Kdy ušetříte a kdy proděláte na předčasném splacení

Typické chyby: podepsat novou smlouvu dřív, než máte písemně potvrzené, že stará banka úvěr uvolní bez sankce. Dále zapomenout na to, že nová banka bude chtít nový odhad nemovitosti, což něco stojí. A v neposlední řadě nechat se zlákat nízkou úrokovou sazbou, která platí jen první rok a pak skokově roste. Vždy se ptejte na sazbu po skončení fixace a na to, co se stane, když ji budete chtít změnit.

Daňové přiznání není jen povinnost, ale i příležitost, jak zákonnou cestou snížit daňovou povinnost. Rozdíl mezi odpočtem a slevou je přitom zásadní. Odpočet se odečítá od základu daně, takže snižuje částku, ze které se daň počítá. Sleva se odečítá až od vypočtené daně. Kdo to zamění, připraví se o peníze nebo udělá chybu ve formuláři.

Předčasné splacení úvěru není automaticky výhodné. Záleží na tom, jakou smlouvu máte a jaké poplatky jsou v ní ukotveny. U spotřebitelských úvěrů platí, že od prosince 2016 můžete splatit kdykoli a banka si smí účtovat jen takzvaný účelně vynaložený náklad, obvykle kolem jednoho procenta z předčasně splacené částky. U hypoték je to složitější: u fixace kratší než deset let můžete čelit poplatku až ve výši jedné pětiny nesplaceného zůstatku, u delší fixace je kompenzace nižší.

Typická chyba je zavolat na linku a nechat si vše vyřídit ústně. Bez písemného podání se pak těžko dovoláváte, pokud banka reklamaci zamítne. Další častá chyba je zrušit kartu dřív, než reklamaci podáte. Zrušením totiž přijdete o možnost doložit, že karta nebyla použita. Někteří lidé také čekají, až se poplatek strhne vícekrát, a teprve pak začnou jednat. Čím dřív reklamaci podáte, tím větší šance na vrácení.

Než cokoli podepíšete, přečtěte si, co vlastně podepisujete. Návrh pojistné smlouvy není totéž co pojistná smlouva. Zkontrolujte osobní údaje, rozsah krytí, datum začátku a výpovědní lhůty. Pokud něčemu nerozumíte, ptejte se tak dlouho, dokud to nepochopíte. Poradce, který chce jen prodat, vás odbude slovy, že to je formalita. Poradce, který hájí váš zájem, vám to vysvětlí bez známky nervozity.

Druhým kritériem je vaše vlastní stabilita. Nejde o to mít našetřeno na celý život, ale o to mít alespoň základní jistotu bydlení, příjmu a času. Zeptejte se sami sebe, co by se stalo, kdyby přišlo dítě právě teď. Dokážete si představit, že omezíte koníčky, dovolené nebo kariérní tempo? Odpověď „nějak by to šlo" je slabá. Odpověď „vím, co bych omezil a co bych naopak potřeboval zajistit" je realistická. Častou chybou je odkládat rozhodnutí na dobu, kdy bude všechno perfektní — taková doba nepřijde a odkládání může přerůst v tichou frustraci jednoho z partnerů.

Posledním a často přehlíženým ukazatelem je okolí. Ne že by o vašem životě měli rozhodovat rodiče nebo přátelé, ale jejich chování bývá zrcadlem. Pokud se vám oba vyhýbají tématu, možná jen nechtějí tlačit. Pokud se naopak ptají a vy reagujete podrážděně, stojí za to zjistit proč. Připravte si vlastní odpověď, kterou řeknete klidně a bez výčitek. Až ji dokážete vyslovit bez potřeby obhajovat se, je pravděpodobné, že jste se rozhodli. Rodina se nezakládá podle kalendáře, ale podle toho, jestli dva lidé chtějí nést společně to, co přijde.

Ověřte si to v praxi, ne jen v hlavě Místo dlouhého přemítání si naplánujte konkrétní zkoušku. Domluvte se na společném hospodaření s penězi na jeden měsíc, na střídání péče o domácnost nebo na tom, kdo bude vstávat v noci, když někdo onemocní. Sledujte, jak se u toho chováte: kdo ustoupí, kdo se urazí, kdo mlčí a kdo se snaží vyřešit problém. Právě v těchto malých situacích se ukáže, jestli jste schopni nést odpovědnost za druhého i za sebe. Pokud se hádky opakují ve stejném vzorci a nikam nevedou, dítě je nevyřeší, jen je zdvojnásobí.

Třetím signálem je, jak mluvíte o budoucnosti. Poslouchejte, jestli se v rozhovorech objevuje „my" ve smyslu společného plánu, nebo jen „já" a „ty" vedle sebe. Zkuste si položit přímou otázku: „Co bychom dělali, kdybychom měli dítě?" Sledujte reakci, ne obsah. Vyhýbání, zamlžování nebo přesouvání na „až budeme mít víc peněz" opakovaně znamená, že se jeden z vás tématu bojí. Nebojte se toho pojmenovat nahlas, i když to bude nepříjemné. Právě rozhovor o obavách, ne o datech, ukáže, jestli jste na stejné cestě.

Rozhodnutí založit rodinu nebývá jednorázový moment, ale spíš pozvolné dospívání k jistotě. Mnoho lidí čeká na „ten správný okamžik", který nikdy nepřijde, protože ho hledají jako vnější signál. Ve skutečnosti se signály objevují uvnitř vztahu i v každodenním životě. Rozpoznat je znamená všímat si toho, co se opakuje, ne toho, co se stane jednou po dovolené nebo po romantickém večeru.