Rozhodující je trpělivost. Lépe je počkat o dva týdny déle než řešit reklamaci, rozebírání podlahy a nový beton. Změřit, zapsat hodnoty, nechat vyschnout a změřit znovu. Teprve potom má smysl mluvit o pokládce.

U dřevěných podlah a laminátu respektujte dilatační spáru u stěn i u přechodů. Lištu nikdy nešroubujte přes těsně sražené lamely – musí zůstat prostor pro pohyb. U dlažby naopak počítejte s tím, že spára mezi místnostmi nemá být zcela tuhá; pružný tmel nebo profil s měkkou vložkou lépe snese drobné pohyby. Typická chyba je utěsnění spáry obyčejným silikonem, který se časem odlepí a začne se do něj chytat špína.

Prvním signálem bývá nerovnoměrná teplota. Položte ruku na podlahu vedle nábytku a pak do míst, kam se nedostane vzduch. Výrazný rozdíl znamená, že teplo se pod nábytkem nešíří. Dalším vodítkem je vlhkost nebo zatuchlý pach při posunu nábytku, případně světlé mapy na podlaze po delším stání. U dřevěných podlah se mohou objevit spáry nebo mírné vydutí právě v místech, kde byla plocha zakrytá.

Beton po zatuhnutí vypadá suchý, ale uvnitř může být ještě plný vody. Právě tahle zbytková vlhkost patří k nejčastějším důvodům, proč se nová podlaha po pár měsících vlní, odlepuje nebo mění barvu. Lehká deska položená na povrch, který ještě „dýchá", nedrží. Lepidlo ztrácí přilnavost, podklad pod parketami bobtná, u vinylu se objevují spáry a u laminátu duté zvuky při došlapu.

Rozhodující je trpělivost. Lépe je počkat o dva týdny déle než řešit reklamaci, rozebírání podlahy a nový beton. Změřit, zapsat hodnoty, nechat vyschnout a změřit znovu. Teprve potom má smysl mluvit o pokládce.

Beton po nalití nevysychá rovnoměrně a rozhodně není suchý ve chvíli, kdy na pohled ztvrdne. Povrch může být pochozí za den, ale uvnitř desky zůstává voda, která se musí dostat ven. Pokud se na takový podklad položí podlaha, vlhkost zůstane uzavřená pod ní. Následky se neprojeví hned, ale za týdny či měsíce: boulení, odlepování, praskliny, plíseň pod krytinou nebo ztmavlé spáry. Spěch při pokládce je nejčastější důvod, proč se i kvalitní podlaha zničí během první sezony.

Nejčastější chyba je položit měkkou podložku přímo na dřevo bez spodní vrstvy. Podlaha pod ní pak „dýchá" vlhkost z místnosti, ale zespodu se drží prach a drobky, které se tam dostanou při každém zvednutí. Další častá chyba je příliš silná vrstva pěny – hřiště se na ní kýve, děti ztrácejí stabilitu a pěna se v místech zatížení rychle proseká. Třetí chyba bývá přilepení pásky přímo na podlahu: při sundání strhne lak a vznikne světlá mapa.ře