Co se stane, když psa necháte samotného příliš brzy

Drápky psů rostou neustále a v přirozeném prostředí by se obrousily o tvrdý povrch. Městský pes ale chodí po trávě, kobercích a asfaltu jen občas, takže drápky se prodlužují. Příliš dlouhé drápky mění postoj psa, tlačí na kloubní pouzdra a mohou způsobit bolestivé záněty. Pravidelná kontrola a zkracování je proto součástí základní péče, ne kosmetický doplněk.

Technika, která drž

Kočka, která náhle útočí na člověka nebo na jiné zvíře, může mít bolesti. Zubní kaz, artróza, zánět močových cest nebo problémy se štítnou žlázou mění chování dřív, než si všimnete jiných příznaků. Pokud se agrese objevila náhle u dospělé kočky, která byla dřív klidná, jděte k veterináři ještě předtím, než začnete cokoliv řešit doma. Vyšetření krve, moči a zubů odhalí příčinu, kterou žádné domácí opatření nevyřeší. Samotné uklidňující feromony nebo bylinky mohou problém jen oddálit.

Bolest a zdraví: první, co je nutné vylouč

Základem prevence je budovat samostatnost odmala a postupně. Štěně by mělo mít své místo, kde může být samo, i když jste doma. Nechte ho krátce odpočívat za dveřmi, zatímco vy pracujete v jiné místnosti. Nejdřív na pár sekund, pak na minuty. Návraty a odchody nedramatizujte – žádné dlouhé loučení ani vítání. Pes čte vaše emoce a napětí při odchodu mu signalizuje, že se děje něco zlého.

Nejčastější chyba je střih příliš blízko dřeně. Způsobí krvácení a pes si spojí stříhání s bolestí. Pokud už ke krvácení dojde, přitlačte na místo čistý obvaz nebo tampon a chvíli držte. Krev se obvykle zastaví do několika minut. Nikdy nepoužívejte dezinfekci s alkoholem, která pálí. Další chybou je stříhání jen předních tlapek – zadní drápky rostou stejně rychle a pes si je při chůzi neobrousí. Zapomínat byste neměli ani na pátý drápek z vnitřní strany tlapky, který se do podlahy vůbec nedostane.

Než vezmete nůžky nebo kleště do ruky, zjistěte, kde končí takzvaná dřeň. Je to růžová, silně prokrvená část uvnitř drápku, která obsahuje nervy. U světlých drápků ji uvidíte proti světlu jako růžový pruh. U tmavých drápků je to složitější – postupujte po milimetrech a po každém střihu se podívejte na řeznou plochu. Dokud je šedá a suchá, jste v bezpečí. Jakmile se objeví tmavá tečka nebo vlhkost, jste u dřeně a musíte přestat.

Jak správně stříhat a čeho se vyvarovat Psa nejprve uklidněte a vezměte ho na místo, kde se necítí ohroženě. Jednou rukou podepřete tlapku, palcem jemně zatlačte na polštářek, aby se drápek vysunul. Stříhejte kolmo k ose drápku, ne šikmo – šikmý řez vytváří ostré hrany, které se mohou zatrhnout. Odstřihněte jen špičku, maximálně dva milimetry. Pokud pes cuká, nedržte ho silou; raději střihněte méně a častěji. Po střihu přejeďte pilníkem nebo brusným kamenem, abyste srovnali hranu.

Frekvence závisí na povrchu, po kterém pes chodí, a na rychlosti růstu. Většina psů potřebuje zkrácení jednou za tři až šest týdnů. U štěňat začněte s manipulací co nejdříve, i když jen drápky prohlížíte a odměňujete. Pokud pes nespolupracuje, zkuste nejprve jeden drápek denně a postupně přidávejte. Jestliže máte obavy z tmavých drápků nebo pes je agresivní, svěřte práci veterináři nebo zkušenému střihači. Pravidelná péče zabrání bolesti a udrží psa stabilního na všech čtyřech.

Nikdy ho netrestejte, ani nezvedejte hlas. Štěně si nespojí loužičku s vaším hněvem, spojí si ho s vaší přítomností. Příště se před vámi schová za gauč. Místo trestu vezměte hadr, důkladně místo vyčistěte octovým roztokem a příště tam štěně veďte častěji. Pach zůstává i po běžném mýdle a štěně ho vnímá jako pozvánku.

Typická chyba je nechat psa samotného přes noc hned od prvního dne. Další chybou je kolísavá pravidla – jednou pes spí v posteli, podruhé zavřený v kleci. Pes potřebuje předvídatelnost. Pokud už se úzkost rozvinula, zkraťte dobu odloučení na minimum, zajistěte hlídání a pracujte po malých krocích. Když se stav nezlepšuje nebo se pes zraňuje, vyhledejte veterináře nebo zvířecího behavioristu. Separační úzkost se dá řešit, ale ne přes noc a ne silou.

Jak nacvičit odchod, který pes zvládne Odcházejte v několika fázích. Vezměte klíče, oblečení, ale neodejděte. Několikrát denně tyto úkony opakujte, dokud pes nezůstane v klidu. Potom skutečně odejděte na velmi krátkou dobu – nejdřív na jednu minutu, postupně prodlužujte. Klíčové je, aby se pes nikdy nedostal do stavu paniky. Pokud začne být neklidný, zkraťte dobu příště. Nenechávejte ho samotného hned na hodiny, i když se to zdá praktické. Každý nezvládnutý odchod posiluje úzkost.