Co se stane, když výlet s dětmi naplánujete naopak

Na co se připravit: logopedie není jednorázová záležitost. U lehčích poruch stačí několik měsíců, u těžších i dva roky. Mezi sezeními je potřeba cvičit denně, i když jen krátce. Pokud se stav po půl roce pravidelné práce nelepší, požádejte o přehodnocení postupu nebo o druhé vyšetření. Někdy je problém ve sluchu, jindy v motorice nebo v dýchání, a terapie se musí upravit. Důležité je nepřestat jen proto, že dítěti už je šest nebo sedm let. Výslovnost se dá zlepšit i ve školním věku, jen to obvykle trvá déle.

Většina výletů s dětmi se pokazí ještě před odjezdem. Rodiče vyberou cíl podle toho, co se líbí jim, naplánují čas odjezdu podle sebe a teprve na místě zjistí, že dítě potřebuje jíst, pít a odpočívat v jiném rytmu. Řešení není hledat lepší místo, ale obrátit postup: nejdřív potřeby dětí, potom cíl.

Krytí, které pomáhá, a chyby, které škod

Pomáhá také předejít hromadění spouštěčů. Pokud víte, že ráno je kritické, připravte věci večer. Pokud po návratu z práce nemáte kapacitu, naplánujte si deset minut ticha předtím, než na vás dítě promluví. Nejde o luxus, ale o prevenci. U starších dětí se osvědčuje domluvit se předem na signálu, který znamená „teď potřebuji pauzu". Může to být slovo, gesto nebo předmět na stole.

Hry s míčem a na schovávanou Míč nemusí být jen fotbal. Zkuste kutálení mezi dvěma klacky, házení do velkého kýble nebo koulení po zemi tak, aby se trefily do branky z větví. U nejmenších dětí volte lehčí a větší míč, aby je netrefil do obličeje. Na schovávanou je nejlepší místo s jasnými hranicemi – zahrada, hřiště, park. Počítejte do deseti nahlas, ať se děti učí trpělivosti. Vyhněte se schovávání v křoví u cizích pozemků.

Na závěr pár pravidel, která se vyplatí dodržovat. Berte s sebou vodu, i když je zataženo. Oblékněte děti tak, aby se mohly ušpinit. Nepřerušujte hru kvůli maličkostem, ale zastavte ji, jakmile se objeví únava nebo agrese. A hlavně – hrajte si s nimi. Děti napodobují dospělé, a když vidí, že vás to baví, vydrží venku mnohem déle.

Co skutečně pomáhá a co tělu jen škod

Pohyblivé hry posilují rovnováhu i spolupráci. Přeskakování přes švihadlo položené na zemi, chůze po nízké kladině z prken, přelézání lavičky nebo zdolávání překážkové dráhy z polštářů a kbelíků. Vždy zkontrolujte povrch – ostré kameny, sklo nebo kluzká tráva patří pryč. U dětí do čtyř let držte překážky nízko, aby pád neznamenal úraz hlavy.

Začněte tím, co nevyžaduje nic než vlastní tělo. Honička na omezeném prostoru, chůze po čáře nakreslené křídou, skákání přes kaluže nebo přeskakování nízké překážky z klacků. Důležité je vymezit hranice, kam až děti mohou běhat, a předem se domluvit, že se nepředbíhá. Typická chyba je nechat děti běhat bez dozoru u silnice nebo na betonu, kde hrozí odřeniny.

Přírodní materiály nabízejí nejvíc zábavy. Sbírání šišek a jejich třídění podle velikosti, stavění domečků pro skřítky z klacků a listí, kreslení do písku nebo hledání pěti různých kamenů. Děti v tomto věku vydrží u jedné činnosti krátce, proto připravte dvě až tři varianty a střídejte je. Nenuťte je do aktivity, kterou odmítají – stejně ji po pár minutách opustí.

Venkovní hry pro děti od tří do šesti let nemusí být složité ani drahé. V tomto věku děti nejvíc baví pohyb, objevování a jednoduchá pravidla. Stačí dvacet minut denně a pár pomůcek, které máte doma. Následujících patnáct nápadů zvládne připravit i rodič, který není zrovna sportovní typ.