5 věcí, které potřebujete vědět o magnitudě hvězd
Typická chyba je snažit se vidět všechno najednou a přeskakovat podle aplikace bez orientace. Další častou chybou je podcenit oblečení – i v létě bývá v noci chladno a po dvou hodinách bez pohybu to poznáte. Berte si vrstvy, čepici a něco na sednutí. Také nepozorujte hned po příjezdu: nechte autu zhasnout světla, očím dejte čas a teprve pak začněte počítat.
Začněte u sekundárního zrcadla. Povolte jeho středový šroub jen natolik, aby se dalo jemně otáčet, a pomocí tří stavěcích šroubků nastavte zrcátko tak, aby se úložné prostory v malém bytě něm odrážel střed primárního zrcadla přesně proti středu výtahu. Pomůže křížek nebo terč vložený barvy stěn do obýváku výtahu. Pak přejděte k primárnímu zrcadlu a jeho třemi šrouby na zadní straně dolaďte obraz tak, aby se do jedné osy. Vše dělejte po malých krocích, protože každé pootočení šroubu o čtvrt otáčky už je znát.
Nejdřív si ověřte fázi Měsíce. Když je Měsíc v úplňku nebo kolem něj, jeho svit přebije slabší hvězdy a souhvězdí se ztrácejí. Ideální je období kolem novu nebo několik dní před ním a po něm. Dále sledujte předpověď oblačnosti, ne jen teplotu. I tenká vysoká oblačnost dokáže oblohu znatelně „vyprat". Vyjeďte alespoň dvacet až třicet kilometrů od většího města, ideálně do kopců nebo do míst s otevřeným výhledem k obzoru.
Základem je kalendář. Mezi nejspolehlivější patří Perseidy kolem 12. srpna, Geminidy kolem 14. prosince a Kvadrantidy na začátku ledna. Dále stojí za pozornost Lyridy koncem dubna, Orionidy koncem října a Leonidy v polovině listopadu. U každého roje si ověřte nejen datum maxima, ale i předpokládanou frekvenci a radiant – tedy místo, odkud meteory zdánlivě vylétají. Radiant se během noci posouvá po obloze, takže roj je nejaktivnější ve chvíli, kdy je vysoko nad obzorem.
Jak magnitudu správně použít při pozorování Nejdříve si ujasněte, zda jde o magnitudu zdánlivou, nebo absolutní. Zdánlivá jasnost závisí na vzdálenosti a říká, jak objekt vidíte z Země. Absolutní magnituda naopak popisuje skutečnou zářivost a počítá se pro pevnou vzdálenost. Záměna těchto dvou pojmů je nejčastější chyba začátečníků. Pokud v katalogu narazíte na údaj bez označení, ověřte si, o kterou hodnotu jde. U hvězd se obvykle uvádí zdánlivá magnituda, u vzdálených objektů se však setkáte i s absolutní.
Kolimace je seřízení optické soustavy tak, aby optické osy zrcadel a okulárového výtahu ležely v jedné přímce. U refraktorů se s ní setkáte zřídka, u Newtonů je to běžná údržba. Každý převoz autem, prudký náraz nebo i delší skladování mohou polohu zrcadel posunout. Proto je dobré vědět, kdy se do toho pustit a kdy naopak nechat dalekohled být.
Při plánování pozorování si vyberte objekty podle magnitudy, kterou vaše obloha a přístroj zvládnou. Dalekohled o průměru objektivu kolem pěti centimetrů ukáže za dobrých podmínek hvězdy zhruba do deváté až desáté magnitudy. Větší přístroj posune hranici níž, ale rozdíl nebude tak dramatický, jak by se podle průměru zdálo. Rozhoduje také zvětšení, kvalita optiky a adaptace oka na tmu. Dejte oku alespoň dvacet minut bez bílého světla, jinak budete magnitudní odhady podhodnocovat.
Stupnice je postavena tak, že rozdíl pěti magnitud odpovídá stonásobnému poměru toků záření. Z toho plyne, že jedna magnituda znamená faktor přibližně 2,512. Tento vztah je užitečné mít na paměti, když porovnáváte jasnosti. Pokud si nejste jisti, zda je objekt viditelný, počítejte s tím, že za městského světelného znečištění klesá dosah oka často jen k třetí nebo čtvrté magnitudě. Na tmavé obloze se dostanete běžně k šesté, výjimečně i níž.
Magnituda je číslo, které vyjadřuje zdánlivou jasnost objektu na obloze. Nejedná se o fyzikální veličinu v běžném slova smyslu, ale o logaritmickou stupnici, kterou astronomové zavedli už ve starověku. Čím nižší číslo, tím jasnější objekt. Hvězda první magnitudy je přibližně stokrát jasnější než hvězda šesté magnitudy, což je zhruba hranice viditelnosti pouhým okem za dobrých podmínek. Naopak velmi jasná tělesa mají magnitudu zápornou, například Sirius má kolem −1,4 a Venuše se může dostat až k −4,7.
Nakonec pamatujte, že magnituda není míra krásy ani zajímavosti objektu. Slabé objekty mohou být vizuálně působivé a naopak jasná hvězda nemusí nabídnout mnoho detailů. Stupnici berte jako nástroj pro orientaci na obloze a plánování, ne jako žebříček kvality.
Praktický tip: při odhadu jasnosti porovnávejte objekt s okolními hvězdami známé magnitudy, ne s vlastním dojmem. Zapište si, která hvězda se jeví jasnější a o kolik. Tím se vyhnete běžnému omylu, kdy pozorovatel zamění velikost obrazu v dalekohledu za skutečnou jasnost. Větší obraz neznamená jasnější objekt. Magnituda je číslo, které je třeba číst spolu s podmínkami pozorování, ne izolovaně.