6 kroků k bezpečnému čištění komína bez zavolání kominíka

Nejdůležitější je suchost dřeva. Čerstvě pokácené dřevo obsahuje přes 50 % vody, a proto při spalování ztrácí většinu energie na odpaření vlhkosti. Takový oheň nedává teplo, kouří a zanáší komín dehtem. Ideální je dřevo vysušené na vzduchu po dobu 12 až 24 měsíců, jehož vlhkost klesne pod 20 %. Vlhkost snadno změříte vlhkoměrem, ale orientačně poznáte suché dřevo podle prasklin na čelech, světlejší barvy a dutého zvuku při úderu dvou kusů o sebe.

Mezi časté chyby patří čištění komína za provozu, použití kartáče s nesprávným průměrem, nebo vynechání kontroly poškození komínové vložky. Před čištěním si vždy ověřte, zda jsou v komíně volně přístupné všechny revizní otvory. Pokud narazíte na pevné usazeniny, které kartáč neodstraní, nepokoušejte se je násilně odstraňovat – to je práce pro odborníka. Rovněž nikdy nepoužívejte k čištění hořlavé chemikálie, které by mohly způsobit požár.

Pamatujte také na to, že měkké dřevo nelze použít univerzálně. Do otevřeného krbu je skvělé, protože rychle vytopí místnost, ale do kamen s výměníkem nebo do kotlů s řízeným přívodem vzduchu ho raději nepoužívejte jako hlavní palivo – vysoký obsah pryskyřice způsobuje zanášení tepelných výměníků. Pro podpal si vždy připravte zásobu suchých třísek předem, máte-li je po ruce, ušetříte za papír i podpalovače. Nezapomeňte oheň založit správně – od spodku, nikdy ne polévat hořlavé kapaliny do hořícího ohně.

Natírání kamen žáruvzdornou barvou se zdá jako snadná práce, ale většina chyb se děje ještě před otevřením plechovky. Pokud barvu nanesete na nedostatečně očištěný nebo vlhký podklad, výsledek se sloupe během první zatápěcí sezóny. Rozhodující je příprava povrchu, teplota okolí i samotná technika nanášení. Tento postup vám ukáže, jak na to bez zbytečných pokusů a omylů.

Které dřevo nechat na zimu a kterým zatopit hned Buk a dub jsou nejlepší na noc, protože mají vysokou hustotu a rovnoměrně hoří. Habr je ještě tvrdší, ale hůře se štípe. Naopak bříza hoří i mírně vlhká a má příjemnou vůni, ale výhřevnost má nižší. Olše nebo topol jsou vhodné na jarní přechodné období, kdy nepotřebujete velký žár. Vyhněte se dřevu z trnovníku, které sice výborně hoří, ale při spalování silně prská a může vylétávat jiskry.

Typickou chybou je topení dřevem z demolice, které může obsahovat zbytky chemikálií nebo laků. Při spalování se uvolňují toxické látky, které jsou nebezpečné pro zdraví i životní prostředí. Stejně tak se vyhněte překližce, dřevotřísce a natřeným deskám. Do kamen patří pouze přírodní dřevo bez příměsí. Pokud máte možnost, pořiďte si dřevo z místních zdrojů, kde znáte jeho původ a způsob skladování.

Jak správně vyčistit komín a vyhnout se častým chybám Nejprve si připravte pracovní prostor. Zakryjte okolí krbu starou plachtou nebo novinami, protože při čištění vždy padá část sazí zpět do místnosti. Nasaďte si ochranné brýle, respirátor a pevné rukavice. Zkontrolujte, zda jsou dvířka topeniště těsná, případně je utěsněte lepicí páskou, aby saze nepronikaly do místnosti. Pokud máte vymetací dvířka, použijte je – usnadní vám to sběr spadlých sazí.

Nejprve nechte sklo zcela vychladnout. Na teplém povrchu se ocet rychle odpaří a nezanechá žádný účinek, jen šmouhy. Smíchejte bílý ocet s vodou v poměru jedna ku jedné a roztok nalijte do rozprašovače. Nastříkejte jej na postižená místa a nechte působit alespoň patnáct minut. Během této doby kyselina změkčí vrstvu sazí. Pro starší a silnější nánosy je vhodné přidat do roztoku lžíci jedlé sody – vznikne pasta, která se nanese houbičkou a nechá zaschnout.

Krbová kamna obvykle hřejí nejvíce tam, kde stojí. Teplo se šíří přirozeně do přilehlých místností, ale do vzdálenějších pokojů se často nedostane. Pokud chcete využít výkon kamen naplno, je nutné teplo aktivně rozvádět. Nejjednodušší cestou je využít stávající rozvody vzduchu nebo nainstalovat ventilátory do dveří a stěn. Důležité je ale myslet na to, že vzduch se musí umět vracet zpět do místnosti s kamny, jinak vznikne podtlak a hoření se zhorší.

Pro bezproblémové topení je důležité i správné skladování. Dřevo ukládejte na slunném místě, větraném prostoru, nejlépe pod přístřeškem. Chráníte ho tak před deštěm a sněhem, ale zároveň umožníte cirkulaci vzduchu, která urychlí sušení. Štípaná polena skládejte do řad s mezerami, nikoli na hromadu. Dřevo by nemělo ležet přímo na zemi, ale na paletách nebo trámech, aby nenasáklo vlhkost ze země.

Nejčastější chybou bývá instalace ventilátorů do stropu, které teplý vzduch jen protáčejí v horní části místnosti, ale k podlaze se nedostane. Mnohem účinnější je umístit ventilátory do spodní části dveří nebo do zdí mezi místnostmi. Vzduch pak proudí u země a přirozeně stoupá, čímž vytápí celý prostor rovnoměrně. Další častou chybou je ignorování zpětného proudění – pokud teplo posíláte do vedlejšího pokoje, musíte zajistit, aby se ochlazený vzduch mohl vrátit. Stačí ponechat mezeru pod dveřmi nebo instalovat mřížku do stěny.