5 varovných signálů, že váš komín volá o pomoc

Nejčastější chybou je používání čerstvého nebo vlhkého dřeva. Vlhkost nad 20 % prodlužuje fázi vysoušení, snižuje teplotu hoření a způsobuje kondenzaci dehtu v komíně. Správně vyschlé dřevo (skladované alespoň dva roky pod přístřeškem) poznáte podle prasklin na čelech a podle suchého zvuku při poklepání. Při přikládání nikdy neplňte ohniště až po okraj – mezi kusy musí zůstat mezery pro proudění vzduchu. Příliš těsné naskládání dřeva udusí oheň a vytvoří hustý kouř.

Praktickou pomůckou je zapálit si suchý papír a sledovat, jak rychle kouř odchází. Pokud se vrací, je komín ucpaný. Stejně tak si všímejte kondenzace vody na skle kamen – vlhký vzduch uvnitř znamená, že spalování neprobíhá správně. Vyvarujte se jednoduché chyby, kdy do kamen přikládáte mokré dřevo nebo plastové obaly. Tyto materiály vytvářejí více dehtu a zanášejí komín rychleji. Časem se pak musíte na čistění dívat jako na nezbytnou údržbu, nikoli jako na zbytečný výdaj. Váš dům, peněženka i vaše plíce vám poděkují.

Doba sušení závisí na druhu dřeva a podmínkách. Měkké dřevo (smrk, borovice) schne rychleji – zhruba 6 až 12 měsíců. Tvrdé dřevo (buk, dub, habr) potřebuje 18 až 24 měsíců. Pravidlem je, že dřevo na příští sezónu byste měli naštípat nejpozději na jaře, aby mělo alespoň půl roku na vyschnutí. Pokud topíte dřevem, které je sušené jen přes léto, počítejte s vyšší spotřebou a častějším čištěním komína. Vyplatí se proto začít s přípravou s předstihem a mít vždy zásobu alespoň na dvě sezóny dopředu.

Kontrola kamen před začátkem topné sezóny by měla být samozřejmostí. Prohlédněte spalovací komoru, sklo, těsnění i výstupní hrdlo. Pokud objevíte praskliny ve šamotových deskách nebo v plášti, neotálejte s opravou. Stejně tak nechte zkontrolovat komín kominíkem, a to i v případě, že topíte jen příležitostně. Špatně udržovaná kamna nejsou jen o vyšších nákladech, ale hlavně o riziku požáru nebo otravy oxidem uhelnatým. Pravidelná údržba se vám vrátí jak v tenčí peněžence za dřevo, tak v klidném spánku.

Po každém topení, jakmile popel zcela vychladne, odstraňte jej z popelníku. Hromadění popela brání přístupu vzduchu ke žhavému uhlí, což prodlužuje dobu hoření a zvyšuje tvorbu dehtu. Zároveň zkontrolujte stav skla. Pokud se na něm usadí černý povlak, nejedná se o kosmetickou vadu, ale o signál, že spalování není dokonalé. Čištění skla provádějte speciálními prostředky určenými pro kamna, případně vlhkým hadříkem s jemným abrazivem, ale vždy po vychladnutí povrchu.

Prvním a nejčastějším signálem je zápach, který se line z kamen nebo krbu, i když zrovna netopíte. Pokud cítíte zatuchlý, dehtový odér, znamená to, že v komíně ulpěly saze a kreozot. Ten se tvoří při nedokonalém spalování vlhkého dřeva a ve spojení s vlhkostí vytváří lepkavou vrstvu, která se postupně hromadí. Můžete si toho všimnout i na tmavých šmouhách kolem dvířek nebo na stěně u komína. Dalším jasným ukazatelem je špatný tah – oheň se špatně rozhořívá, plamen je mdlý a kouř se vrací zpět do místnosti.

Kromě rizika požáru hrozí také otrava oxidem uhelnatým. Ucpaný komín nedokáže odvádět spaliny správně, a tak se nebezpečný plyn vrací do místnosti. Bezbarvý, bez zápachu, ale smrtelně nebezpečný. Příznaky otravy jsou bolesti hlavy, závratě a nevolnost, které si snadno spletete s únavou. Pravidelná kontrola komína je proto jediná účinná prevence. Pro čištění používejte sady kartáčů s vhodným průměrem, ujistěte se, že kartáč projde celou délkou, a kontrolujte také dno sopouchu, kde se hromadí drobné nečistoty.

Jak poznáte, že je dřevo dostatečně suché? Nejspolehlivější je měření vlhkoměrem. Povrch dřeva by měl mít po naštípání a vysušení hodnotu pod 20 %. Pokud vlhkoměr nemáte, orientujte se podle hmotnosti, zvuku a kůry. Suché dřevo je znatelně lehčí, při poklepání dvou kusů o sebe vydává jasný, kovový zvuk, zatímco mokré zní tlumeně. Kůra suchého dřeva se snadno odlupuje a na řezu se objevují drobné trhlinky. Tyto ukazatele ale nejsou spolehlivé u všech druhů dřeva, proto je měřič vlhkosti praktickou investicí pro každého, kdo topí pravidelně.

Častým nešvahem je topení dřevem, které leželo jen rok. V něm zůstává třicet až čtyřicet procent vody, a to je přímá cesta k dehtu v kouřovodu a nízké výhřevnosti. Voda se musí nejprve odpařit, přičemž se ztrácí značná část energie. Místo tepla získáte dým, který kondenzuje v komíně a vytváří hořlavý sediment. Pokud nemáte trpělivost, kupte si raději dřevo, které je prokazatelně suché, nebo investujte do sušárny. Ale domácí sušení je nejlevnější a nejspolehlivější, když do něj dáte čas.