Špatně zvolené dveře na terasu vás připraví o metr místa
Na co se opřít znamená promyslet horní madlo. Musí být dostatečně široké, aby se do něj dala položit celá ruka, a umístěné tak, aby na něj dosáhla i nižší osoba. Madlo z tenkého profilu nebo příliš hranaté se při delším stání zařízne do dlaně. Pokud terasu používáte k posezení u jídla, počítejte s tím, že se hosté budou opírat lokty o madlo i výplň. Právě tam se pak hromadí otisky, vlhkost a nečistoty, takže povrchová úprava musí snášet časté utírání.
Posuvné dveře se téměř vždy otevírají po stěně, takže uvnitř nezaberou žádný půdorys. Křídlo ale potřebuje kam zmizet: buď do kapsy ve zdi, nebo podél stěny. Kapsa znamená silnější příčku, obvykle o 10 až 15 cm, a tu je potřeba naplánovat dřív, než se začne zdít. Pokud se rozhodnete pro křídlo jezdící po povrchu stěny, počítejte s tím, že zabere stejnou šířku, jakou má samotný otvor. U dvoumetrových dveří tedy uvnitř ztratíte dva metry stěny, na kterou nic nepověsíte.
Základem je pevný a rovný podklad. Na zhutněný štěrk nebo betonové desky položte distanční terče, které srovnáte do jedné roviny. Prkna se nesmí dotýkat země, jinak začnou nasávat vlhkost a kroutit se. Mezi prkny nechte spáru alespoň půl centimetru, u širších profilů i více. Právě diagonální směr zvyšuje nároky na odvodnění, protože voda stéká jinak než u rovnoběžné pokládky. Spáry proto musí být průchozí v obou směrech.
Když už pěna začne utíkat, nikdy ji nehaste vodou z kohoutku. Studená voda na rozpálený hrnec může způsobit prasknutí skla nebo deformaci kovu. Stáhněte hrnec z plotýnky, nechte pěnu klesnout a pak pokračujte v mírném varu. Nejlepší prevencí je prostě hlídat hrnec a nenechat ho bez dozoru. Vaření není čas na odchod do jiné místnosti.
Než vezmete do ruky pilu, změřte vzdálenost od okraje budoucí spáry ke zdi. Prkno řežte tak, aby po osazení zůstala mezera po celé délce stejná. Pomůže vám jednoduchá pomůcka: na prkno si tužkou naznačte čáru řezu a vedle ní druhou čáru přesně o šířce požadované spáry. Řežte po první čáře, druhá vám zůstane jako vizuální kontrola. Nikdy neřežte „od oka" podle zdi – zeď nebývá rovná a spára se pak zužuje nebo rozšiřuje.
Kontrolujte také čistotu hrnce. Zbytky mastnoty a připálenin na dně vytvářejí nová centra pro bubliny a pěna se tvoří ochotněji. Hrnec před vařením opláchněte a osušte. Pokud vaříte v hrnci s nepřilnavým povrchem, bývá pěna nižší, protože se bubliny lépe uvolňují. Zvláštní pozornost věnujte indukci – ta předává teplo rychle a prudce, takže snižte výkon dřív, než se voda rozběhne.
U těstovin, rýže nebo luštěnin se vyplavování pěny často zhoršuje solí přidanou příliš brzy. Sůl zvyšuje hustotu vody a podporuje tvorbu bublin. Solte až ve chvíli, kdy voda vře a pěna se přestala tvořit, nebo těsně před koncem vaření. U luštěnin navíc pomůže namočení přes noc a slití vody, ve které se máčely. Odstraníte tím část látek, které pěnu vytvářejí.
Pomáhá i kapka tuku, oleje nebo másla na hladině. Tuk snižuje povrchové napětí, bubliny praskají dřív a pěna se nedrží tak dlouho. Stejný účinek má i dřevěná vařečka položená přes hrnec – pěna se o ni rozbíjí a nestoupá tak vysoko. Tyto triky jsou staré, ale spolehlivé a nepotřebujete k nim nic, co byste neměli v kuchyni.
Častá chyba je nasypat zeminu přímo na okraj terasy bez oddělení. Vlhkost pak zatéká pod dlažbu a po zimě se povrch zvedne. Další chyba je příliš strmý svah, po kterém se nedá chodit a při sekání klouže. Někteří lidé také zapomenou na přechodový profil mezi trávníkem a dlažbou, takže se okraj drolí a tráva zarůstá spáry. Řešením je obrubník zapuštěný do úrovně terénu.
Vyplavená pěna při vaření není náhoda ani smůla. Vzniká proto, že se v hrnci dostane příliš mnoho vzduchu a bílkovin nad hladinu a ty tam drží ve formě bublin. Pokud se ptáte, jak při vaření zabránit tomu, aby se pěna vyplavovala, začněte u množství vody a u toho, jak silně to v hrnci vře.
Největší chyba je naplnit hrnec skoro po okraj a pustit plotýnku na maximum. Voda se pak vaří příliš bouřlivě, hladina se zvedá a pěna přeteče dřív, než stihnete zareagovat. Doporučuji nechat nad hladinou alespoň čtvrtinu volného prostoru a vařit na střední stupeň. Když se voda jen jemně vlní, pěna se drží u hladiny a nevyplavuje se.
Mechanické triky, které fungují okamžitě Jakmile se začne tvořit hustá pěna, nezakrývejte hrnec poklicí. Přikrytý hrnec pěnu nasměruje vzhůru a přetečení je téměř jisté. Místo toho vezměte lžíci nebo jemný cedník a pěnu seberte, případně ji stáhněte na okraj a odeberte. Dalším spolehlivým opatřením je přidat do vroucí vody trochu studené vody nebo snížit teplotu. Tím se vaření na chvíli utiší a pěna klesne.