5 kroků, jak správně čistit zuby psa a kočky
Jak na to prakticky: postup při čištění Zvolte kartáček s měkkými štětinami, ideálně prstový pro začátek. Naneste malé množství zubní pasty pro zvířata (ochucená masem nebo rybou obvykle funguje). Zvíře umístěte tak, aby bylo v klidu – pes vsedě nebo vleže, kočka na klíně. Zvedněte mu horní pysk a krouživými pohyby čistěte vnější stranu zubů. Vnitřní plochy stačí přejet kartáčkem bez pasty, tam se kámen tvoří méně. Zaměřte se na přechod zubu a dásně, kde se usazuje plak. Celé čištění by nemělo trvat déle než minutu. Pokud zvíře protestuje, přerušte a zkuste to znovu později. Nikdy nečištěte násilím.
Frekvence je klíčová: ideálně každý den, ale i dvakrát týdně výrazně sníží riziko onemocnění. Kočky potřebují čištění stejně jako psi, i když to často nesnášejí. U koček se vyplatí začít s prstovým kartáčkem a pastou s příchutí ryby. Pokud kočka čištění absolutně odmítá, alternativou jsou žvýkací doplňky nebo přísady do vody, které brání tvorbě plaku – ale ty nenahradí mechanické čištění. U psů lze použít i dentální pamlsky, ale pozor na kalorie.
Na závěr: dlouhá srst není sama o sobě problém, problém je vynechané místo a příliš hrubý tlak. Kdo kartáčuje krátce, ale pravidelně, projede celé tělo a uzlíky řeší hned, jak vzniknou, ušetří sobě i kočce zbytečné trápení. Sledujte, co kočce vadí, a postup upravte podle ní, ne podle návodu na obalu kartáče.
V úzké uličce je klíčové místo u nohy, ne u ruky. Pes by měl jít na straně, kde je méně překážek. Pokud jdete kolem výkladců, vezměte ho na stranu ke zdi, kde nic nestojí. Vodítko držte v ruce blíž k tělu a ruku nechte uvolněnou. Nepřitahujte psa k sobě za obojek; tlak v úzkém prostoru zvyšuje stres a pes začne táhnout ještě víc. Když se blíží protijdoucí, zpomalte, zastavte a pusťte psa k sobě. Nechte ho stát, dokud člověk neprojde. Odměňte ho klidným slovem, ne pamlskem v momentě, kdy už táhne.
První týdny: oddělené prostory a postupné seznamování Prvních pět až sedm dní držte zvířata odděleně, ale ne v izolaci. Nechte je cítit pach toho druhého – stačí prohodit deky nebo polštáře. Potom začněte s krátkými vizuálními kontakty přes dělicí síťku nebo dveře pootevřené na pár centimetrů. Délka kontaktu se prodlužuje podle reakcí: kočka může syčet a odcházet, to je normální. Štěně by mělo být schopné zůstat v klidu na vodítku nebo v náručí a nechat si od kočky vynadat.
Zkontrolujte také, jak vodítko sedí na obojku nebo postroji. Přezka, která se při každém zatáhnutí posouvá, nebo karabina, která se otáčí do strany, způsobuje nerovnoměrný tlak a pes pak táhne víc, protože hledá pohodlnou polohu. Před koupí si vodítko vezměte do ruky, projeďte rukou po celé délce a vyzkoušejte, jestli se popruh nekroutí. Zkroucené vodítko se zamotává kolem nohou a při chůzi v davu je to riziko pádu.
Když pamlsek nestačí aneb kde lidé nejčastěji chybuj
Prvním krokem je zvyknout zvíře na dotyk v tlamě. U štěňat a koťat je to snadné, u dospělých zvířat to chce trpělivost. Začněte tak, že prstem přejíždíte po vnější straně zubů a dásní, nejprve bez pasty. Když to zvíře přijme, přejděte na gázový polštářek namočený ve vodě nebo speciálním roztoku pro psy a kočky. Teprve potom vezměte kartáček. Nikdy nepoužívejte lidskou zubní pastu – obsahuje fluorid a xylitol, pro zvířata toxické.
Nejčastější chyba je trestat kočku za vrčení nebo plácnutí packou. Kočka tím jen komunikuje hranice a štěně se tak učí, co si nesmí dovolit. Mnohem horší je nechat štěně kočku pronásledovat, byť v hravé náladě. Pronásledování se rychle změní ve štvanici a kočka přestane mít v byt v panelákuě klid. Stejně problematické je nechat štěně jíst kočičí krmivo z misky – kočka může začít misku bránit, nebo naopak přestat jíst úplně. Krmná místa proto umístěte odděleně a mimo průchozí trasy.
Psi a kočky mají zuby uzpůsobené k trhání masa, ne k žvýkání měkké potravy. Přesto jim zubní kámen a zánět dásní hrozí stejně jako lidem. Prevence je přitom jednoduchá: pravidelná domácí péče. Nečekejte, až zvíře začne zapáchat z tlamy nebo odmítat jídlo. Začněte včas a systematicky.
Příchod štěněte do domácnosti, kde už žije kočka, neznamená volbu mezi dvěma mazlíčky. Znamená to nastavit podmínky tak, aby se obě zvířata cítila bezpečně. První dny rozhodují o tom, jak bude soužití vypadat dalších deset let. Kočka má domácí výhodu a štěně je vetřelec – tento rozdíl je potřeba respektovat, ne převracet.
Typické chyby: příliš pozdní začátek, kdy už je zubní kámen pevný a čištění bolí. Dále použití lidské pasty, která může způsobit otravu. Častou chybou je také čištění jen občas – nárazové čištění podráždí dásně a zvíře si k němu vytvoří odpor. Někteří majitelé spoléhají na kosti nebo tvrdé hračky, které ale mohou zuby poškodit. A konečně: zapomínají na pravidelné prohlídky u veterináře, který může odstranit kámen ultrazvukem a zkontrolovat stav dásní.