Když kamna topí příliš, nastavte vzduch pro dlouhé hoření
Častá chyba je přetápění. Když se do kamen naloží příliš mnoho paliva najednou, teplota v topeništi vystoupí nad únosnou mez. Hrozí nejen popraskání šamotových desek, ale i přehřátí místnosti a následné rychlé ochlazení, protože kamna nemají kam teplo ukládat. Další chyba je zavírání vzduchu příliš brzy. Dřevo pak nedohoří, v komíně se usazuje dehet a akumulační hmota se neprohřeje rovnoměrně. Lepší je nechat přikládací dvířka po dohoření ještě chvíli otevřená a sledovat, kdy plameny zmizí.
Začněte tím, že si podpal rozdělíte na dvě vrstvy. Spodní vrstvu tvoří suchá kůra, která se láme v prstech a neohýbá se. Když se ohne, je v ní vlhkost. Kůru nedrobte na prach, ale lámejte na kousky o délce dlaně. Na ni položte větší třísky – ideálně o tloušťce prstu až dvou. Ty zajistí, že plamen neuhasne v první minutě a předá teplo silnějším polenům. Menší třísky dejte doprostřed, větší po stranách, aby vzduch mohl proudit mezi nimi.
Ekologické topení dřevem tedy není samotné palivo, ale způsob, jakým se spaluje. Suché dřevo, čistý kotel, správný přívod vzduchu a žádný odpad v topeništi. Kdo tyto zásady dodrží, pozná to podle slabého dýmu, čistého komína a nižší spotřeby paliva. Kdo je nedodrží, může i s obnovitelným dřevem zatížit ovzduší víc než jiná paliva.
Prodloužené hoření není o tom, že do kamen dáte více dřeva. Je to o tom, že nastavíte takový přísun vzduchu, aby dřevo hořelo pomalu a rovnoměrně, ale ne tak málo, aby se dusilo a dehtovalo. Špatné nastavení vzduchu je nejčastější příčinou přetápění nebo naopak zhasínání. Než začnete cokoli měnit, ujasněte si, které ovládací prvky vaše kamna mají – obvykle jde o primární vzduch (přede dveřmi nebo pod roštem) a sekundární vzduch (nad dveřmi, často clona).
Vlhkost dřeva rozhoduje víc než druh dřeva Dřevo s vlhkostí nad dvacet procent spotřebuje velkou část tepla na odpaření vody. Plameny pak hoří chladně, v kotli vzniká dehet a do ovzduší uniká oxid uhelnatý a jemné prachové částice. Vlhkost se nedá spolehlivě odhadnout okem ani podle váhy polena. Nejjednodušší je měřit ji vlhkoměrem na čerstvě naštípnuté ploše. Dřevo skladujte pod střechou, naštípané a provětrávané alespoň jednu sezónu, ideálně dvě. Typickou chybou je přikládat mokré dřevo „na doraz" a doufat, že rychleji vyschne v kotli.
Prvním varovným signálem je hustý, šedavý nebo modravý dým, který z komína odchází dlouhé minuty i po roztopení. Zdravé spalování má být téměř bezdýmné, s jen slabým světlým závojem. Pokud dým cítíte jako ostrý, dráždivý zápach, nejde o běžný kouř ze dřeva, ale o nedokonalé hoření. Příčinou bývá vlhké palivo, přivřený přívod vzduchu nebo příliš nízká teplota spalin.
Základní funkcí roštu je oddělit hořící palivo od dna topeniště a přivést pod něj vzduch. Vzduch prochází mezerami mezi lamelami, okysličuje plamen a zároveň odvádí popel do popelníku. Pokud jsou mezery ucpané škvárou nebo drobným popelem, vzduch se nedostane tam, kam má. Oheň pak doutná, kouří a v kamnech se rychle usazuje dehet. Prvním krokem k dobrému topení je tedy průchodný rošt, ne větší množství dřeva.
Pozor také na režim hoření. Dlouhé dusání paliva s minimem vzduchu sice prodlouží dobu mezi přikládkami, ale hoření probíhá v režimu nedokonalého spalování. Kotel se zanáší dehtem, komín se ucpe a účinnost klesne. Lepší je topit menšími dávkami suchého dřeva s otevřeným přívodem vzduchu a nechat plameny hořet jasně. Moderní kotle a kotle s akumulací dokážou tento režim udržet automaticky, starší kotle vyžadují ruční nastavení.
Přirozené sušení trvá obvykle jeden rok u měkkého dřeva a dva roky u tvrdého, pokud je dřevo naštípané, volně naskládané a chráněné před deštěm. Skladujte ho pod střechou nebo alespoň pod plachtou, která kryje jen horní část, aby vzduch mohl proudit mezi poleny. Skládání do těsné hromady bez přístupu vzduchu sušení výrazně zpomalí. Dřevo na zemi nasákne vlhkost, proto ho podložte paletou nebo trámy.
Druhým častým problémem je spalování odpadu. Natírané dřevo, dřevotříska, novinový papír s barevným tiskem nebo plastové obaly uvolňují při hoření těžké kovy a chlorované sloučeniny. Ty se usazují v komíně, ale především se dostávají do ovzduší v okolí domu. Ekologické topení dřevem znamená spalovat pouze čisté, neupravené a suché palivo rostlinného původu. Pokud kouř z komína zapáchá po chemii, je něco špatně.
Spalování dřeva bývá považováno za obnovitelný a téměř bezproblémový způsob vytápění. Jenže ekologická bilance závisí na tom, co a jak se v kotli skutečně spaluje. Stejné dřevo může být neutrálním palivem i zdrojem zdraví škodlivých látek. Rozdíl poznáte podle několika konkrétních signálů, které se projeví na komíně, v kotli i v ovzduší okolo domu.