5 věcí, které potřebujete vědět o magnitudě hvězd
Stupnice je postavena tak, že rozdíl pěti magnitud odpovídá stonásobnému poměru toků záření. Z toho plyne, že jedna magnituda znamená faktor přibližně 2,512. Tento vztah je užitečné mít na paměti, když porovnáváte jasnosti. Pokud si nejste jisti, zda je objekt viditelný, počítejte s tím, že za městského světelného znečiště dosah oka často jen k třetí nebo čtvrté magnitudě. Na tmavé obloze se dostanete běžně k šesté, výjimečně i níž.
Praktický tip: při odhadu jasnosti porovnávejte objekt s okolními hvězdami známé magnitudy, ne s vlastním dojmem. Zapište si, která hvězda se jeví jasnější a o kolik. Tím se vyhnete běžnému omylu, kdy pozorovatel zamění velikost obrazu v dalekohledu za skutečnou jasnost. Větší obraz neznamená jasnější objekt. Magnituda je číslo, které je třeba číst spolu s podmínkami pozorování, ne izolovaně.
Jak si ověřit vlastní polohu v Galax
Polární záře se u nás neobjevuje pravidelně a už vůbec ne podle plánu. Vzniká ve vysoké atmosféře, když nabité částice ze slunečního větru narazí na molekuly kyslíku a dusíku a předají jim energii, která se vyzáří jako světlo. Sluneční aktivita přitom nerozhoduje jen o tom, kolik částic k Zemi dorazí, ale i o tom, jak silné pole je dokáže urychlit a stočit do polárních oblastí. Pro pozorovatele ve střední Evropě to znamená, že každá silnější erupce je jen startovní čára, ne záruka podívané.
Co sledovat v hodinách před pozorováním Rozhodující je index geomagnetické aktivity, obvykle uváděný jako Kp. Pro naše území bývá zajímavá až vyšší hodnota, ale samotné číslo nestačí. Stejně důležité je, jak dlouho aktivita trvá a zda přichází v noci. Krátký výkyv uprostřed dne je pro pozorovatele bezcenný. Praktické je mít po ruce aktuální data o slunečním větru a sledovat, zda se hodnoty mění ve prospěch geomagnetické bouře. Pokud se čísla zvednou až po půlnoci, je lepší vyrazit hned, než čekat na ideální podmínky.
Magnituda je číslo, které vyjadřuje zdánlivou jasnost objektu na obloze. Nejedná se o fyzikální veličinu v běžném slova smyslu, ale o logaritmickou stupnici, kterou astronomové zavedli už ve starověku. Čím nižší číslo, tím jasnější objekt. Hvězda první magnitudy je přibližně stokrát jasnější než hvězda šesté magnitudy, což je zhruba hranice viditelnosti pouhým okem za dobrých podmínek. Naopak velmi jasná tělesa mají magnitudu zápornou, například Sirius má kolem −1,4 a Venuše se může dostat až k −4,7.
Při plánování pozorování si vyberte objekty podle magnitudy, kterou vaše obloha a přístroj zvládnou. Dalekohled o průměru objektivu kolem pěti centimetrů ukáže za dobrých podmínek hvězdy zhruba do deváté až desáté magnitudy. Větší přístroj posune hranici níž, ale rozdíl nebude tak dramatický, jak by se podle průměru zdálo. Rozhoduje také zvětšení, kvalita optiky a adaptace oka na tmu. Dejte oku alespoň dvacet minut bez bílého světla, jinak budete magnitudní odhady podhodnocovat.
Častou chybou je spoléhat na vlastní zrak bez přípravy. Slabá záře může být pouhým okem neviditelná, zatímco fotoaparát s delší expozicí ji zachytí. Fotografujte s pevným stativem, krátkým ohniskem a expozicí v řádu několika sekund, ale nečekejte, že snímek bude odpovídat tomu, co vidíte. Další chybou je odjezd domů po prvním neúspěchu. Geomagnetická aktivita přichází v nárazech a klidně se během hodiny výrazně změní. Vyplatí se vydržet a sledovat situaci průběžně.
Pamatujte, že triedr nenahradí dalekohled, ale na první seznámení s oblohou je to nejlepší volba. Naučíte se orientovat mezi souhvězdími a najdete objekty, které jsou pro malý přístroj dostupné. Pokud později přejdete k většímu dalekohledu, triedr vám zůstane jako doplněk pro široké pohledy. Vyberte podle toho, co skutečně uvidíte, ne podle čísel na krabici.
Prvním filtrem je typ erupce a její směr. Záleží na tom, zda výron plazmy míří k Zemi, jak rychle letí a zda ho doprovází silné magnetické pole s příznivou orientací. Právě orientace jižní složky magnetického pole výronu rozhoduje o tom, jak snadno se částice dostanou do naší magnetosféry. Bez tohoto údaje se z velkých čísel v předpovědích stává jen orientační hodnota. Sledujte proto spíše úložné prostory v malém bytěývoj krátkodobých předpovědí než jednu senzační zprávu o rekordní erupci.
Nakonec pamatujte, že magnituda není míra krásy ani zajímavosti objektu. Slabé objekty mohou být vizuálně působivé a naopak jasná hvězda nemusí nabídnout mnoho detailů. Stupnici berte jako nástroj pro orientaci na obloze a plánování, ne jako žebříček kvality.
Druhým filtrem je obloha a místo. I silná bouře je k ničemu pod oblačností nebo v dosahu pouličního osvětlení. Vyjeďte alespoň desítky kilometrů mimo město, ideálně do kopcovitého terénu s otevřeným severním obzorem. Polární záře u nás vychází nízko nad horizont, takže ji často zakryjí stromy, domy nebo mlha v údolí. Tmavá obloha pomůže rozeznat slabý šedozelený pruh od běžného světelného znečištění. Oko si potřebuje zhruba dvacet minut na adaptaci, proto při čekání nepoužívejte jasný displej.