Socializace štěněte, o které většina chovatelů mlčí

Nejčastější chyba: přehnaná ochrana a izolace Mnoho majitelů si myslí, že když štěně nenakazí, neublíží si a nebude se bát, je to ideální stav. Jenže opak je pravdou. Pokud štěně izolujete od běžných podnětů, jako jsou vysavač, kočárek, kolo nebo cizí lidé, nikdy se s nimi nenaučí zacházet. V dospělosti pak reaguje na každou novinku panikou. Typickou chybou je také to, že štěně nosíte stále na rukou, aby si neušpinilo tlapky nebo nepotkalo agresivního psa. Tím mu ale znemožňujete, aby si samo vytvořilo strategie zvládání.

Socializace štěněte není jen o tom, aby se pes nebál lidí a jiných zvířat. Jde o proces, který formuje celou jeho povahu a schopnost zvládat stres. Mnoho chovatelů se zaměřuje pouze na kontakt s jinými psy, ale zapomíná, že štěně musí poznat i běžné situace, se kterými se setká v dospělosti. Když socializaci podceníte, pes může být úzkostný, agresivní nebo naopak přehnaně bázlivý. Jak na to správně a bez zbytečných chyb?

Na závěr si uvědomte, že socializace končí až ve chvíli, kdy pes ukončí svůj růst, tedy zhruba v roce a půl až dvou letech. Pravidelně ho vystavujte novým situacím, ale vždy s ohledem na jeho povahu a aktuální rozpoložení. Pokud budete postupovat trpělivě a bez nátlaku, získáte psa, který se ve světě pohybuje s jistotou a klidem. A to je přece to, oč tu běží.

Typickou chybou je spoléhat na displej notebooku jako na jediný zdroj světla. Monitor sám o sobě produkuje světlo, ale to nestačí pro osvětlení klávesnice ani pro vytvoření přirozené atmosféry. Pokud pracujete na notebooku bez externí klávesnice, položte na stůl malou LED lampu s nastavitelným ramenem, kterou nasměrujete na klávesnici. Zároveň se vyhněte zářivkám s viditelným stroboskopickým efektem – pokud při pohybu ruky před světlem vnímáte blikání, je to pro vaše oči zbytečná zátěž. Vybírejte zdroje s označením nízkého stroboskopického efektu, které jsou dnes běžné u kvalitnějších LED svítidel.

Nezapomínejte, že každé dítě je jiné. Někdo přijme boty za dva dny, jiný za dva týdny. Pokud je nožička v pořádku a dítě chodí doma bez bot, není nutné ho nijak urychlovat. Klíčem je respekt k jeho tempu a postupné začleňování bot do běžného života. Až přijde správný čas, boty budou pro batole radost, ne nutné zlo.

Když pracujete z domova, světlo ve vaší místnosti často rozhoduje o tom, jestli se po pěti hodinách u obrazovky cítíte unavení, nebo jestli ještě zvládnete večerní běh. Přirozené denní světlo je ideální, ale ne vždy ho máte tam, kde stojí stůl. Než začnete přemýšlet o barevných teplotách a lumenech, zkuste si sednout na židli, podívat se na monitor a vnímat, kde se odráží okno, lampa nebo bílá stěna. Nejčastější chyba je mít jediný zdroj světla přímo nad hlavou – získáte ostré stíny a obrazovka se mění v zrcadlo. Ideální je kombinovat měkké ambientní světlo s přímým světlem na dokumenty či klávesnici, ale vždy tak, aby zdroj nesvítil přímo do očí a neodrážel se do displeje.

První krůčky batolete jsou velkým mezníkem, ale často je doprovází i slzičky a vzdor. Dítě nechápe, proč má mít něco na nohou, když se mu dosud chodilo nejlépe naboso. Připravit ho na nošení botiček vyžaduje trpělivost, cit a trochu fint. Čím dříve začnete, tím přirozeněji to přijme.

Druhý krok je práce s povrchovou úpravou. Leštěná ocel u dřeva s výraznou kresbou často působí rušivě, protože oba materiály soutěží o pozornost. Zkuste místo toho zvolit kov s matným povrchem, případně s patinou. Rezavějící ocel nebo měď, která postupně tmavne, vytváří s dřevem přirozený kontrast, který působí tepleji. Pokud chcete industriální vzhled, kombinujte tmavé dřevo, třeba ořech, s černou ocelí. Jestliže preferujete světlejší a vzdušnější interiér, sáhněte po bílém dubu a mosazi nebo kartáčované hliníku.

Na druhou stranu pozor na opačný extrém – přehnané dávky podnětů. Štěně potřebuje čas na zpracování dojmů. Pokud mu během jedné procházky naservírujete pět různých lidí, tři psy, auta a zvuky, může dojít k přetížení. Projevem je často kňučení, zívání, olizování nebo dokonce odmítání jít dál. V tu chvíli je nejlepší štěně odvést do klidného prostředí a nechat ho odpočívat. Socializace by měla být jako mozaika – každý dílek poskládáte samostatně a až potom je spojíte dohromady.

Základním pravidlem je začít co nejdříve, ideálně mezi třetím a dvanáctým týdnem věku. V tomto období je štěně nejvnímavější k novým podnětům. Neznamená to ale, že byste ho měli hned tahat mezi davy lidí nebo na rušné ulice. Postupujte postupně a vždy respektujte jeho aktuální stav. Štěně by mělo mít možnost si novou situaci prohlédnout z bezpečné vzdálenosti a samo se rozhodnout, kdy se přiblíží. Pokud ho budete nutit do kontaktu, který nechce, může si vytvořit trvalý odpor.