníte na stěnu – ušetříte místo i balení. A pokud máte představu, že ve sprše potřebujete pět různých přípravků, zkuste to omezit na tři. Koupelna se vám odvděčí vzdušnějším dojmem a vy nebudete trávit úklidem každou sobotu.

První jízda bez koleček by měla být krátká, maximálně dvacet minut. Když vidíte, že je dítě unavené nebo vystrašené, netlačte na něj. Dejte mu pauzu, napijte se a zkuste to znovu druhý den. Pokud se dítě po třech až čtyřech pokusech pořád bojí, vraťte kolečka na měsíc a zkuste to později. Nejde o závod, ale o to, aby si dítě jízdu užilo a získalo sebedůvěru.

Do úzkého prostoru mezi koutem a stěnou se dá vsunout stojan na ručníky s vlastní vahou – nezabere místo na podlaze, ale musí mít dostatečně širokou základnu, aby se nepřevrhl při sundávání mokré osušky. Když už se rozhodnete pro podlahový organizér, pořiďte ho z materiálu, který nekoroduje. Kovové trubky s chromovým povrchem jsou sice pěkné, ale jakmile se poškrábou, začnou rezavět. Plastové varianty jsou praktičtější, jen u nich sledujte stabilitu.

Pro běžného návštěvníka je nejviditelnější využití v bazénech a lázních, ale geotermální voda se používá i v domácnostech. Většina domů v Reykjavíku je napojena na centrální horkovodní systém, který čerpá vodu z vrtů o hloubce až dvou kilometrů. Voda se využívá přímo na topení, ohřev vody i na tání sněhu z chodníků. Pozor na to, že voda z některých vrtů obsahuje vyšší množství minerálů a sirovodíku — není vhodná k pití a při dlouhodobém kontaktu může korodovat části domovního rozvodu, pokud není správně izolovaný.

Skleněné dveře kamen vydrží nejdéle, pokud se o ně staráte průběžně. Používejte k tomu vlhký hadřík a popel z předchozího topení – jemně s ním sklo přetřete. Usazeniny dehtu a sazí odstraňte speciálními čističi bez abrazivních částic, které by sklo poškrábaly. Vyhněte se ostrým předmětům a drsným houbičkám. Pokud je sklo silně zanesené, namažte ho pastou z jedlé sody a nechte působit, poté opláchněte. Nikdy nedrhněte sklo za provozu, když je horké – mohlo by prasknout.

Jak poznat, že těsnění dveří už neplní svou funkci? Těsnění dveří je zodpovědné za to, aby do spalovací komory nepronikal přebytečný vzduch a aby se kouř nedostal do místnosti. Zkontrolujte jeho stav jednoduchým testem: mezi zavřené dveře a rám vložte proužek papíru a zkuste ho vytáhnout. Pokud klouže bez odporu, je těsnění opotřebované a je čas ho vyměnit. Vyměnit ho zvládnete sami – staré těsnění vyháčkujte, očistěte drážku a do silikonového tmele vložte nové. Dbejte na to, aby bylo těsnění dostatečně pružné a přesně sedělo po celém obvodu.

Nejčastější chybou rodičů je, že křičí „šlapej, šlapej!" a drží dítě za řídítka, čímž mu znemožní cítit, jak se kolo naklání. Další chybou je příliš rychlé pouštění: pokud dítě ještě není schopné samostatně zastavit, sundejte ho z kola a nechte ho chvíli chodit s kolem, aby si zvyklo na jeho váhu. Trénujte brždění – nejdřív nohama, pak zadní brzdou. Dítě by mělo umět zastavit na povel, než vyrazíte do mírného kopce.

Úzký prostor u sprchového koutu často končí jako odkladiště šamponů, žínek a prázdných kelímků. Přitom se dá zařídit tak, aby každý centimetr pracoval pro vás. Nejdřív si ale rozmyslete, co se ve sprše skutečně používá denně. Zbytek patří jinam – do skříňky, na polici v předsíni, nebo rovnou do koše. Základ je neplést si odkládací plochu se skladem.