Muchomůrka citronová a žlutá: Jak rozeznat jedlou od jedovaté

Houby v košíku se začnou zapařovat během několika hodin, pokud je necháte v uzavřené nádobě nebo v igelitové tašce. Klíčové je, že plodnice dýchají a produkují teplo. Čím více jich je pohromadě a čím těsněji jsou stlačené, tím rychleji se uvnitř vytvoří vlhké teplo, které je znehodnotí. Proto už při sběru v lese myslete na to, jak zařídit malou kuchyni je ponesete.

Sušení hub v mrazu není jen otázkou trpělivosti, ale hlavně správného výběru druhů. Ne každá houba snese nízké teploty bez ztráty chuti a struktury. Zatímco některé druhy po přemrznutí zhořknou nebo zvlhnou, jiné se naopak suší snadno a rychle. Rozhodující je nejen teplota, ale i vlhkost vzduchu a délka pobytu v mrazu. Pokud plánujete sušit venku i při teplotách pod bodem mrazu, musíte vědět, které houby to vydrží a které raději nechat na jindy.

Sbírejte jen plodnice, které bezpečně znáte. Vytrhávání z půdy poškozuje podhoubí, proto houbu vždy odřízněte u země nebo opatrně vykrutte. Staré, rozměklé a červivé kusy nechte v lese, nemá smysl je nosit domů. Do košíku, nikdy do igelitové tašky, kde se houby zapaří a znehodnotí.

Právě zbarvení dužiny je nejrychlejší test v terénu. Hřib žlučový, lidově zvaný hořčák, vypadá téměř stejně, ale dužina mu na řezu růžoví a chuť je odporně hořká. Stačí olíznout řez a okamžitě poznáte rozdíl. Další častá záměna je s hřibem kovářem, který sice není jedovatý, ale po rozříznutí rychle modrá a v kuchyni se chová jinak. Na modrání dužiny při sběru nikdy nespolehejte jako na znak jedlosti.

Před konzumací si vždy ověřte, že nejde o záměnu s nejedlými nebo jedovatými druhy, které rostou ve stejné době. Například penízovka má jedovatou příbuznou, která se liší tmavším třeněm a hořkou chutí. Pokud si nejste jisti, houbu nechte v lese. A pokud mrzne delší dobu pod minus pět stupňů, i odolné druhy přestávají růst a sběr ztrácí smysl. V takovém případě je lepší počkat na oblevu, kdy se mohou objevit poslední plodnice.

Kdy se jí vyhnout úplně? Když rostou v trsech s jinými muchomůrkami, když máte pochybnosti o barvě klobouku, nebo když houbu našla osoba, která muchomůrky ještě nikdy nesbírala. Většina otrav vzniká právě u začátečníků, kteří si pletou citronku s žlutou nebo s růžovou. Praktické pravidlo: když na řezu není růžová a klobouk je posetý bílými vločkami, nechte ji v lese. Raději o jednu houbu méně než hodiny na pohotovosti.

Kde hřib roste a kdy ho hledat Hřib pravý vytváří mykorhizu především se smrky, borovicemi a duby, proto ho najdete v jehličnatých i smíšených lesích, nejčastěji ve svazích, na okrajích pasek a pod staršími stromy. Nesbírejte v mladých monokulturách ani na místech, kde se intenzivně hnojí nebo stříká. Sezóna začíná koncem května a vrcholí od července do října, po vydatných deštích a teplých nocích. Ráno, dokud jsou klobouky orosené, jsou hřiby nejpevnější a nejméně červivé.

Muchomůrka citronová (Amanita citrina) patří k nejčastěji zaměňovaným houbám v českých lesích. Roste od srpna do listopadu, nejvíc v jehličnatých porostech pod smrky a borovicemi, často i v kyselých bučinách. Je bílá až bledě citronově žlutá, s kloboukem pokrytým bělavými až krémovými šupinkami, které vypadají jako jemné vločky. Není smrtelně jedovatá jako muchomůrka zelená, ale obsahuje bufotenin a další toxiny, které vyvolávají nevolnost, zvracení, bolesti hlavy a v krajním případě halucinace. Sbírat ji nemá smysl – nejí se.

Podle čeho ji bezpečně poznat Klíčový je klobouk. Jeho barva je šedohnědá až olivově zelená, povrch bývá lesklý a za vlhka mírně slizký. Na klobouku zůstávají bílé až krémové šupinky, které vypadají jako rozsypaná mouka nebo krupice. Šupinky se dají snadno setřít prstem, což je důležitý rozdíl od muchomůrky růžovky, jejíž šupinky jsou tmavé a př. Lupeny jsou vždy bílé a poměrně husté, třen je bílý, na bázi hlízovitě rozšířený a obklopený blanitým pochvovitým obalem. Prsten na třeni bývá nevýrazný, často brzy mizí, takže se na něj nelze spolehnout.

Typickým vodítkem je i vůně a chuť, ale ty zkoušet rozhodně nikdo nesmí. Dužnina je bílá, na řezu nemění barvu, a to je další rozdíl od mnoha jedlých druhů, které na vzduchu růžoví nebo hnědnou. Pokud houba roste samostatně nebo v malých skupinkách a její klobouk připomíná zelenavý talíř s bílými vločkami, je čas ji nechat na místě.

Muchomůrka citronová se úložné prostory v malém bytě kuchyni nevyplatí ani po tepelné úpravě. Toxiny se sice částečně rozkládají, ale riziko zůstává a chuť je slabá, moučná. Někteří houbaři ji suší a melou jako koření – to je nebezpečný zvyk, protože bufotenin se sušením neodstraní. Pokud houbu omylem sníte, sledujte do 2 hodin nevolnost, tlak na prsou a zrychlený tep. Při těžších příznacích volejte 155 a vezměte zbytky houby s sebou barvy stěn do obýváku nemocnice.