5 kroků, jak obout batole bez pláče a bojů

Základní paleta má mít tři až čtyři neutrální odstíny. Patří sem tmavě modrá, šedá, béžová, bílá nebo černá. Neutrály drží šatník pohromadě a snadno se kombinují. Vyberte dva světlé a dva tmavé odstíny, které k sobě ladí. Typická chyba je kombinovat teplou béžovou se studenou šedou bez přechodového tónu. Pokud si nejste jistí, položte látky vedle sebe na denním světle, ne pod umělým osvětlením v obchodě.

Co pod postel nepatří a jak předejít chyb�

Začněte tím, že botičky koupíte ve správné velikosti. Chodidlo batolete roste rychle, ale příliš velká bota je stejně problematická jako malá. Dítě v ní zakopává, podklouzává a začne nošení odmítat. Změřte chodidlo vstoje, nejlépe odpoledne, kdy je noha mírně zvětšená. Mezi špičkou a koncem boty má zůstat zhruba půl centimetru. Zkuste botu nazout i s ponožkou, kterou bude dítě běžně nosit.

Kde se zadání nejčastěji lá

Výška matrace se odvíjí od konstrukce postele. Pokud má rám nízké bočnice, tlustá matrace z něj bude přečnívat a bude se posouvat. Naopak příliš tenká matrace zmizí v rámu a zhorší se přístup vzduchu. Ideálně by měla matrace přesahovat rám jen minimálně, aby se dala snadno vyměnit povlečení, ale zároveň držela na místě. U loftů se často používá horní hranice kolem patnácti až dvaceti centimetrů, ale vždy ji porovnejte s konkrétním rámem.

Prvním spolehlivým signálem je změna chuti a vůně. Nalijte vodu do sklenice, nechte ji chvíli stát a přivoňte. Pokud ucítíte cokoliv, co tam dřív nebylo – chlor, zatuchlinu, kov – náplň už pravděpodobně nestačí. Druhým signálem je tlak. U systémů s čerpadlem nebo s uzavřenou nádobou sledujte, jak dlouho trvá, než se voda přefiltruje. Když se doba prodlouží o třetinu a vstup je přitom čistý, je to filtrace, ne ucpané potrubí.

Některé děti potřebují delší dobu, než si boty oblíbí. Pomáhá, když si je obouvá i plyšák nebo když si je dítě nosí v ruce a samo je zkouší nazouvat. Pokud po dvou týdnech pravidelného zkoušení dítě stále pláče, kulhá nebo si boty sundává, zkontrolujte velikost znovu. Někdy stačí půl čísla navíc nebo jiný tvar. Trpělivost a krátké, klidné kroky nakonec vedou k tomu, že batole vyběhne ven v botičkách bez jediné slzičky.

První botičky jsou pro batole velká změna. Najednou nemůže volně hýbat prsty, chodidlo je zpevněné a krok se mění. Většina dětí proto nejdřív protestuje. Není to rozmazlenost ani bolest, ale přirozená reakce na něco nového a nepohodlného. Čím klidněji dospělý celou věc uchopí, tím dřív si dítě zvykne.

Častou chybou je nasazovat botičky až při odchodu z domu, kdy už na dítě tlačí čas. Vznikne stres: dítě pláče, rodič spěchá. Vyhraďte si na obouvání deset minut navíc. Posaďte se na zem, dítě posaďte na klín a botu oblékejte pomalu, nejdřív patu, pak špičku. Uzavírání suchým zipem je pro batolata jednodušší než tkaničky. Nechte dítě, ať si zip samo přitiskne, i když to bude trvat dlouho. Pocit kontroly výrazně snižuje odpor.

Pozor na příliš tuhou podrážku a vysoký svršek. Pro první kroky venku se hodí lehká bota s ohebnou podrážkou, která se ohne v místě prstů. Tvrdá konstrukce je vhodná až pro větší děti, které už chodí jistě. Také zbytečně neutahujte botu přes nárt. Když po nazutí zůstávají na kůži červené otlaky, není to o zvyku, ale o špatném střihu nebo velikosti.

Domácí zkoušení místo nákupu ve spěchu První nazutí dělejte doma, ne v obchodě na dlažbě. Boty oblékněte na pár minut, klidně při hře na koberci. Nechte dítě stát, přejít pár kroků, sednout si. Když kopne nebo si botu strhne, neberte to jako prohru. Zkuste to znovu za hodinu. Tři až pět krátkých pokusů denně fungují lépe než jedno dlouhé trápení. Důležité je, aby dítě v botách neleželo a neodpočívalo — bota má být spojená s chůzí a venkovním světem.