Když miminko spí u vás: co rozhoduje o klidném spánku

Typická chyba je přeplněná police. Lidé na ni naskládají vše, co mají po ruce, a za týden je to nepořádek, ve kterém nic nenajdou. Držte se pravidla: maximálně tři předměty. Rozečtená kniha, sklenice a jedno malé osobní věci. Všechno ostatní patří jinam. Další častá chyba je upevnění police jen do sádrokartonu bez hmoždinek. Knihy mají váhu a police s nimi i s vodou může vážit několik kilogramů. Kotvení musí být pevné, jinak jednou v noci uslyšíte ránu.

Typické chyby se opakují pořád. První je nákup podle barvy a trendu, ne podle toho, jak se na věci sedí. Druhá je ignorování výšky sedu – příliš nízké sezení nutí vstávat přes ruce, příliš vysoké zase tlačí do stehen. Třetí je umístění naproti dveřím nebo do průchodu, kde každý procházející teenager narazí do opěradla. Čtvrtá chyba je zapomenout na osvětlení: sezení v rohu bez lampy zůstane nevyužité, i kdyby bylo sebelepší. A pátá, nejčastější: rodiče vyberou sezení sami a teenager ho pak nepoužívá, protože mu nesedí. Nechte ho vybrat aspoň to, na čem bude sedět, a jděte spolu vyzkoušet, jak se z toho vstává.

Místo u postele se rychle zaplní. Mobil, brýle, kniha, sklenice vody. Když není kam je dát, všechno skončí na zemi nebo na okenním parapetu, odkud to při sebemenším pohybu padá. Řešení není složité, ale má svá pravidla. Nejde o to koupit drahý nábytek, ale najít plochu ve správné výšce a na správném místě.

Šatna pod postelí má smysl jen tehdy, pokud je prostor uzavřený a suchý. Vlhkost je největší nepřítel: oblečení v uzavřené dutině bez proudění vzduchu chytá plíseň. Nechte proto mezery u podlahy i u stropu a jednou za čas nechte dveře otevřené. Tyče na ramínka umístěte ve výšce, kterou skutečně dosáhnete vsedě nebo v předklonu, ne tak, jak by to vypadalo hezky na výkresu. Zásuvky na drobnosti dělejte hluboké, ale ne širší než 60 cm, jinak se vysunou až do prostoru a zablokují průchod.

Na závěr: správné místo u postele není o estetice, ale o tom, aby se nic nevylilo, nespadlo a nebolely vás záda. Změřte, ukotvěte, oddělte vodu od knih a udržujte plochu prázdnou. Jednoduchá úzká police nebo podnos pod postelí vyřeší většinu problémů lépe než drahý nábytek s mnoha zásuvkami.

Před rozhodnutím si spočítejte, kolik plyšáků skutečně máte. Pokud jich je přes třicet, síť v rohu nestačí. Pokud jich je pět a jsou velcí, koš bude lepší než síť. Zvažte také, jak často plyšáky používáte. Denně používané kusy patří do koše nebo na polici, sbírkové kusy mohou do sítě. A nezapomeňte na prach. Jednou za čas plyšáky vyklepejte, vyperte a nechte proschnout. Jinak se z roztomilé sbírky stane zdroj alergenů.

Síť v rohu: vzdušné řešení, které má háček Síť do rohu je oblíbená, protože nezabírá místo na zemi. Montuje se obvykle do rohu stropu nebo vysoko na zeď, kde se uchytí hák nebo úchyt a plyšáci se do sítě naskládají. Výhoda je, že plyšáci neleží na podlaze, nechytají prach od země a pokoj působí uklizeně. Pozor ale na nosnost a kvalitu uchycení. Do sádrokartonu je potřeba použít správné hmoždinky, jinak síť i s plyšáky spadne. Také počítejte s tím, že do sítě se vejde jen omezený počet kusů. Velcí medvědi se do ní nevmáčknou, menší plyšáci se mohou propadnout okem sítě, pokud není dost hustá. Před koupí si změřte roh a zkontrolujte, zda síť nebude překážet při otevírání dveří nebo okna.

Nejdřív si změřte, kolik prostoru mezi postelí a stěnou skutečně máte. Deset centimetrů stačí na úzkou polici, třicet už unese stolek. Výška hraje větší roli než šířka. Horní hrana odkládací plochy by měla být zhruba v úrovni matrace, tedy asi padesát až šedesát centimetrů nad zemí. Když je police výš, musíte se při odkládání zvedat. Když je níž, při otáčení o ni zachytíte rukou.

Vlastní pokoj nemusí znamenat vlastní soukromí. Často ho sdílíte se sourozencem, spolubydlícím, nebo ho používáte jako pracovnu i ložnici zároveň. Řešení se nabízejí tři: závěs u postele, paraván a zamykací šuplík. Každé funguje jinak, každé se hodí pro jinou situaci a každé má svá úskalí. Než začnete vrtat do zdi nebo objednávat nábytek, ujasněte si, před čím vlastně soukromí potřebujete chránit.

Závěs u postele je nejlevnější a nejrychlejší varianta. Látka ale řeší jen zrakovou bariéru. Pokud jde o hluk, světlo nebo o to, aby vám někdo nesahal na věci, závěs neposlouží. Při montáži myslete na to, že kolejnice musí unést váhu látky i tahu při zatahování. Nejtěžší chyba je koupit příliš krátký závěs, který končí metr nad zemí — vypadá to jako provizorium a soukromí to nepřinese. Změřte vzdálenost od stropu nebo od bodu uchycení až k podlaze a přidejte deset centimetrů, aby látka v klidu lehce ležela na zemi.