5 věcí, které rozhodují o hloubce pracovního stolu
Postup je jednoduchý. Sedněte si, srovnejte lokty do pravého úhlu, změřte vzdálenost očí od displeje a upravte vše tak, aby horní hrana byla v úrovni očí. Pak zkontrolujte, jestli při psaní zůstávají zápěstí rovná a jestli se nemusíte natahovat. Když to sedí, poznáte to podle toho, že vás po hodině nebolí za krkem. Pokud ano, něco je špatně a stačí povolit nebo posunout jednu věc.
Častou chybou je podsypání koberce kusy kartonu nebo novin. Ty kloužou ještě víc a vlhkost z podlahy je během pár dní rozmočí. Stejně špatné je natírat podlahu voskem nebo olejem, pokud se koberec posouvá. Kluzkost se tím zvýší. Někteří lidé zkoušejí koberec přišroubovat nebo přilepit oboustrannou páskou přímo k podlaze. U dřevěných a vinylových podlah to zanechá stopy a při přesunu nábytku se koberec stejně utrhne.
Typická chyba je snaha vyřešit to větší plochou. Větší plocha znamená víc místa na hromady, ne víc pořádku. Další častá chyba je odkládat na plochu věci, které patří jinam – dokumenty, které je třeba založit, oblečení, které patří do skříně, nebo nádobí, které patří do kuchyně. Pokud tam takové věci skončí, je to signál, že jejich skutečné místo není dobře nastavené.
Před koupí čehokoli si na papír nakreslete půdorys a zakreslete, kudy se otevírají dveře a okna. Pak teprve vybírejte. Vše, co stojí na zemi nebo se dá složit, je pro nájem bezpečné. Vrtání se vyhnete i u monitoru – použijte stojan s vlastní základnou nebo rameno s upínkou na hranu stolu. Pokud si nejste jistí, zeptejte se majitele, co je povolené; někdy stačí slušná žádost a povolí vám i malý úchyt, který po sobě při odchodu zatmelíte.
Osvědčené pravidlo zní: to, co používáte denně, patří na dosah ruky vsedě. To, co použijete několikrát týdně, může být v šuplíku nebo na poličce nad stolem. Věci, které vytáhnete jednou za měsíc, patří do skříně nebo do jiné místnosti. Na pracovní desce by mělo zůstat jen to, co skutečně používáte při práci – typicky monitor, klávesnice, myš, případně nápoj. Každý další předmět zabírá místo a snižuje soustředění. Pokud máte málo místa, použijte vertikální řešení: police nad stolem, závěsné organizéry nebo držáky na zeď.
U monitoru platí, že vzdálenost očí od obrazovky má být zhruba 50–70 cm. Pokud je stůl mělký a monitor stojí na desce, dostanete se buď příliš blízko, nebo musíte monitor posunout dozadu, kde už není místo. Řešením je držák monitoru připevněný na okraj stolu, který uvolní desku a zároveň udrží správnou vzdálenost. Počítejte ale s tím, že držák potřebuje pevný okraj a někdy i prostor za stolem.
Řešení není složité, ale chce pravidelnost. Jednou denně, ideálně večer, projděte plochu a roztřiďte, co na ní leží. Věci, které patří jinam, odneste hned. Věci, které používáte denně, nechte na určeném místě – třeba v malé misce nebo na podložce, aby se nerozlézaly. Jednou týdně udělejte kratší kontrolu a zbytečnosti vyřaďte. Pokud se na ploše objeví něco, co tam leží déle než týden a nepoužili jste to, patří to pryč.
Funkční plocha má tři jasná pravidla. Za prvé, každá věc na ní má svůj důvod, proč tam být právě teď. Za druhé, plocha není úložiště – co se nepoužívá denně, patří do zásuvky nebo do skříně. Za třetí, musí být dost velká na to, co na ni skutečně pokládáte, ale ne tak velká, aby lákala k hromadění. Prakticky to znamená změřit si, co tam opravdu chcete mít, a podle toho vybrat nábytek. Ne naopak.
Odkládací plocha vedle stolu vzniká většinou neplánovaně. Někdo tam postaví skříňku, jiný jen židli nebo nízký box. Zpočátku slouží k tomu, co potřebujete mít po ruce: šálek, sluchátka, poznámkový blok, nabíječku. Jenže právě tady se rozhoduje, jestli vám bude pomáhat, nebo se stane místem, kam se odkládá všechno, co nemá jiné místo.
Kdy se z odkládací plochy stane skládka Přechod bývá nenápadný. Nejprve tam přibude jedna kniha, kterou čtete. Pak druhá, protože se hodí. Následuje hrnek, který se nestihl odnést, a vedle něj nabíječka, kterou potřebujete jen občas. Během týdne je plocha plná a vy už na ni nic nedáváte cíleně – jen odkládáte, co vám zrovna přijde pod ruku. V tu chvíli přestává být pomocníkem a začíná být zdrojem nepořádku, který vás při každém pohledu ruší.
Hloubka pracovního stolu se nedá určit univerzálním číslem. Záleží na tom, co na stole skutečně děláte, jak máte uspořádané ruce a kam až dosáhnete bez otáčení trupu. Minimální použitelná hloubka pro běžnou práci s notebookem je 60 cm, ale jakmile k notebooku přidáte externí klávesnici, myš a dokumenty, začne být 60 cm těsné. Pro práci s monitorem, klávesnicí a papíry se pohodlná hloubka pohybuje mezi 70 a 80 cm. Pod 60 cm vzniká takzvaný stísněný režim: lokty visí ve vzduchu, zápěstí se lámou a dokumenty padají na klín.