Když kočce nečistíte uši, přijde o sluch

Co sledovat: zápach z tlamy, zarudlé dásně, krev na pamlsku, nadměrné slinění, odmítání tvrdé potravy, otok na tváři. Kočky často trpí resorpčními lézemi – zub se vstřebává a bolí, i když není vidět kaz. Pes s bolestivou tlamou může být agresivní nebo přestat žrát. Pravidelná kontrola jednou týdně a čištění několikrát týdně je to nejlepší, co pro zvířecí chrup můžete udělat. Bez toho přijdou o zuby dřív než ve stáří.

Vyberte krmivo a najděte na obalu tabulku pro danou věkovou kategorii. Odečtěte dávku pro hmotnost, kterou štěně má, ne kterou bude mít v dospělosti. Odměřte ji jednou odměrkou nebo kuchyňskou váhou — odhad hrsti je nejčastější chyba. Stejná hrst může znamenat dvě různé dávky. Dávku pak rozdělte na počet jídel. Pokud štěně po jídle hledá další, není to automaticky hlad; často jde o zvyk nebo nudu.

Kočka pije málo. Vzniklo to tak, že její předci lovili kořist s vysokým obsahem vody a nemuseli ji doplňovat. Domácí kočka na suchém krmivu ale potřebuje vody výrazně víc, než sama cítí. Nedostatečný příjem se časem projeví na močových cestách a ledvinách. Fontána pomáhá proto, že voda proudí, je čerstvá a kočku pohyb přitahuje instinktivně.

Frekvence je důležitější než délka. Ideálně čistěte denně, ale i třikrát týdně výrazně sníží riziko onemocnění. Mezi čištěním můžete použít žvýkací pamlsky nebo hračky na žvýkání, které mechanicky odstraňují plak. Pozor ale na kosti – vařené i syrové mohou zlomit zub nebo způsobit zácpu. Tvrdé předměty, jako jsou parohy nebo kameny, také nejsou vhodné. Ani dentální pamlsky nenahradí kartáček, jsou jen doplňkem.

Kočka má ušní kanálek tvar písmene L. To znamená, že nečistoty a ušní maz se hromadí v jeho hlubší části, kam se prstem ani vatovou tyčinkou nedostanete. Pokud ucho pravidelně nekontrolujete, může se z běžného znečištění stát zánět, a ten při neléčení trvale poškodí sluch. Proto se čištění nevyplácí odkládat, ale ani přehánět – příliš časté čištění naopak zdravému uchu škodí.

Většina majitelů psů a koček řeší zuby, až když zvíře přestane jíst nebo mu začne zapáchat dech. Preventivní péče je přitom jednoduchá a zabere pár minut denně. Zubní kámen, zánět dásní a paradentóza se u zvířat vyvíjejí stejně jako u lidí – jen mnohem rychleji. Pes nebo kočka nedokážou říct, že je něco bolí, proto je potřeba se jim do tlamy pravidelně dívat.

První tréninky vypadají směšně krátce. Postavte se, odejděte ke dveřím, otočte se a vraťte se. Žádné loučení, žádné mazlení. Opakujte to desetkrát denně. Když to štěně zvládá bez kňučení, prodlužte odchod na pět sekund, pak na deset, na půl minuty. Vždy se vraťte dřív, než začne štěně panikařit. Pokud začne, znamená to, že jste přidali příliš rychle. Uberte a začněte znovu na kratší době.

Typické chyby: majitelé čistí zuby jen jednou za měsíc a diví se, že to nemá efekt. Další chybou je použití lidské pasty nebo ústní vody. Někteří se snaží zvířeti zubní kámen odloupnout nehtem nebo ostrým předmětem – tím poškodí sklovinu a vznikne infekce. Pokud už je kámen pevný a zapáchá, svěřte odstranění veterináři. Ten provede ultrazvukové čištění v anestezii a zkontroluje i stav dásní. Domácí škrábání je nebezpečné a neúčinné.

Základem je zvyknout zvíře na manipulaci s tlamou odmala. U štěněte a kotěte stačí několik sekund denně – zvednout pysk, přejet prstem po zubech, pochválit. U dospělého zvířete postupujte stejně, jen pomaleji. Nikdy neotevírejte tlamu silou. Pokud zvíře vrčí, odtahuje hlavu nebo se snaží utéct, snižte nároky a přidejte pamlsek. Cílem není dokonalé vyčištění, ale to, aby zvíře proceduru tolerovalo.

Jak správně čistit zuby Používejte zubní kartáček pro psy a kočky – buď klasický s dlouhým držadlem, nebo návlek na prst. Lidská pasta se nesmí používat, protože obsahuje xylitol a fluoridy, které jsou pro zvířata toxické. Zvířecí pasta bývá s příchutí masa nebo ryb, což práci usnadní. Čistěte krouživými pohyby podél dásně, zaměřte se na vnější stranu zubů, kde se tvoří plak nejčastěji. Vnitřní stranu stačí přejet. Pokud zvíře ze začátku nespolupracuje, začněte jen s pastou na prstu a postupně přejděte na kartáček.

Prvním krokem je zjistit, co pes skutečně spolkl. Prohlédněte okolí, obaly, zvratky, rostliny na zahradě. Nechte vzorek látky nebo obal u sebe – veterinář podle toho určí další postup. Nikdy nenechávejte psa bez dozoru a nepodávejte mu jídlo ani mléko, pokud k tomu veterinář výslovně nevyzve. Mléko může urychlit vstřebání některých jedů.