Sběr hub v dešti, který zkazí celou polévku

Smetanou nešetřete, ale ani ji nepřevařujte. Nejlepší je smetana ke šlehání s vyšším podílem tuku, přidaná až na konci a už nevařená. Majdánku nebo petrželovou nať přidejte do hrnce až po vypnutí plotny. Vařením ztratí vůni a polévka dostane trávovou pachuť. Pokud máte sušené houby, namočte je předem alespoň hodinu a vodu z namáčení použijte jako část vývaru — je to nejvoňavější tekutina, kterou máte, a vylít ji je plýtvání.

Základ polévky nestojí na houbách, ale na cibuli a tuku. Na dvě velké hrsti nakrájených hub použijte jednu větší cibuli, kterou necháte na másle nebo sádle zpěnit dozlatova. Tmavá cibulka dá polévce barvu i hloubku. Jakmile je cibule hotová, přidejte houby a nechte je nejprve prudce opéct, dokud nezačnou pouštět vodu. Teprve když se voda vydusí a houby se lehce přichytí k dnu, zalijte je vývarem. Kdo houby hodí do vývaru syrové, dostane vodovou polévku bez chuti.

Plodnice na klobouku se objevují z jednoho prostého důvodu: mycelium má dost živin, vlhkosti a kyslíku a rozhodlo se růst ven. Nejčastěji jde o plodnice vedlejší, které vyrážejí z okraje nebo z místa, kde je substrát zbytečně bohatý. Pokud je necháte být, spotřebují energii, kterou by jinak klobouk využil k růstu, a mohou začít zahnívat. Proto se vyplatí zasáhnout včas, ale opatrně.

Vyhnout se mdlým houbám tedy neznamená vyhýbat se druhům. Znamená to vyhýbat se dlouhému skladování, máčení, přílišnému vaření ve vlastní šťávě a solení na začátku. Kdo tyto zásady dodrží, zjistí, že i houba, která se na jazyku zdála bez chuti, může mít plnou chuť – jen ji musíte nechat vyniknout.

Hřiby rostou nejčastěji v symbióze se stromy. Hledejte je pod smrky, borovicemi, buky, duby nebo břízami, a to podle druhu. Mnohé preferují okraje lesních cest, mechové porosty, stráně nebo místa s narušenou půdou. Po vydatných deštích a teplém počasí přichází hlavní vlna růstu, obvykle od června do října. Na jaře se objevují první druhy, na podzim zase jiné. Vyplatí se chodit brzy ráno, kdy jsou houby čerstvé a lépe se hledají v ranním světle.

První pravidlo se týká výběru a čištění. Na zmrazení se hodí pevné druhy, jako jsou hřiby, křemenáče, lišky nebo bedly. Naopak měkké a vodnaté houby, například muchomůrky růžové v mládí nebo některé holubinky, se v mrazáku rozpadnou. Houby nikdy nemyjte pod tekoucí vodou – nasáknou ji a při rozmrazení pustí vodu. Místo toho je očistěte štětcem nebo vlhkou utěrkou, odřízněte zbytky jehličí, zeminy a zkontrolujte, zda nejde o červivé kusy. Červivé houby vyhoďte, jinak se vám zkazí celá dávka.

Nasucho opečený chléb nebo obyčejný kváskový krajíc podávejte zvlášť, nikdy ho neházejte do hrnce. Rohlíky v polévce se rozmočí a ztratí strukturu. Polévka z hřibů, lišek nebo ryzců vydrží v chladu dva dny a druhý den bývá lepší než první, protože se chutě propojí. Zahřívejte ji pomalu, ne na prudkém plameni, a případně dořeďte trochou vývaru. Poslední pravidlo: houby nikdy nevařte v hliníkovém nádobí, tmavne a polévka dostane kovovou příchuť.

Nejčastější chyba vzniká ještě před vařením. Houby nasbírané v dešti nebo nakrájené příliš brzy po dešti mají v sobě tolik vody, že se z nich polévka stane beztvarou šedou hmotou. Pokud sbíráte mokré klobouky, nechte je doma rozložené na novinách nebo v prodyšné míse alespoň půl dne. Teprve potom je čistěte a krájejte. Nikdy je nemyjte pod tekoucí vodou — stačí je otřít vlhkým hadříkem nebo štětečkem a odříznout znečištěnou část třeně.

Zahuštění a dochucení, které rozhoduje Houby samy o sobě nejsou výrazné, proto potřebují kyselost a kmín. Přidejte půl lžičky drceného kmínu už při opékání a na konci vaření lžíci octa nebo šťávu z půlky citronu. Bez toho bude polévka mdlá, ať použijete jakékoli houby. Zahušťujte zásadně mimo oheň: rozmíchejte lžíci hladké mouky ve studené vodě nebo smetaně a vlijte do polévky, která už nevaří. Potom ji nechte jen krátce probublat. Kdo mouku nasype přímo do vroucí polévky, bude mít hrudky, které se už nerozvaří.

Výtrusy jsou nejspolehlivější znak, jen se musí umět získat. Odřízni třeň u klobouku, polož klobouk lupeny dolů na bílý a černý papír (stačí dva proužky vedle sebe) a přikryj sklenicí. Po několika hodinách se vysype prach. Barvu hodnoti na obou podkladech, protože bílý prach na bílém papíře neuvidíš. Tento krok dělá málokdo a pak se diví, že si plete jedovatou vláknici s jedlou strmělkou.