5 zásad stěhování, které rozhodnou o životnosti matrace

Vyberte jednu neutrální barvu jako základ a držte se jí u velkých kusů – skříní, postelí, jídelního stolu. Neutrální neznamená jen bílá a šedá; patří sem i krémová, písková, tmavě hnědá nebo černá. Když jsou velké plochy v jednom neutrálu, menší kusy už snesou výraznější barvu bez rizika, že se prostor rozpadne. Druhá neutrální barva může být o jeden stupeň světlejší nebo tmavší, ale neměla by mít jiný podtón. Tmavě hnědý nábytek s teplým podtónem tak vedle sebe unese béžovou, ne studenou šedou.

Kdy je pronájem výhodnější než prod

Matrace se nejčastěji poškodí ve chvíli, kdy se s ní hýbe. Během běžného používání drží tvar, protože je podepřená roštem nebo lamelovým základem. Jakmile ji ale zvednete za rohy, ohne se do luku, pěna a pružiny dostanou ránu, kterou už nikdy úplně nedoženou. Proto se vyplatí věnovat převozu stejnou pozornost jako samotnému spaní.

Lidské tělo vytvoří za noc i půl litru vlhkosti. Ta se ukládá v matraci a pokud se neodvětrá, začnou se množit plísně a roztoči. Ráno proto matraci nechte alespoň hodinu odkrytou, ideálně s přístupem vzduchu do místnosti. Postelovina se nesmí hned stáhnout. Jednou za půl roku matraci postavte na hranu a nechte ji několik hodin provětrat u otevřeného okna, ale nikdy ne na přímém slunci – UV záření pěnu a textilie vysušuje a láme.

Rozkládací pohovka pro hosty dostane zabrat vždy, když někdo přespí. Mechanismus se opotřebovává, čalounění se mačká a do spojů se dostává prach. Většina lidí ho řeší, až když něco vrže nebo se poloha zasekne. Přitom stačí pár minut dvakrát ročně a pohovka vydrží podstatně déle.

Úložný nábytek se vyplatí vybírat s ohledem na to, co do něj děti skutečně uklidí. Otevřené police lákají k vyhazování věcí, zásuvky na kolečkách nebo plastové boxy v nízké výšce fungují lépe. Skříňky se zámkem nebo magnetickým zavíráním ochrání obsah i prsty. Police a skříňky musí být ukotvené ke zdi – to není detail, ale podmínka bezpečnosti, protože dítě se po nich rádo vytahuje.

Kde se nejčastěji chybuje Největší chybou je pořídit světlou textilní pohovku s mnoha polštáři a věřit, že povlaky vyřeší všechno. Čalounění s pevným sedem a odnímatelnými potahy je praktičtější než tvarově zajímavá sestava. Další častý omyl je sklo bez zaoblených hran. Konferenční stolek z masivního dřeva s oblými rohy vydrží nárazy lépe než tenká deska s ostrou hranou. Kovové nohy a madla by měly být hladké, bez záhybů, kde se drží nečistoty.

Žádné zařízení obýváku nevydrží všechno. Rozumný kompromis je kombinovat odolné materiály tam, kde se nejvíc sedí, hraje a jí, a měkké doplňky tam, kam děti nedosáhnou. Když se při výběru ptáte, co snese každodenní provoz, ušetříte si výměnu nábytku i zbytečné hádky.

Podlaha je první místo, kde se pozná, co vydrží. Koberce s krátkým vlasem a hutnou podkladovou vrstvou se snadno vysávají a méně se do nich zažírá špína. U plyšových a vlněných koberců počítejte s tím, že vlákna zachytí drobky, modelínu i zaschlé mléko. Tvrdé podlahy – laminát s vysokou odolností proti oděru, vinyl nebo dlažba – snesou kreslení pastelkami i převržený nápoj, pokud je hned utřete. Dřevěné parkety jsou příjemné, ale vlhko jim nesvědčí.

Textil v podobě závěsů a polštářů volte pratelné při vyšší teplotě a bez chemického čištění. Zatemňovací rolety nebo žaluzie přežijí tahání za šňůrku lépe než dlouhé látkové závěsy, které se snadno utrhnou. U sedačky se vyhněte dekoračním polštářkům s korálky a stuhami, které se trhají a končí v ústech menších dětí. Praktické je mít po ruce omyvatelný přehoz, který se dá rychle sundat a vyprat.

Zařídit obývací pokoj pro rodinu s dětmi znamená smířit se s tím, že ne všechno, co vypadá dobře, také něco vydrží. Rozhoduje především materiál a konstrukce, ne vzhled. Sedací souprava s hlubokým sedem a pevným rámem ze dřeva nebo kovu přežije skákání i přelézání. Potahy z mikrovlákna, polyesteru s vysokou hustotou nebo umělé kůže se otírají vlhkým hadrem a snesou rozlité pití. Naopak světlé len a bavlna v husté vazbě vypadají hezky jen do prvního kakaového hrníčku.