Štěně, které se bojí lidí: kde děláte chybu

Další častý problém je výška židle. Při přecházení mezi dvěma stoly máte tendenci mít židli nastavenou pro ten první. Jakmile se přesunete k druhému, začnete se hrbit nebo zvedat ramena. Řešením je nastavit židli podle toho stolu, u kterého trávíte víc času, a u toho druhého používat podložku pod nohy nebo vyšší sedák. Nikdy nedoplňujte výšku polštářem, který se posouvá – klouže a nutí vás podsouvat pánev.

Základem je rozhodnout, zda chcete valendu splynout se stěnami, nebo ji naopak zvýraznit. Pro splývání volte odstín o jeden až dva stupně světlejší, nebo tmavší, než je barva stěny. Nikdy nekopírujte přesně stejný odstín – bez hranic by valenda vypadala jako pokračování zdi a ztratila by tvar. Pro zvýraznění použijte kontrastní barvu, ale v tlumeném tónu. Například ke studeným šedým stěnám postavte valendu v teplé šedohnědé, která prostor oživí, ale nebude křičet.

Kdy je lepší rozdělit prostor a kdy jen upravit rež

Socializace nekončí ve čtyřech měsících. Pokračujte i dál, ale méně intenzivně. I dospělý pes potřebuje občas nové podněty, jinak zakrní. Pokud štěně v něčem selže, neberte to jako katastrofu. Vraťte se o krok zpět, snižte nároky a budujte znovu. Pes, který se naučí zvládat nové situace v klidu, je v dospělosti mnohem méně stresovaný a lépe ovladatelný. A to je cíl, který stojí za tu námahu.

Pravidlo na závěr: ocet a soda jsou silné, ale nejsou univerzální. Vždycky vyzkoušejte na malém místě, nikdy nemíchejte ve uzavřené nádobě a nepoužívejte je na kámen, hliník a nepřilnavé povrchy. Když je použijete správně, kuchyň bude vonět čistotou bez jediné chemické lahvičky.

Mezi nejčastější chyby patří příliš mokrý hadr. Voda, která zateče do molitanu, tam zůstane několik dní a vytvoří ideální podmínky pro plíseň a nepříjemný zápach. Další chybou je čištění za přímého slunce nebo horkým vzduchem z fénu. Tkanina na okraji uschne dřív než uprostřed, vznikne mapa a vlákna ztvrdnou. Nepoužívejte ani agresivní bělidla a univerzální čističe na bázi rozpouštědel, pokud si nejste jistí materiálem.

Celodenní sezení u jednoho stolu je pro tělo past. Když k tomu přidáte druhou desku, vznikne pracovní plocha, která se dá střídat ve dvou výškách – jedna pro psaní a druhá pro čtení, jídlo nebo odpočinek. Nejde o módní vychytávku, ale o způsob, jak rozložit zátěž mezi různé svalové skupiny. Klíčem je, aby oba stoly byly v takovém vztahu, že mezi nimi můžete přecházet bez přestavování židle nebo rozhazování věcí.

Nezapomínejte ani na zvuky a předměty. Pusťte doma nahrávku hromu, vysavače, zvonek, děti křičící na hřišti. Vždy začněte potichu a postupně přidávejte. Když štěně zareaguje strachem, snižte hlasitost a přidejte pamlsek. Stejně tak ho nechte chodit po různých površích – po kovovém roštu, dřevěné podlaze, trávě, štěrku. Vyhněte se ale místům, kde hrozí nákaza, dokud není štěně plně očkované. Sociální kontakt s cizími psy na ulici v této době nahraďte kontaktem s psy, o kterých víte, že jsou zdraví a očkovaní.

Na co si dát pozor při delším sezení: každých dvacet minut změňte polohu, i když jen na pár sekund. Proložte to tím, že se zvednete a přejdete k druhému stolu pro něco, co jste mohli mít po ruce. Právě ten pohyb mezi dvěma deskami je výhoda, kterou jeden stůl nikdy nedá. Pokud vás začne bolet záda nebo brnět nohy, není chyba ve stolování, ale v tom, že jste na jedné straně zůstali příliš dlouho. Přesun na druhou stranu není lenost, ale prevence.

Důležité je také setkávání s jinými psy. Štěně by mělo mít kontakt s vyrovnaným dospělým psem, který ho naučí psí řeči. Pokud takového psa nemáte, domluvte se s někým, kdo ho má. Hra s dalším štěnětem je dobrá, ale sama o sobě nestačí – oba psi se učí jen jeden od druhého a mohou si utvrdit nesprávné vzorce. Dospělý pes štěněti přirozeně ukáže, kdy je hra ještě v pořádku a kdy už ne.

Než cokoli přesunete, změřte si dosah rukou vsedě. Sedněte si na židli, natáhněte paži dopředu a označte si bod, kam dosáhnete bez předklánění. Do tohoto prostoru umístěte to, co používáte nejčastěji. Druhý stůl pak slouží pro věci, po kterých saháte jen občas. Tím se vyhnete tomu, že se budete neustále natahovat a kroutit.

Socializace štěněte nezačíná v okamžiku, kdy ho přinesete domů, ale už u chovatele. Pokud štěně prvních osm týdnů života strávilo jen v kotci bez kontaktu s cizími lidmi, zvuky a povrchy, bude mít později problémy, které se dají zmírnit jen velmi těžko. První krok tedy není na vás, ale na člověku, od kterého psa berete. Ptejte se předem, s čím vším se štěně setkalo. Pokud chovatel odmítá odpovědět nebo tvrdí, že to není potřeba, berte to jako varovný signál.