Když stěhujete těžký nábytek, podlaha vydrží bez škrábanců

Nakonec myslete na větrání. Pod loftovou postelí se hůř cirkuluje vzduch, takže matrace s neprodyšným spodkem nebo levným potahem budou vlhnout a rychle zapáchat. Potahem s pratelným svrchním dílem a prodyšnou spodní vrstvou si ušetříte problémy. Pokud si nejste jistí, vezměte si do obchodu metr a vlastní míry rámu — a trvejte na tom, že si matraci můžete vyzkoušet v poloze, ve které skutečně spíte.

Základem je podsunout něco měkkého a kluzkého pod každou nohu zvlášť. Osvědčily se filcové podložky, kousky koberce přilepené páskou nebo silnější mikroténová fólie složená do několika vrstev. Podložka musí přesahovat hranu nohy alespoň o pár centimetrů, jinak se při pohybu ohne a váha skončí opět na podlaze. U těžkých skříní a postelí nestačí podložky pod nohy – pod celý rám se podkládá pruh koberce nebo tvrzené lepenky, po kterém nábytek klouže jako po saních.

Na co si dát pozor: kabely na dvoře veďte v chráničce a nad úrovní stojaté vody, svítidla venku musí snést déšť i mráz. V herně nepoužívejte svítidla s volně přístupnou žárovkou v dosahu dětí a žádné prodlužovací kabely přes podlahu. Pohybový senzor na dvoře je praktický, ale nastavte ho na delší dobu, jinak světlo zhasne právě ve chvíli, kdy někdo stojí na schodech. U herny se vyhněte blikajícím a barevným efektům jako hlavnímu zdroji světla, hodí se jen jako doplněk.

U malého stolu rozhoduje hloubka desky, ne šířka. Deska hluboká kolem šedesáti centimetrů stačí na monitor i klávesnici, pokud monitor nedáváte na stojan doprostřed, ale na držák nebo na nízkou podložku u zadní hrany. Šířku volte podle stěny, ne podle katalogu. Úzký stůl na výšku mezi oknem a skříní bývá lepší než široký stůl, který blokuje průchod. Pokud potřebujete stůl sklízet, vybírejte skládací nebo výsuvný typ s pevným zámkem, ne s volným pantem, který se při psaní chvěje.

Praktický trik: barvu stěny vybírejte tak, aby měla stejný podtón jako dřevo, ale byla o dva až tři stupně světlejší. Tím vznikne soulad bez toho, aby stěna s nábytkem splývala. Pokud chcete kontrast, jděte po opačné straně barevného kruhu — k teplému dubu například jemná šedozelená nebo tlumená modravá. Kontrast ale držte v tlumených, neónových tónech, jinak bude obývací pokoj působit neklidně.

Než vše pevně namontujete, zkuste provizorní umístění: připevněte svítidlo dočasně, projděte dvůr i hernu za tmy a zkontrolujte stíny, oslnění a dosah vypínačů. Teprve pak řešte konečnou montáž a zapojení. Dobře rozvržené světlo poznáte podle toho, že si ho po týdnu přestanete všímat — prostě je vidět, kam šlapete, a děti vidí, co dělají.

V herně jde hlavně o rovnoměrnost, ne o počet svítidel V herně se nejčastěji chybuje ve dvou věcech: jedno silné světlo uprostřed stropu a bílé světlo studeného odstínu. První vytváří ostré stíny, ve kterých děti přehlédnou hračky na zemi, druhé je unavuje. Rozdělte světlo na základní a doplňkové. Základní svítidlo patří nad střed místnosti, doplňkové ke stěně s policemi nebo k pracovnímu stolku. Teplý až neutrální odstín je pro hraní i čtení příjemnější a méně namáhá oči.

Na dvoře rozhoduje výška a směr. Světlo umístěné vysoko pod střechou nebo na sloupku osvětlí plochu rovnoměrně, ale nesvítí do očí. Bodové světlo nízko nad zemí vypadá efektně, ovšem při chůzi oslňuje a v zimě se do něj dostane sníh. Praktické je svítit šikmo dolů, ne přímo proti vstupu. Pokud má dvůr víc zón — vchod, posezení, průchod k herně — dejte každé vlastní okruh, abyste nemuseli rozsvěcovat celý pozemek kvůli jedné cestě.

Osvětlení dvora a herny se řeší společně jen zřídka, přesto jde o podobný úkol: potřebujete vidět na cestu i na to, co děti dělají. Začněte tím, že si v podvečer projdete obě místa a poznamenáte si, kde skutečně stojíte, kam svítíte a kudy se chodí. Teprve pak rozhodujte o svítidlech. Rozvrh světla na papíře zabere dvacet minut a ušetří vám opakované vrtání do zdi.

U herny dbejte na to, kam světlo dopadá, ne jen odkud vychází. Osvětlená podlaha je důležitější než osvětlený strop. Stínítko by mělo směrovat světlo dolů a mírně do stran, aby neoslňovalo při pohledu ze sedu. U dětského stolku volte světlo z boku, ideálně z té strany, odkud dítě nepíše rukou, aby si nestínilo na papír. Vypínač umístěte tak, aby na něj dítě dosáhlo bez židle.

Základem je čištění po každém jídle, ne jen ráno a večer. Používejte měkký kartáček s malou hlavou, který se dostane nad i pod zámek. Kartáček přiložte pod úhlem přibližně 45 stupňů směrem k dásni a krouživými pohyby čistěte každý zub jednotlivě. Na zámky a dráty se osvědčuje jednosvazkový kartáček, který pronikne do míst, kam klasický kartáček nedosáhne. Kolem každého zámku proveďte několik tahů z obou stran.