Když plánujete přestávky, srovnání turistických map vám ušetří hodiny

Než začnete cokoli balit, položte si batoh na zem a otevřete všechny kapsy. Většina lidí dělá chybu, že věci skládá do batohu, až když ho drží v ruce nebo ho má opřený o stehno. Tím vznikají zbytečné mezery a těžiště se posouvá nahoru, což poznáte po prvních kilometrech jako nepříjemnou bolest ramen. Rozložte si všechny věci na podlahu nebo na postel a rozdělte je do tří hromádek: na to, co budete potřebovat za chůze, co použijete až večer a co je záložní.

Dýchání a rytmus hrají stejnou roli jako v kopci. Když začnete zrychlovat, protože to jde samo, tělo se dostává do anaerobního stavu a svaly se rychle unaví. Snažte se udržet stejný tepový rytmus jako při stoupání, jen s tím rozdílem, že sílu nahrazuje technika. Pravidelně se zastavte na 20–30 sekund, protáhněte lýtka a kvadricepsy, a hlavně se napijte – dehydratace zvyšuje svalovou ztuhlost a zhoršuje koordinaci.

Poslední bod, který se týká výbavy, je volba obuvi. Boty s tuhou podrážkou a dobrým vzorem jsou základ, ale důležitější je, aby měly dostatečnou oporu kotníku. Měkké boty na turistiku do kopce vás nechají na sestupu „utíkat" – každý krok pak jde do kotníků a kolen. Pokud máte podezření na slabé vazy, zvažte vložky do bot, které stabilizují klenbu. Ale pamatujte, že sebelepší výbava nenahradí techniku – začněte na kratších sestupech a postupně přidávejte na délce i prudkosti.
Co rozhoduje při výběru: podrážka, kotník, materiál Podrážka je to, co vás drží na zemi. Hluboký vzorek s výraznými „špunty" oceníte na blátě a suti, hladší podrážka zas na zpevněných cestách. úložné prostory v malém bytěšímejte si také tuhosti boty – příliš měkká bota nepodpoří nohu při těžkém batohu, příliš tuhá zase zbytečně svírá při běžné chůzi. Vyšší kotník stabilizuje hlezno a hodí se na kamenité terény, nízké boty jsou lehčí a prodyšnější rady pro rekonstrukci letní túry. Materiál volte podle ročního období a nároků na voděodolnost. Goretexové membrány sice chrání před vlhkem, ale hůře odvádějí pot – na letní vedra raději zvolte prodyšnější síťovinu.

Nejdůležitější je naučit se rozlišovat, kdy je terén opravdu prudký. Pokud jsou vrstevnice od sebe vzdálené jen pár milimetrů a na mapě tvoří husté shluky, počítejte s tím, že půjdete pořádně do kopce. Naopak když jsou roztažené daleko od sebe, jde o mírné klesání nebo rovinku. Velmi užitečné je také sledovat, jak se vrstevnice stáčejí do tvaru písmene V nebo U – špička V obvykle ukazuje proti směru toku vody, tedy do údolí.

Když vystoupáte na vrchol, čeká vás ještě polovina výkonu – sestup. Mnoho turistů ho podcení, a proto se po pár hodinách klesání potýká s bolestí kolen, třesem ve svalech a ztrátou jistoty. Přitom jde o dovednost, kterou lze trénovat a jejíž zvládnutí prodlouží vaše túry o roky. Základní pravidlo zní: sestup není pasivní fáze, ale aktivní technická disciplína, kde rozhoduje prevence.

Vrstevnice jsou nábytek na míru turistické mapě vlastně takovým zakódovaným reliéfem krajiny. Pokud víte, jak je číst, dokážete si představit, jestli vás čeká mírný kopec, prudké stoupání, nebo dokonce sráz, aniž byste cestou museli hádat. In case you loved this article and also you desire to receive guidance regarding více detailů generously visit our page. Základní princip je přitom jednoduchý: čára spojuje místa se stejnou nadmořskou výškou. Čím blíže jsou vrstevnice u sebe, tím strmější terén značí.

Během balení si hlídejte také rozložení hmotnosti. Když dáte všechno těžké do horní části batohu, batoh vás bude táhnout dozadu a vy budete muset neustále zatínat břišní svaly. Pokud dáte těžké věci úplně na dno, zase se vám bude batoh houpat při každém kroku. Ideální je umístit nejtěžší předmět (například jídlo nebo vařič) do úrovně beder, tedy do středu batohu u zad. Po sbalení batoh vždy protřepejte a zkontrolujte, jestli v něm nic nechrastí.
Nakonec si batoh vždy nasaďte a projděte se po bytě. Stačí pět minut, abyste zjistili, jestli vám něco tlačí do žeber nebo jestli se vám ramenní popruhy nezařezávají. Utažení zádového systému a bederního pásu je stejně důležité jako samotné balení. Bederní pás by měl držet na kyčlích, ne na břiše, a přenášet většinu hmotnosti na pánev. Pokud batoh nemá bederní pás, těžiště vždy posuňte co nejníž.

Plánování přestávek na túře bývá často podceňované. Většina lidí si vezme první mapu, kterou najde v mobilu, a vyrazí. Jenže každá mapa zobrazuje terén jinak – jedna zvýrazňuje vrstevnice, druhá turistické značky, třetí zase povrch cest. Když si před výletem porovnáte dva až tři zdroje, zjistíte, kde jsou skutečně vhodná místa na odpočinek, a vyhnete se situacím, kdy urazíte o pět kilometrů víc, než jste chtěli.

Jak na prudké úseky, kde nohy klouzají Na velmi strmých svazích, třeba v sutích nebo na mokré hlíně, se vyplatí otočit bokem a dělat tzv. boční kroky. Stoupací noha směřuje napříč svahem, druhá ji dohání – takto minimalizujete tlak na klouby a zvyšujete stabilitu. V nejhorším terénu je legální i sestup po zadku, pokud je batoh zajištěný a nemáte ostré předměty v kapsách. Není to ostuda, ale prevence úrazu. Důležité je také dbát na to, abyste se nezamykali v kolenou – mírně pokrčené nohy absorbují nárazy a udržují rovnováhu.