5 pravidel, když má být dítě samo v pokoji

Vyberte místo podle toho, kudy v kuchyni skutečně chodíte, ne podle toho, kde je zrovna volná stěna. Nejčastější chyba je kout v průchodu mezi sporákem a dřezem. Dítě tam překáží, vy ho přeskakujete a za chvíli ho radši posadíte k televizi. Lepší je roh místnosti, který míjíte jen občas, ale vidíte na něj z plotny i při mytí nádobí.

Než vůbec začnete vybírat, změřte dvě věci: aktuální výšku a délku dítěte a volný prostor v pokoji. Rostoucí postele se obvykle prodlužují po částech, nejčastěji po 20 až 30 centimetrech. Zjistěte si konkrétní rozměry v prodlouženém stavu a porovnejte je s délkou stěny, u které bude postel stát. Pozor na radiátory, zásuvky a vypínače – postel je nesmí zakrýt. Zároveň si dopředu rozmyslete, kam umístíte noční stolek a zda vám po prodloužení zůstane průchod alespoň 60 centimetrů.

Nechat dítě samotné v pokoji je rozhodnutí, které se neřídí věkem na matrice, ale tím, co dítě skutečně zvládá. Většina rodičů to zkouší metodou pokus-omyl: odejdou na pět minut a čekají, co se stane. Lepší je připravit půdu předem. Než poprvé zavřete dveře, projděte si, jestli dítě umí samo usnout, jestli se v noci budí a jestli zvládne rozeznat, kdy má zavolat. Pokud usíná jen s vámi u postele, samota v pokoji mu vezme jistotu a místo klidu přijde pláč.

Závěs místo dveří, ale se správnou hmotnost

Kdy je lepší sáhnout po prodloužené sad

Než začnete vařit, věnujte dvě minuty přípravě koutu. Dítě posaďte, If you liked this post and you would like to get much more data about sem kindly take a look at our web site. ukažte mu, co má, a teprve pak zapněte sporák. Když začne zlobit, nedá se to řešit zvednutím na ruku u plotny. Radši vypněte plotýnku, dítě uklidněte a vraťte se k vaření. Jeden přerušený recept je lepší než popálenina.

Kam s tím, co zůstane, aby to nepřekáže

Dětský kout u jídelního stolu má jediný smysl: být na dohled, ne na dosah. Pokud dítě sedí tak blízko, že na něj při otáčení s hrncem dosáhnete loktem nebo na něj stříkne olej, je kout špatně umístěný. Začněte tím, že si stoupnete k plotně, roztáhnete ruce do stran a označíte si hranici, kam až běžně manipulujete s nádobím. Kout patří za tuto linii, ale pořád v zorném poli.

Typická chyba je nechat v koutě jídlo. Miska s ovocem nebo hrneček s pitím znamená, že dítě jí průběžně a u oběda pak sedí bez chuti. Pít může, jíst ne. Stejně tak tam nepatří nic, co se dá rozlít nebo rozsypat – uklízení vás vytrhne z vaření přesně ve chvíli, kdy to nejvíc bolí.

Hračky měňte, ale ne všechny najednou. Osvědčuje se systém dvou krabic: jedna je venku, druhá schovaná. Po týdnu je prohoďte. Dítě tak má pocit novoty, osvětlení v obýváku aniž byste kupovali cokoli dalšího. Vyhněte se drobným dílkům, které se kutálejí pod linku, a hračkám vydávajícím hlasité zvuky – ty vás budou rušit víc než dítě.

Pevný povrch, žádné volně stojící hračky Základem je nízký stolek nebo pevná deska, ne deka na zemi. Na zemi dítě sedí v úrovni podlahy, kde je průvan, padají na něj drobky a hlavně ho přehlédnete. Stolek umístěte ke zdi, aby se nedal převrhnout. Židli nebo polštář zvolte tak, aby dítě dosáhlo nohama na zem nebo na podložku – když nohy visí, dítě se vrtí a za chvíli leze pryč.