5 zásad pro místo na výtvarné potřeby v dětském pokoji

Úložiště řešte dřív než dekora

Výtvarné potřeby se v dětském pokoji rychle změní v hromadu pastelek bez víčka, zaschlých temper a papírů rozházených po podlaze. Aby se z toho stal funkční systém, musí být úložiště nízké, otevřené a rozdělené podle toho, jak dítě skutečně tvoří. Dítě si potřebuje vzít barvy, když chce kreslit, ne je nejdřív složitě odkládat z vysoké police.

Rozdělte potřeby podle činnosti, ne podle druhu Typická chyba je třídit pastelky zvlášť, fixy zvlášť a papíry zvlášť. Dítě ale kreslí, maluje nebo lepí. Proto je praktičtější udělat sadu na kreslení, sadu na malování a sadu na stříhání a lepení. Každá sada má vlastní box nebo přihrádku, ve které je všechno, co k dané činnosti patří. Když dítě chce malovat, vytáhne jeden box a nemusí obcházet celý pokoj.

Druhou možností je pracovat s výškou a světlem. Dětské lůžko patří k oknu jen tehdy, když se dá v noci zatemnit. Pokud tomu tak není, dejte dítěti raději vnitřní kout a rodičovskou postel k oknu. Závěs z silné látky nebo posuvná textilní stěna na kolejnici pod stropem oddělí prostor ve dne i v noci a při stěhování ji sbalíte do tašky. Nevýhodou je horší zvuková izolace – dítě uslyší každý telefonát a rodič každé převracení v posteli. Pomůže koberec na podlaze a těžší závěs sahající až k zemi.

Zvuk a vzduch uzavřou celek. V malém bytě se hluk z her nese do celého prostoru, takže sluchátka s uzavřenou konstrukcí nejsou jen o kvalitě, ale o soužití. Zároveň počítejte s tím, že počítač v rohu bez odstupu od zdi se přehřívá. Nechte za skříní alespoň pět centimetrů a necpěte na ni papíry. Pokud to jde, dejte ji na malý podstavec, aby nasávala chladnější vzduch u podlahy.

Na co si dát pozor: nenechávejte výtvarné potřeby v jedné velké krabici bez dělení. Vznikne v ní nepořádek, ve kterém se ztratí nůžky, úložné prostory v malém bytě rozsype se suchý pastel a dítě přestane tvořit. Stejně tak nefunguje police vysoko nad stolem, kam dospělý jen odkládá věci „aby byly uklizené". Pokud dítě na potřeby nedosáhne, přestane je používat a začne si je brát potají, což vede k většímu nepořádku.

Kam umístit vysoké úložiště, aby nepřekáže

Nepřestavujte celý pokoj naráz. Vyberte jedno místo, kam dítě může kdykoli přijít a pracovat vestoje. Může to být kuchyňský pult, vysoký stůl nebo police s pevnou deskou. Důležité je, aby tam bylo dost světla z boku, ne proti očím, a aby nic nepadalo. Sešity a psací potřeby mějte v jedné krabici přímo na místě. Když dítě musí nejdřív hledat tužku, nadšení zmizí dřív, než začne.

Základem je nízká skříňka nebo police ve výšce, na kterou dítě dosáhne bez židle. Do spodní řady patří to, co se používá denně: papíry, pastelky, fixy, nůžky a lepidlo. Nahoru dejte věci na občasné tvoření – modelínu, vodové barvy, velké formáty papíru. Pokud dítě musí otevřít těžké dveře nebo odšroubovat víko, přestane uklízet. Otevřené boxy a průhledné dózy proto fungují lépe než uzavřené krabice s neprůhledným víkem.

Místo na výtvarné potřeby nemusí být velké. Stačí jedna nízká skříňka, tři až čtyři boxy a jasné rozdělení podle činnosti. Když dítě ví, kam co patří, uklidí i bez připomínání. A když se občas něco rozsype, není to selhání systému, ale běžný provoz. Důležité je, aby se potřeby daly snadno vzít i vrátit – jinak se z tvoření stane jen další starost.

Uvnitř boxů používejte malé přihrádky nebo gumičky. Pastelky rozdělte po barvách jen tehdy, pokud to dítě opravdu baví – jinak stačí rozdělení na teplé a studené odstíny. Fixy skladujte vodorovně, aby nevytekly, a štětce ve sklenici štětinami nahoru. Na víčka od temper dejte malý proužek papíru s názvem barvy, dítě pak rychle najde, co potřebuje, a nemusí otevírat všechny kelímky.

If you have any issues about the place and how to use rady pro rekonstrukci, you can speak to us at our own web-site.