Jak zvládnout první večer v tanečním klubu bez rozpaků

Ať už hledáte program na dětskou oslavu, nebo jen chcete děti odtrhnout od obrazovek, šifrovací hra je ideální volba. Nevyžaduje drahé pomůcky ani počítač. Stačí papír, tužka, trocha fantazie a prostor, kde se dá schovávat. Děti od šesti do dvanácti let milují tajemství, rébusy a pocit, že na něco přišly samy. Hra je navíc skvělá pro rozvoj logického myšlení, trpělivosti a spolupráce.

Jak zařídit, aby hra nebyla ani příliš snadná, ani příliš frustrující Klíčové je přizpůsobit obtížnost věku. Pro předškoláky stačí dvě až tři stanoviště s jednoduchými obrázky. Pro starší děti přidejte matematické rébusy, přesmyčky nebo šifru, kde je třeba zprávu číst pozpátku. Vyhněte se ale šifrám, které vyžadují znalosti, jež děti ještě nemají. Například morseovka je pro malé děti příliš abstraktní, pokud ji předem nenaučíte. Vždy si připravte nápovědu, kterou děti najdou, když se zaseknou. Může to být další indicie ukrytá poblíž, nebo jednoduše „tajná rada" od dospělého, který hru sleduje.

Klíčové je myslet na větrání. Boty i bundy potřebují vzduch, jinak začnou vlhnout a zapáchat. Proto nepatří do uzavřených plastových boxů hned po příchodu domů. Nechte je nejdřív proschnout na otevřeném věšáku a teprve potom je uložte. U kozaček a bot s membránou to platí dvojnásob – mokré boty zavřené v botníku jsou živnou půdou pro plísně. Pokud nemáte kde sušit, pořiďte si odvlhčovač do bot nebo použijte novinový papír.

Pokud jedete na zápas, zkontrolujte si předem, kde přesně se nachází váš sektor. Na San Siru jsou domácí a hostující fanoušci odděleni obrovskou zdí, a pokud si omylem koupíte lístek do špatného kotle, může to být nepříjemné. V Mnichově je segregace méně patrná, ale i tam platí, že do sektorů hostů se vstupuje jen s odpovídající permanentkou. Zkuste si lístky koupit až na oficiálních stránkách klubu, a pokud to nejde, raději se poraďte s místními fanoušky – podvodníci na ulici jsou totiž v obou městech častí.

Při tvorbě hry myslete na logistiku. Každou šifru umístěte na bezpečné místo, kde ji děti snadno najdou, ale přitom nebude hned na očích. Venku pozor na vítr – papír s šifrou lehce odletí, proto ho připevněte kamínkem nebo umístěte do pevné krabičky. Doma zase pozor na to, aby se šifry neskryly tak dobře, že je nenajdete ani vy sami. Vždy si před začátkem hry projděte celou trasu a ověřte, že každá stopa navazuje na předchozí. Typická chyba bývá, že děti najdou šifru, ale nevědí, co s ní mají dělat. Proto každé stanoviště označte číslem nebo barvou, která vede od začátku k cíli.

Nakonec se zamyslete nad tím, jak chodbu skutečně používáte. Pokud se u dveří jen přezouváte a odkládáte kabát, nepotřebujete velkou šatní skříň. Stačí vám úzká lavice s úložným prostorem, dva až tři háčky a botník na boty aktuální sezóny. Když si vše naplánujete podle skutečných potřeb a ne podle katalogových fotografií, zjistíte, že i malá chodba může být plně funkční. A pokud si nejste jistí, zkuste nejdřív na měsíc odstranit polovinu věcí – uvidíte, co opravdu chybí.

Zbavte se podlahových věšáků a sáhněte po nástěnných Podlahový věšák sice vypadá prakticky, ale ve skutečnosti zabírá místo, o které přijdete při obouvání. Mnohem lepší je nástěnný věšák s lištou a háčky, který umístíte ve výšce ramen. Na každý háček patří jedna bunda, ne tři – jinak věci začnou padat a vytvoří se nepořádek. Pokud máte v domácnosti víc lidí, rozlište háčky barevnými štítky nebo je rozmístěte v různých výškách, aby na ně dosáhly i děti.

Na konci hry by měla čekat odměna. Nemusí to být nic hmotného – skvěle funguje „tajný poklad" v podobě krabice plné drobností, ale i jen vysázený keř s ukrytým dopisem, který vede k dalšímu dobrodružství. Pokud děti hrají ve skupinách, dejte pozor, aby každé dítě dostalo šanci něco vyluštit. Rozdělte role: jedno čte, druhé píše, třetí objevuje. Tak zapojíte všechny a předejdete hádkám.

Začněte jednoduše. První šifra by měla být snadná, aby děti získaly sebevědomí. Skvěle funguje třeba obrázkové písmo: každé písmeno nahraďte symbolem nebo ikonkou. Stačí si předem připravit klíč a děti ho musí vyluštit. Pokud hrajete venku na zahradě, využijte přírodní materiály – šišky, kamínky, klacíky. Můžete je vyskládat do obrazců, které představují písmena. Děti pak musí obrazce přečíst a najít podle nich další stopu.

Nejdůležitější je, aby vás hra bavila. Když budete u šifrování trávit čas s dětmi a nadšeně jim pomáhat, ony to ocení víc než dokonalý scénář. Nebojte se improvizovat a měnit pravidla podle toho, jak se hra vyvíjí. Šifrovací hra je živý organismus, který se může přizpůsobit každé partě dětí. Stačí trocha odvahy a výsledek bude stát za to.