Když chystáte jištění na zajištěné cestě: co musíte znát

Nezapomínejte ani na pravidelnost a postupnost. Pokud začínáte, lezte maximálně dvakrát týdně a mezi tréninky nechte den volna na regeneraci. Svaly i šlachy si na novou zátěž musí zvyknout – přetížení na začátku vede často k zánětům a dlouhé pauze. Sledujte signály těla: pokud cítíte ostrou bolest v lokti nebo zápěstí, okamžitě přestaňte a dopřejte si odpočinek.

První ferraty jsou výzvou i za ideálního počasí. Když se k tomu přidá silný vítr a déšť, mění se každý krok v malou zkoušku odolnosti. Nejdůležitější je nepodcenit přípravu ještě před tím, než vůbec vystoupíte na skálu. Zkontrolujte předpověď, ale nevěřte jí na sto procent. V horách se počasí mění rychle a to, co vypadá jako jasná obloha, může za hodinu vypadat úplně jinak. Mějte proto v batohu vždy nepromokavou bundu a náhradní vrstvy, i když vyjíždíte za slunečného rána.

Při výběru nezapomeňte na způsob uchycení k ruce – systém poutka (leash) nebo samostatná rukojeť bez poutka. Na kolmém ledu se doporučuje poutko, které se dá rychle povolit a utáhnout, protože umožňuje bezpečnou výměnu rukou a jistotu při pádu. Pokud lezete převážně na umělých stěnách, zvažte cepín bez poutka, který umožňuje rychlé přepínání. Typickou chybou začátečníků je výběr příliš dlouhého cepínu, který se na kolmé stěně zasekává do nohou, nebo příliš tupé čepele, která se odráží od ledu. Vždy testujte na skutečném ledu, ne jen na dřevě.

Pro suché stěny platí, že méně je někdy více. Zkuste střídat obtížnosti – jednu cestu lezte pomalu a technicky, druhou rychleji a dynamicky. Tím rozvíjíte oba lezecké styly a učíte se číst stěnu. Po pár měsících pravidelného tréninku zjistíte, že se vaše lezení na skalách zlepšilo – suchá stěna je skvělý nástroj, pokud k ní přistupujete s respektem a trpělivostí.

Jak se vyhnout nejčastějším začátečnickým chybám? Největší chybou bývá spoléhat se pouze na sílu rukou a podceňovat nohy. Mnoho začátečníků se drží křečovitě a tahá se nahoru pouze za pomoci bicepsů, což vede k rychlému vyčerpání a pádům. Místo toho se učte vědomě zatěžovat nohy – představte si, že šlapete po žebříku. Pomáhá i pravidlo tří bodů: vždy mějte alespoň dvě končetiny v kontaktu se stěnou a třetí posouvejte.

Když je výbava suchá, skladujte ji volně složenou, ne natesno v kompresních vacích. U spacáků a péřových bund je nutné je nechat „dýchat" – dlouhodobé stlačení zničí izolační schopnost. U neoprenů a bot se vyplatí je občas naplnit novinami, aby si udržely tvar, a skladovat je ve tmě, protože světlo urychluje stárnutí gumy. Proti zápachu a plísním pomáhá občasné vyvětrání, ne chemické spreje – ty mohou zanechat reziduum, které dráždí pokožku a snižuje funkčnost materiálu.

Při výstupu si dávejte pozor na to, kde šlapete. Vlhké skály jsou kluzké, a i když máte dobré boty, nemusí to stačit. Vyhýbejte se místům pokrytým mechem nebo jílem, kde je přilnavost minimální. Pokud musíte překonat exponovaný úsek, soustřeďte se na tři body opory – dvě nohy a jednu ruku nebo naopak. Nikdy nedělejte dva pohyby najednou, pokud si nejste jisti stabilitou. A co je nejdůležitější: komunikujte se svým parťákem. Pokud má někdo z vás pocit, že je toho moc, respektujte to a vraťte se. Zvládnout první ferratu bez zranění je větší vítězství než dosáhnout vrcholu za každou cenu.

Nikdy nesušte technické oblečení na topení, u radiátoru nebo v sušičce. Teplo nad 40 °C poškozuje elastanové nitě, lepidla a laminátové vrstvy. Výjimkou jsou některé moderní materiály, ale pokud si nejste jistí, držte se vzduchového sušení. Neopreny a membrány nikdy neždímejte ani nekroutíte – voda by měla vytéct samovolně, případně je jemně vymačkejte dlaněmi. U lezeckých lan a dynamických smyček platí, že je po opláchnutí necháte uschnout ve smyčkách, ne natažené, a neskladujete je v blízkosti chemikálií, benzínu nebo ostrých hran.

Suché lezení se na první pohled může zdát jako jednodušší varianta lezení na skalách. Opak je ale pravdou – vyžaduje specifickou techniku, cit pro práci nohou a jiný přístup k tréninku. Než si poprvé stoupnete na umělou stěnu, osvojte si základní principy, které vám ušetří zklamání i zbytečná zranění.

Začněte tím, že si osvojíte správné postavení těla. Na suché stěně jsou chyty často malé a daleko od sebe, proto je klíčová práce nohou. Snažte se stát na špičkách, ne na vnitřní straně chodidla, a udržujte boky co nejblíže stěně. Pokud se budete od stěny odklánět, rychle ztratíte sílu v rukou. Zaměřte se také na plynulé přenášení váhy – každý pohyb by měl být kontrolovaný a cílený.