5 pohybových her, které zabaví děti ve školní družině

Když si necháte nalepit rovnátka, přichází zásadní změna nejen ve vzhledu, ale především v každodenní péči o chrup. Zámky, oblouky a gumičky vytvářejí nespočet míst, kde se snadno zachytávají zbytky jídla a tvoří se plak. Bez důkladného čištění se velmi rychle objeví bílé skvrny na zubech, záněty dásní i nepříjemný zápach z úst. Klíčem je přizpůsobit rutinu novým podmínkám a věnovat každému čištění dostatek času, obvykle alespoň tři minuty ráno a večer, ideálně i po každém jídle.

Největším úskalím bývá nelogické propojení jednotlivých kroků. Jestliže děti vyluští šifru na prvním stanovišti, musí být odpověď jednoznačným vodítkem k dalšímu místu. Vyhněte se odpovědím, které mohou mít více výkladů. Například rébus "Podívej se tam, kde se suší prádlo" je jasný, ale "Najdi něco modrého" může znamenat cokoli. Vždy si celou hru projděte sami a ověřte, že každá indicie vede přesně tam, kam má.

Pamatujte, že u většiny her je důležitější proces než výsledek. Děti si nejvíce užijí, když mají možnost spolurozhodovat o pravidlech. Ptejte se jich, co by změnily, a nechte je navrhnout vlastní varianty. Netradiční pohybové hry pak nebudou jen způsobem, jak zabít čas, ale stanou se zážitkem, na který děti budou vzpomínat. Až příště uslyšíte „nudíme se", sáhněte po některé z pěti výše popsaných aktivit a sledujte, jak se obyčejná družina promění v tělocvičnu plnou smíchu.

Když se řekne „první lezení na umělé stěně", většina lidí si představí jen chytání úchytů a nohou. Jenže skutečná příprava začíná mnohem dřív – u oblečení a výbavy. Nemusíte hned kupovat vlastní lezečky ani sedák, ale pár drobností rozhodne, jestli si prvních dvacet minut budete užívat pohyb, nebo se budete kroutit v půjčených botách a řešit odřeniny na kolenou. Nejdůležitější je mít pohodlné, nepříliš volné oblečení, které neomezuje v pohybu. Ideální jsou tepláky nebo kraťasy s příměsí elastanu, triko s krátkým rukávem a tenké ponožky na přezutí. Vyhněte se džínům, košilím s knoflíky a všemu, co má přezky – při lezení by vás to tlačilo a mohlo by to poškodit povrch chytů.

U oblečení platí jednoduché pravidlo: pokud jste daný kus za poslední rok nenosili, ale je stále v dobrém stavu, dejte ho do krabice pro výměnu. Pokud je obnošený, ale látka je ještě pevná, nastřihněte ho na hadry nebo z něj ušijte tašku. Z džín se dají vyrobit kapsáře, ze starých triček třeba utěrky. Podobně přemýšlejte o nábytku. Skříň, která vám nevyhovuje, nemusí skončit na sběrném dvoře. Můžete ji přebrousit, natřít na jinou barvu nebo vyměnit úchytky — a rázem vypadá jako nová.

Při dimenzování roštu zohledněte také hmotnost desek. Velkoformátová deska o rozměru 1200 × 3000 mm a tloušťce 12,5 mm váží zhruba 30 kg. S touto hmotností musí počítat nejen nosné profily, ale i spojovací prvky (např. přímé závěsy u stropů). U stěn s výškou nad 3 metry je nutné rošt rozdělit na dva dilatační celky, protože tepelná roztažnost desek by jinak vedla k tvorbě trhlin. Vodorovné přerušení roštu (např. pomocí dilatačního profilu) je nutné naplánovat předem – není to něco, co by se dalo dodatečně vyřešit tmelením.

Pro větší skupiny zkuste řetězovou reakci. Děti stojí v zástupu a každé drží předchozí za ramena. První v řadě je „lokomotiva", která prochází místností mezi překážkami – židlemi, lavicemi, míči. Ostatní musí přesně opakovat její pohyby a nesmí rozpojit řetěz. Lokomotiva se nesmí otáčet a musí myslet na to, že vzadu jsou pomalejší děti. Během hry střídejte vedoucího, aby si každý vyzkoušel, jaké to je vést. Tato hra učí ohleduplnosti, ale vyžaduje prostor. Před začátkem odstraňte ostré hrany a ujistěte se, že mezi překážkami je dostatek místa pro otočení. Častým problémem je, že děti záměrně vedou řetěz do zdi – pak hru zastavte a vysvětlete, že cílem je projít trasu bez kolize, ne ji zdolat v rekordu.

Velkoformátové sádrokartonové desky (např. 1200 × 2500 mm nebo 1200 × 3000 mm) vypadají elegantně a šetří čas při montáži, ale mají jednu zásadní nevýhodu: mnohem hůře odpouštějí chyby v podkladu. Křížový rošt musí být navržen tak, aby nesl hmotnost desky, ale také aby eliminoval napětí vznikající při změnách teplot a vlhkosti. Pokud rošt poddimenzujete, výsledkem nejsou jen vlnité stěny, ale také praskliny ve spárách, které se objeví až po zatmelení. Proto je klíčové věnovat pozornost roztečím profilů a jejich nosnosti.

Nakonec zařaďte hru, která uklidní po divočejších aktivitách – pomalý běh na místě. Zní to nudně, ale dodáte jí pravidla: děti běží na místě a vy postupně říkáte části těla, kterými mají kroužit – levou rukou, pravou nohou, hlavou, celým tělem. Zároveň měníte rychlost – šeptáte „pomalu", pak zaburácíte „rychle". Děti se učí reagovat na sluchové podněty a kontrolovat své pohyby. Tato hra je vhodná na závěr odpoledne, kdy potřebujete děti zklidnit před odchodem domů. Nebojte se ji ale použít i jako rozcvičku – jen ji tehdy veďte svižněji.