Úzká místnost versus křeslo: co rozhodne o pohodlí

Polohovací versus rozkládací: dvě různé věci Polohovací křeslo mění jen sklon opěradla a zůstává na místě. Rozkládací křeslo mění tvar půdorysu — rozloží se do lehátka. Do úzké místnosti se proto hodí spíš polohovací, pokud nepotřebujete spát. Jestli spát potřebujete, hledejte takzvané rozkládání dopředu: sedák se posune vpřed a opěradlo zůstane u stěny. Tím získáte místo pro nohy a nepotřebujete odstup od zdi.

Co si domluvit předem, než host přije

Častou chybou je podsypávání deky ručníkem nebo jinou látkou. Vrstva navíc sice na chvíli pomůže, ale brzy se sama posune a problém se vrátí. Stejně tak nefunguje navlhčení povrchu ani lepicí pásky, které zanechávají stopy a ničí povlak matrace. Pokud už jste vyzkoušeli všechny mechanické metody a deka stále padá, zvažte výměnu povlečení za bavlněné se zvýšenou gramáží. Rozdíl v tření je znát okamžitě a investice se vrátí v podobě klidného spánku.

Nejlepší pozice je na nočním stolku nebo na zdi ve výšce asi 60 až 80 centimetrů nad matrací, mírně před ramenem spícího. Světlo pak padá na knihu pod úhlem a nešíří se do strany. Pokud zvolíte nástěnné svítidlo, upevněte ho tak, aby ho bylo možné otáčet nebo sklopit mimo dosah očí. Stropní svítidla a bodovky mířící dolů jsou pro čtení v posteli nevhodné, protože světlo dopadá na stránku pod ostrým úhlem a vytváří odlesky.

Zvuk kroků se dá snížit i tím, co má host na sobě. Nabídněte mu měkké pantofle nebo silné ponožky. Zní to banálně, ale tvrdá podrážka na laminátu je slyšet i přes koberec. Zároveň platí, že koberec musí být dostatečně těžký, aby neklouzal. Lehký běhoun se při chůzi posouvá a šustí. Koberec s podložkou se pokládá celoplošně, ne jen na hlavní cestu. Přechodové lišty mezi místnostmi se přišroubují, aby neklapaly.

Poslední krok udělejte až doma. Rozložte křeslo v obchodě i v bytě a projděte se kolem něj. Zkuste si sednout, lehnout a vstát. Když se při vstávání musíte opřít o zeď nebo o stůl, je křeslo špatně zvolené. V úzké místnosti vyhrává menší křeslo, které se rozkládá chytře, ne to největší, které se tam vejde jen rozložené.

Kontrolujte nosnost a hmotnost křesla. Lehké křeslo snáz přesunete, když potřebujete uvolnit cestu. Těžké křeslo s kovovou konstrukcí drží tvar, ale v úzké místnosti s ním nepohnete. U látky zvolte odstín, který neláká k povlaku na podlaze — v malém prostoru je každý předmět vidět. Odnímatelný potah se dá vyprat, což se hodí, pokud u křesla jíte nebo máte domácí zvíře.

Potom si na podlaze vymezte obrys lehátka lepicí páskou. Sedněte si na zem, předkloňte se, jako byste vstávali, a zkuste, jestli máte kam položit chodidla. Právě tady vzniká nejčastější chyba: lidé měří jen sedací část a zapomenou na výsuv nohou. U rozkládacího křesla se úložný prostor prodlužuje o 40 až 60 centimetrů a v úzké místnosti tak zablokuje průchod.

Křeslo do úzké místnosti nevybírejte podle vzhledu na fotce v katalogu. Rozhoduje půdorys, tedy kolik místa zabere ve chvíli, kdy je rozložené, a kudy se dá projít kolem něj. Nejdřív změřte šířku místnosti ve třech místech: u dveří, uprostřed a u protější stěny. Starší domy mají stěny nakloněné nebo křivé a rozdíl několika centimetrů rozhodne, jestli křeslo projde.

Teplota světla ovlivní, jak rychle host po přečtení usne. Studené bílé světlo udržuje mozek v bdělosti, teplý odstín naopak usínání usnadní. Pro čtení potřebujete dost intensity, pro orientaci v noci stačí slabý zdroj. Řešením je lampa s dvěma režimy, nebo malé noční světlo v zásuvce. Nikdy nespoléhejte na stropní svítidlo — to rozsvítí celou místnost a probudí všechny.

Změřte také výšku sedu a hloubku sedáku. V úzké místnosti se hodí sedák hluboký 50 až 55 centimetrů, ne 70. Mělký sedák vypadá méně pohodlně, ale nechá prostor pro kolena a snáz se z něj vstává. U opěradla sledujte, jestli se sklápí do roviny, nebo zůstává mírně zvednuté. Do spánku je vhodnější úplná rovina, na čtení stačí tři polohy.