Co se stane, když se kotvení pergoly podcení

První etapa se týká terénu a základu. Vyznačte obrys, strhněte drn a odeberte půdu do hloubky, která odpovídá skladbě podloží. Zhutněte ji vibrační deskou po vrstvách, ne najednou. Na zhutněný podklad přijde separační geotextilie a štěrk frakce 16/32, informace opět zhutněný. Betonové patky nebo závitové tyče do základových patek musí být v rovině a v mrazuvzdorné hloubce. Tady se nešetří: pokud podloží sedne, sedne i celá terasa.

Nejdřív zkontrolujte, zda je dřevo suché. Vlhkost by měla být pod dvacet procent. Orientační test: kápněte na povrch vodu, pokud se vsákne během několika sekund, je dřevo připravené. Smirkujte zrnitostí 80 až 120, If you loved this article and you would love to receive much more information relating to links.gtanet.com.br please visit our own webpage. vždy po směru vláken, a otřete prach. U nové pergoly odstraňte zvětralou vrstvu a zkontrolujte, zda výrobce nechal na řezivu ochranný nátěr, který je nutné smýt. Vynechání tohoto kroku je nejčastější důvod, proč se nový nátěr loupe v plátech.

Světlo vsazené přímo do stupně, obvykle do nášlapné plochy u hrany, vytváří jasný pruh, který kopíruje obrys. Musí být zapuštěné tak, aby sklo nebo difuzor http://mediawiki.copyrightflexibilities.eu/index.php?title=Proč_terasa_u_obýváku_funguje_jen_někdy? nepřesahovalo rovinu nášlapu. Vystouplé svítidlo se časem rozbije nebo o něj někdo zakopne. Světlo podél hrany, tedy v podstupnici nebo v bočnici, osvětluje svislou plochu a vytváří měkký přechod. Výhodou je, že neoslňuje a neodráží se od mokrého povrchu. Nevýhodou je menší intenzita na samotném stupni. Kombinace obou variant je nejspolehlivější, ale znamená dvě samostatné větve vedení.

Klasický písek je nejlevnější, ale také nejméně odolný. Voda ho vyplavuje, vítr odfoukává a plevel se v něm drží snadno. Lepší volbou je hrubozrnný písek smíchaný s jemným štěrkem, který se do spáry lépe zamáčkne a tolik se nerozfoukává. Po nasypání spáry důkladně zalejte a písek dosypte ještě jednou, až je spára plná.

Konstrukci chraňte i zevnitř. Čela trámů, spoje a místa, kde se drží voda, ošetřete dvakrát. Kovové spojky a vruty by měly být nerezové nebo pozinkované, protože rezavé skvrny se z nátěru už neodstraní. Nezapomeňte na odvodnění: pokud voda zůstává na povrchu nebo prosakuje k patkám sloupků, sebelepší nátěr vydrží jen pár sezon. Podložky a distanční prvky mezi dřevem a betonem řeší vzlínající vlhkost lépe než silná vrstva barvy.

Nezapomeňte na směr převládajícího větru. Pokud pergola stojí na otevřeném prostranství, úprava interiéru odkud fouká nejčastěji, musí být kotvení na návětrné straně silnější. Pomůže i to, když jsou nohy uchyceny k sobě navzájem – rám z trámků dole nebo šikmé vzpěry v rozích výrazně snižují riziko vyvrácení. Vzpěry ale musí být přišroubované ke konstrukci i k zemi, ne jen volně položené.

Pergola vypadá jako lehká konstrukce, ale působí na ni jiné síly než na dům. Vítr se opře do střechy a snaží se ji nadzvednout, mráz nadzvedá patky, dešťová voda pod nimi mění podloží. Sloupy proto nejsou jen nosníky, ale přenosový článek mezi konstrukcí a zemí. Když se kotvení odbude, pergola se časem posune, rozkýve, a v horším případě i zřítí na terasu nebo na člověka.

Obnovu plánujte podle stavu, ne podle kalendáře. Když voda na povrchu přestane tvořit kapičky a vsakuje se, je čas. Lehké obroušení a jedna vrstva stačí, dokud nátěr nezačne odlupovat. Odlupující se místa nikdy nepřetírejte přes sebe, musí se odstranit až na zdravé dřevo, jinak se vada vrátí i s novou vrstvou. U pergoly, která stojí na dešti a plném slunci, počítejte s kontrolou každé jaro a menší opravou každé dva roky.

Dřevo na terase čelí dvěma nepřátelům současně: vodě, která vsakuje do vláken a způsobuje bobtnání a šednutí, a UV záření, které rozkládá ligninu na povrchu a mění barvu na stříbrošedou. Žádný nátěr nevydrží věčně, ale správná volba mezi penetrací, olejem a filmotvornou barvou rozhodne o tom, zda budete pergolu obnovovat každé dva roky, nebo jednou za pět až sedm let. Především ale platí, že příprava povrchu zabere víc času než samotné natírání.

Olej versus lazura: co kdy zvolit Olej proniká do dřeva, nechává ho dýchat a nepraská. Hodí se na pochozí plochy, madla a všechno, co je na dotek. Jeho slabina: každoroční až dvouletá obnova. Lazura neboli tenkovrstvá barva vytváří na povrchu film, který odpuzuje vodu a chrání proti UV, ale při pohybu dřeva může praskat a odlupovat se. Silnovrstvé barvy na pergolu raději nepoužívejte, na horizontálních plochách zadržují vlhkost a pod nimi dřevo rychle hnije.

Před natíráním přelepte ochrannou páskou sklo, kování a zdivo, na které nátěr nesmí stéct. Nanášejte štětcem nebo válečkem ve dvou až třech tenkých vrstvách, mezi nimi dodržte čas schnutí podle etikety. Silná jediná vrstva je typická chyba, která vede k nerovnoměrnému zaschnutí a lesklým mapám. Nepracujte na přímém slunci, ideální je ráno nebo podvečer, kdy teplota klesne pod pětadvacet stupňů. Čerstvý nátěr musí být alespoň den v suchu, déšť do čtyřiadvaceti hodin práci zničí.