5 způsobů, jak prodloužit výdej tepla z kamen

Častou chybou je přetápění. Když do kamen nacpete příliš mnoho dřeva, povrchová teplota stoupne nad ideální hranici a teplo se začne vyzařovat v prudkých nárazech. Místnost se sice rychle vytopí, ale kamna pak dlouho vychládají a vy stejně musíte přikládat. Lepší je topit menšími dávkami dřeva a nechat kamna pracovat v klidnějším režimu. Tím se povrch kamen zahřeje rovnoměrně a sálání je příjemnější a stabilnější. Zkuste si osahat povrch rukou – pokud se na něm nedá udržet dlaň déle než pár sekund, je teplota příliš vysoká a akumulace neprobíhá správně.

Kontrolujte také tah komína. Pokud je komín studený, hoření je slabé a dřevo se spíše doutná, než aby hořelo. Před přikládáním na noc si proto komín „prohřejte" několika třískami, které rychle shoří a vytvoří teplý tah. Stejně důležité je čistit popelník. Příliš mnoho popela ve spodní části brání proudění vzduchu a zkracuje dobu hoření. Ideální je udržovat vrstvu popela asi dva centimetry – chrání dno kamen a zároveň nebrání přístupu vzduchu.

Po zkušenostech s vlastními kamny zjistíte, že celonoční hoření je spíše o trpělivosti než o technice. Nečekejte, že první pokus vyjde dokonale. Sledujte, jak se vaše kamna chovají při různém nastavení klapek a jaký typ dřeva vám vyhovuje nejlépe. Listnaté dřevo, jako buk, dub nebo habr, má vyšší výhřevnost a hoří déle než jehličnany, které hoří rychle a hodně jiskří. Směs tvrdého a měkkého dřeva může být dobrým kompromisem – tvrdé udrží žár, měkké zase pomůže rychlému rozhoření.

Mezi časté chyby patří přikládání příliš velkého množství dřeva najednou, což vede k přetopení a rychlému vyhoření. Stejně tak je chybou nechat popel zcela vysypat – vrstva popela o tloušťce asi dva centimetry funguje jako izolace, která udržuje žár déle. Naopak příliš silná vrstva popela brání přístupu vzduchu a snižuje výkon. Pravidelně kontrolujte stav těsnění u dvířek a spalinových cest, protože netěsnosti způsobují nekontrolovaný tah a rychlé spalování.

Myslete také na odraz tepla. Pokud chcete sálání nasměrovat do místnosti, můžete za kamna umístit tepelně odolnou reflexní fólii nebo desku z nerezové oceli. Tento trik se osvědčuje zejména u kamen přisazených ke zdi, kdy by jinak velká část tepla unikala do zdiva. Pozor však na bezpečnou vzdálenost od hořlavých materiálů – vždy dodržujte údaje výrobce o minimálních odstupech. Reflexní materiál nesmí přijít do přímého kontaktu s pláštěm kamen ani s komínovým průduchem.

Každá kamna, ať už kachlová, krbová, nebo akumulační, vyžadují pravidelnou péči. Bez ní se dříve či později projeví nejen pokles účinnosti, ale i riziko vzniku požáru. Základním předpokladem dlouhé životnosti je čištění spalinových cest. Pokud se saze a dehet usazují v kouřovodu, snižují tah a zvyšují teplotu, která může poškodit těsnění i samotnou konstrukci. V ideálním případě čistěte kamna před začátkem topné sezóny a poté ještě jednou v jejím průběhu.

Jak na vzduchové klapky, aby oheň nespálil všechno najednou Vzduchové klapky jsou nejdůležitějším nástrojem pro regulaci hoření. Po zapálení nechte klapky plně otevřené asi deset až patnáct minut, dokud se dřevo dobře nerozhoří a nevytvoří se žhavé uhlí. Pak je přivřete na minimum, ale ne úplně. Pokud klapky zavřete příliš brzy, oheň zhasne a do místnosti se začne kouřit. Správně přivřené klapky poznáte podle toho, že plamen je nízký a stabilní, ale stále viditelný. Pokud plamen mizí úplně, je vzduchu málo.

Čtvrtým praktickým bodem je správné využití tepla z kamen v kombinaci s podlahovým topením nebo teplovzdušnými rozvody. Pokud máte kamna s teplovodním výměníkem, napojte je na akumulační nádrž, která pojme přebytečnou energii. Tím zabráníte přehřívání a prodloužíte dobu, po kterou systém předává teplo do domu. U suchých kamen zase dbejte na to, aby se teplo mohlo volně šířit – neblokujte je nábytkem a udržujte kolem nich dostatečný prostor pro cirkulaci vzduchu.

Bez vlhkoměru se můžete orientovat podle zvuku – suché dřevo při poklepu zvoní, vlhké vydává tlumený zvuk. Další známkou jsou praskliny na čelní ploše a odlupující se kůra. Pozor ale na to, že tyto signály jsou jen orientační. Dřevo uložené pod přístřeškem bez bočního větrání může mít i po dvou letech vlhkost přes 25 procent, a to zejména ve spodní vrstvě. Proto je lepší než spoléhat na odhad, věnovat čas měření alespoň u každé druhé dávky.

Proč je pravidelné vymetání kouřovodu zárukou bezpečnosti a úspor Zatímco běžné čištění zvládnete sami, vymetání kouřovodu a komínové vložky vyžaduje odborníka. Při kontrole komín musí být vychladlý a zcela bez ohně. Odborník zároveň posoudí, zda nedochází ke kondenzaci vlhkosti, která je častým důsledkem nedostatečně vysušeného dřeva. Jestliže topíte převážně měkkým dřevem nebo palivem s vyšším obsahem pryskyřice, zkracujete interval mezi komínovými čištěními na polovinu. Pamatujte, že i sebelepší kamna bez správného tahu nedokážou spálit palivo beze zbytku a do ovzduší unikají škodlivé látky.