Sběr hub v chráněných oblastech: co smíte a co ne

Sušička na ovoce a zeleninu zvládne houby za pár hodin, ale jen když jí dáte správný materiál. Ne každá houba se hodí – měkké a přezrálé plodnice se v teple rozpadnou nebo zhořknou. Na sušení berte mladé, pevné kusy s neporušeným kloboukem i třeněm. Hřiby, křemenáče, lišky, klouzky nebo václavky fungují spolehlivě. Čerstvé houby nikdy nemyjte pod vodou; stačí je otřít vlhkou utěrkou nebo měkkým kartáčkem a odříznout zbytky jehličí a hlíny.

Páté pravidlo se týká rozmrazování. Houby nikdy nerozmrazujte v horké vodě ani v mikrovlnné troubě, pokud je chcete použít do omáčky nebo polévky. Nechte je přes noc v chladničce, nebo je vložte přímo zmrazené do hrnce. Mrznutí není vhodné pro houby, které chcete podávat celé nebo smažené – po rozmrazení změknou a ztratí tvar. Na řízky nebo na gril se hodí čerstvé, případně sušené houby. Zmrazené houby jsou ideální do polévek, omáček, guláše nebo na smetaně, kde se jejich struktura stejně nerozpozná.

Určování začíná u místa růstu. Houba na živém dřevě, houba v trávě na louce a houba v mechu pod smrky jsou tři různé skupiny a záměna mezi nimi je nejčastější chyba. Dále si všímejte celého habitu, ne jen klobouku: barva a tvar lupenů nebo rourek, způsob připojení klobouku k třeni, přítomnost nebo nepřítomnost prstenu a pochvy, barva a struktura třeně, změna barvy po rozříznutí nebo po dotyku. Sbírejte vždy celou houbu, i s bází třeně vyhrabanou ze země. Uříznutý klobouk bez báze je pro určení často bezcenný a právě tam rostou nejnebezpečnější znaky, jako je pochva u muchomůrek.

V chráněné krajinné oblasti nebo národním parku platí pro sběr hub jiná pravidla než v běžném lese. Základní rozdíl spočívá v tom, že území je rozděleno do zón podle stupně ochrany. Zatímco v okrajových zónách si často nasbíráte jako v obyčejném lese, v nejpřísněji chráněných jádrových územích je jakýkoli sběr zakázán. Před cestou si proto na mapě nebo v terénu ověřte, do které zóny vstupujete. Orientačním vodítkem jsou značky na cestách a informační tabule u vstupů.

Praktické rady pro pohyb v chráněném území: choďte pouze po značených cestách, nesešlapujte okraje rašelinišť a skal, nenechávejte odpadky ani zbytky vyčištěných hub na místě. Sbírejte jen tolik, kolik skutečně spotřebujete, a plodnice, které neznáte, nechte být. Pokud narazíte na tabuli se zákazem vstupu, respektujte ji i v případě, že cesta dál pokračuje. Ohleduplné chování ocení nejen příroda, ale i ti, kdo přijdou po vás.

Na co si dát pozor: mrtvé dřevo bývá domovem i nejedlých nebo mírně jedovatých druhů, které se tvarově podobají jedlým. Vždy určujte houbu podle více znaků — klobouk, lupeny nebo rourky, třeň, vůně, barva výtrusného prachu. Pokud si nejste jistí, nechte ji v lese. Dále platí, že v chráněných územích a národních parcích je sběr omezený nebo zakázaný, a to i na mrtvém dřevě. Respektujte značení a místní pravidla, jinak vám hrozí pokuta a hlavně zbytečný zásah do křehkého ekosystému.

Obecně platí, že sběr hub pro vlastní potřebu není v chráněných územích plošně zakázán, pokud se pohybujete v zóně, kde to návštěvní řád dovoluje. Nesmíte však vstupovat mimo vyznačené cesty, ničit podhoubí ani odstraňovat trouchnivějící dřevo. Typickou chybou je, že lidé vytrhávají plodnice i s velkým kusem zeminy a rozhrabují mech. Správně se houba opatrně vykroutí nebo odřízne u země a vzniklý otvor se zahrne. V přísně chráněných rezervacích je ale i tento způsob zakázán úplně.

Nejčastější chybou je zaměnit hřib satan za hřib kovář nebo hřib koloděj. Hřib kovář má však třeň bez červené síťky a na řezu výrazně modrá. Hřib koloděj má třeň žlutý s jemnou síťkou a dužnina modrá méně. Další záměna hrozí s hřibem žlutomasým, který je menší a roste spíše v jehličnanech. Pokud si nejste jisti, houbu neberte. Platí zásada: jedna nejistá houba v košíku může zkazit celé jídlo.

Co si ověřit před vstupem do terénu Než vyrazíte, zjistěte si konkrétní návštěvní řád dané oblasti. Bývá vyvěšený na tabulích u vstupů a na stránkách správy ochrany přírody. Hledejte v něm odstavce o sběru rostlin a hub, o pohybu mimo cesty a o zákazu vstupu do některých částí. Pozor na to, že pravidla se liší oblast od oblasti a mohou se měnit i v průběhu roku, například kvůli hnízdění ptáků nebo klidu zvěře. Co platilo loni, nemusí platit letos.

Dalším častým omylem je domněnka, že „když to nikdo nevidí, nic se nestane". Pokuty za porušení zákazu vstupu nebo sběru v zakázané zóně uděluje stráž ochrany přírody a v některých případech i policie. Kromě postihu hrozí i to, že svým pohybem narušíte vzácné druhy, které se v lokalitě vyskytují. Pokud si nejste jisti, zda je houba chráněná, raději ji nechte na místě. Platí to i pro druhy, které jsou sice jedlé, ale v dané oblasti vzácné.