4 návyky, které zrychlí rozdělávání ohně suchým podpalem

Co se děje v komíně a proč to šetří palivo Když zapálíte vršek, plameny nejdřív ohřejí komínový průduch. Teplý vzduch stoupá, tah se rychle rozběhne a do topeniště se začne nasávat vzduch zdola. Tím se spalování zrychlí a dosáhne vyšší teploty, při které se rozloží i dehet a další látky, jež by jinak unikly komínem. Výsledkem je méně sazí, méně kouře a delší interval mezi čištěním. Zároveň se do místnosti dostane více tepla, protože větší část paliva shoří, místo aby odešla jako nedopal.

Sestavte vsázku tak, že na dno kamen nebo krbu položíte dvě až tři větší polena těsně vedle sebe. Na ně napříč dejte střední štípané dřevo a nahoru pak vrstvu tenkých třísek nebo dvě polínka naštípaná na hranolky. Mezi horní vrstvu vložte kousek papíru nebo pevný podpalovač, který drží tvar. Důležité je nechat mezi poleny mezery – vzduch musí mít kudy proudit. Celá hromada má být spíš volná než natěsnaná, jinak se plamen udusí vlastním dýmem.

Suchý podpal vložený do kříže pod poleny funguje jen tehdy, když mu dáte prostor pro vzduch a plamen. Křížové uspořádání znamená, že dvě slabsí polena nebo štěpky položíte přes sebe tak, aby se dotýkaly co nejmenší plochou. Podpal pak leží v průsečíku, kde proudí vzduch ze všech stran. Pokud polena položíte naplocho vedle sebe, podpal se dusí a oheň se nerozhoří.

Způsob přikládání rozhoduje o tom, zda dřevo shoří čistě, nebo zanechá hromadu popela. Nikdy nepřikládejte na rozpálenou vrstvu popela bez jejího prohrábnutí – popel izoluje a brzdí hoření. Vždy nechte mezi poleny prostor pro vzduch, přikládejte po menších dávkách a nechte plamen rozhořet, než přidáte další. Škrcení přívodu vzduchu na minimum je častá chyba: dřevo pak doutná, kouří a produkuje několikanásobně více popela.

Většina lidí řeší těsnění u kamen, až když začne viditelně prosakovat kouř nebo se dvířka nedovírají. Přitom právě stav těsnění zásadním způsobem určuje, jak ochotně kamna táhnou při zavřených dvířkách. Tah není jen otázka komína. Je to souhra komína, přívodu vzduchu a těsnosti spalovací komory. Když je jedno z toho mimo, projeví se to na celém provozu.

Nejčastější chyba je příliš mnoho papíru nebo kartonu nacpaného mezi poleny. Papír shoří během chvíle, ale nestačí prohřát komín, takže se tah nechytí a dřevo jen doutná. Stejně špatné je použít mokré dřevo. Vlhkost pohlcuje teplo a vzniká hustý dým, který se usazuje v komíně. Dřevo nechte vyschnout alespoň rok, ideálně dva, a skladujte je pod střechou s průvanem. Další chybou je zavřený přísun vzduchu hned po zapálení – nechte klapku otevřenou, dokud se plamen nerozhoří naplno.

Během hoření je dobré přikládat po menších dávkách. Velká polena hozená na rozpálené uhlíky sice hoří dlouho, ale prudce srazí teplotu a vzniká zbytečný kouř. Menší kusy se rozhoří rychleji a lépe se regulují. Pokud kamna začnou kouřit do místnosti, většinou to znamená slabý tah nebo ucpaný komín – v takovém případě nepřikládejte a nechte oheň dohořet, případně zavolejte kominíka.

Na co si dát pozor: smrkové a borové dřevo obsahuje hodně pryskyřice. Rychle vzplane a dobře se používá na podpal, ale při častém topení zanáší komín. Topol, vrba a lípa hoří rychle, dají méně tepla a hodí se spíš na přiložení, když potřebujete rychle zvýšit teplotu. Bříza je příjemná na podpal i na přiložení, ale sama o sobě dlouho nevydrží. Pokud topíte jen měkkým dřevem, budete muset přikládat mnohem častěji.

Rozdělávání ohně odshora vypadá na první pohled proti zdravému rozumu. Většina lidí totiž podpalovač položí na dno, navrší na něj dřevo a zapálí spodek. Jenže oheň se pak plazí pomalu vzhůru, komínem odchází hodně studeného vzduchu a než se topeniště prohřeje, prokouří se půlka vsázky. Při horním zapalování je to přesně obráceně: zapalujete vrchní vrstvu a plamen postupuje dolů, takže se postupně uvolňují prchavé látky a shoří téměř dokonale.

Délka hoření a množství popela nezávisí na značce palivového dřeva ani na barvě jeho kůry. Rozhoduje vlhkost, hustota dřeva, způsob přikládání a tah komína. Kdo tyto čtyři věci podcení, bude přikládat dvakrát častěji a vyvážet popel každý týden.

Horní zapalování není trik pro efekt, ale způsob, jak z každého polena dostat maximum tepla s minimem starostí. Vyzkoušejte ho alespoň třikrát za sebou, než ho odsoudíte. Jakmile si osvojíte správné vrstvení a necháte ohni volný prostor, bude topení čistší, levnější a v místnosti bude příjemnější teplo.

Nejčastější chyba je koupit šňůru podle vzhledu staré, která je už slisovaná a zploštělá. Další je nanést tmel na celou plochu dvířek – přebytek vytlačený ven se připéká a dvířka pak lepí. Někteří také utahují panty místo výměny těsnění; tím jen zvětší tlak na jednu stranu a šňůra se rychleji opotřebí. Těsnění měňte jednou za jednu až tři sezóny podle intenzity topení, vždy před zimou, ne až když kamna kouří.