5 kroků, jak bezpečně vyčistit komín kartáčem
Na závěr si vždy prohlédněte vložku pomocí baterky skrz čistící otvor – měli byste vidět hladký, světlý povrch bez tmavých pruhů a usazenin. Pokud objevíte praskliny nebo uvolněné šamotové tvárnice, okamžitě kontaktujte odborníka. Čištění kartáčem sice odstraní saze, ale neřeší strukturální vady. Pravidelnou očistou a kontrolou předejdete požáru i otravě oxidem uhelnatým. Pamatujte, že komín je páteř vašeho topného systému – věnujte mu stejnou péči jako kotli nebo krbu.
Při výběru podložky se nejprve zaměřte na materiál. Nejčastěji se používají ocelové plechy, sklo, kámen, keramické desky nebo speciální cementové desky. Ocel je odolná a snadno se udržuje, ale časem může zkorodovat, pokud je vystavena vlhkosti. Sklo je elegantní, ale musí být tvrzené a musí mít dostatečnou tloušťku, aby prasklo při náhlém zahřátí. Kámen a keramika mají dobrou tepelnou akumulaci, ale jsou těžké a vyžadují pevnou podlahu, jinak hrozí prasknutí vlivem tlaku. Cementové desky jsou kompromisem mezi hmotností a tepelnou odolností, ale nesmí přijít do styku s vodou.
Nejčastější chyby při čištění komínu Mnoho lidí dělá zásadní chybu – čistí komín pouze od topeniště nahoru. Tím sice odstraníte nejviditelnější nánosy, ale zbytky usazené v horní části komínové hlavy a v odbočkách zůstávají. Další častou chybou je použití hrubých kovových kartáčů na keramické vložky. Tyto kartáče zanechávají rýhy, ve kterých se saze pak ještě více usazují a vzniká ideální prostředí pro korozi. Pro keramiku a sklo používejte výhradně nylonové kartáče, pro ocelové vložky pak kartáče s měděnými štětinami.
Než začnete regulovat, zkontrolujte stav dřeva. Čerstvě nařezané dřevo s vlhkostí nad 20 % se nikdy nespálí čistě, ať nastavíte primární vzduch jakkoli. Hoří sice pomaleji, ale produkuje množství dehtu, který se usazuje ve spalinové cestě. Ideální je dřevo vysychané minimálně dva roky, naštípané na menší kusy, aby mělo dostatečný povrch pro odhořívání. Pokud máte pochybnosti o vlhkosti, použijte vlhkoměr – je to levnější než pozdější čištění komína.
Suché dřevo poznáte lépe podle zvuku, hmotnosti a struktury než podle data pokácení. Čerstvě pokácené dřevo obsahuje vodu i v jádru, takže i když je povrch na dotek suchý, uvnitř může mít klidně přes dvacet procent vlhkosti. Proto se vyplatí spoléhat na několik praktických testů, které zvládnete bez jakéhokoli přístroje.
Pokládka podložky a nejčastější chyby Samotná pokládka začíná přípravou podlahy. Podložka musí ležet na stabilní, vodorovné ploše, jinak se může prohnout a prasknout. Pokud je podlaha dřevěná, podložku položte na dlaždice nebo na vrstvu sádrokartonu typu A1. Vyhněte se pokládání podložky přímo na koberec, byť na krátkou dobu. Mezi podložkou a stěnou nechte mezeru minimálně 5 centimetrů, aby mohl proudit vzduch. Spáry mezi jednotlivými díly podložky musí být těsné, jinak se pod ní může dostat žhavý popel.
Železná kamna sálají velké množství tepla, ale sáláním ohřívají také podlahu v okolí. Pokud podložka není správně zvolená nebo položená, může dojít k poškození podlahy, v horším případě i k požáru. Základním pravidlem je, že podložka musí být nehořlavá a musí mít takovou plochu, aby přesahovala obrys kamen minimálně o 30 centimetrů na každou stranu. U kamen s předním sklem se přesah směrem dopředu zvětšuje, protože sálání je tam nejsilnější.
Další častou chybou je regulace primárního vzduchu bez ohledu na sekundární přívod. Sekundární vzduch, který se přivádí nad plamen, je důležitý pro dodatečné spalování plynných zplodin. Pokud máte primární vzduch zavřený a sekundární otevřený, může se zdát, že hoření je čisté, ale ve skutečnosti jen přesouváte problém. Správný postup je najít rovnováhu – primární vzduch ubírejte až tehdy, když je oheň rozhořený, a sekundární vzduch ponechte otevřený podle potřeby tak, aby plamen zůstal stabilní a světlý.
Důležitý je také teplotní limit podložky. U kamen na dřevo nebo uhlí se teplota na povrchu podložky může vyšplhat vysoko, proto je nutné vybírat materiál, který je výrobcem deklarován pro minimálně stejnou teplotu, jakou kamna dosahují. V praxi to znamená, že běžná kuchyňská keramická dlažba nestačí. Vhodnější jsou speciální protipožární desky nebo hutný přírodní kámen. Vždy si ověřte, že podložka má atest o nehořlavosti, a to i v případě, že chcete pod kamna použít starou plechovou desku z půdy.
Teplo z kamen nepůsobí jako vzduch, který se ohřívá od radiátoru. Sálavé teplo se šíří přímo od zdroje, ohřívá podlahu, stěny i nábytek, a ty pak předávají teplo dál. Proto se u kamen cítíte příjemně, i když je teplota v místnosti nižší, než na jakou jste zvyklí. Klíčové je pochopit, že nehřeje vzduch, ale povrchy, na které dopadají paprsky. Pokud sedíte v dosahu sálání, máte pocit tepla, i když venku mrzne a teploměr ukazuje jen osmnáct stupňů.