Socializace štěněte: co zvládnout doma a co venku

Rozhodnutí nakonec závisí na tom, co v pokoji děláte nejvíc. Pokud potřebujete denní posezení a občasné spaní pro hosta, volte rozkládací gauč s kvalitní matrací a jasně daným místem pro rozložení. Pokud je pokoj především ložnice, pevná postel s úložným prostorem vyjde lépe. V obou případech platí, že méně nábytku znamená více vzduchu. Než cokoli koupíte, vystřihněte si půdorys postele nebo gauče z papíru a položte ho na podlahu. Uvidíte okamžitě, co skutečně projde.

Jestli potřebujete i úložný prostor, neberte klasickou zásuvkovou skříňku. Mnohem lépe poslouží vozík na kolečkách, který po práci zajedete pod stůl nebo do mezery mezi skříní a zdí. Stejně tak se vyhněte otevřeným policím přímo nad stolem – lákají k odkládání papírů a během měsíce se z nich stane skladiště. Lepší je jedna uzavřená skříňka nebo závěsný box na dokumenty, který drží obsah mimo dohled.

Nejprve zjistěte podtón dřeva. Podívejte se na nábytek při denním světle, ne večer pod žárovkou. Žlutý a oranžový podtón mají dub, jasan, borovice a akát. Červený podtón mají třešeň, mahagon a teak. Neutrální až chladný podtón mají ořech, wenge a mořený buk. Když podtón nepoznáte, přiložte k nábytku bílý papír – rozdíl vystoupí. Tento krok určí, které barvy stěn budou fungovat a které budou vypadat jako omyl.

Doma pokračujte v tom, co jste začali. Zvykejte štěně na hlazení po celém těle, na koukání do uší, na sahání na tlapky. Odměňujte klid. Cvičte samotu po minutách a postupně. Nechte ho v místnosti, když jste za dveřmi, a vraťte se dřív, než začne kňučet. Kdo tohle přeskočí, bude později řešit vytí a rozkousaný nábytek. Stejně tak ho naučte, že lidé přicházejí a odcházejí a nic zlého se neděje.

Po obecném zahřátí přichází na řadu specifická část, která napodobuje samotný pohyb. Na liště nebo na lehké stěně vylezte tři až čtyři snadné cesty, které hravě zvládnete. Nezáleží na obtížnosti, ale na plynulosti. Mezi nimi vždy slézejte, protřepejte ruce a vydýchejte. Snažte se zapojit celé tělo – nohy, trup, ramena – ne jen prsty. Právě prsty a šlachy v předloktí potřebují nejdelší čas na adaptaci.

Nejspolehlivější řešení je deska, která se sklopí ze zdi. Když ji nepoužíváte, drží na dvou úchytech a zabírá pár centimetrů. Při montáži ale dodržte dvě pravidla: panty musí být ukotvené do nosného zdiva nebo do pořádného trámu, ne jen do sádrokartonu, a pod desku dejte na zeď pásek, který zakryje otlaky. Častá chyba je příliš krátká deska – na notebook a hrnek stačí, ale na psaní s papíry potřebujete aspoň 100 cm šířky. Druhá častá chyba je sklápění dolů místo nahoru: pokud deska visí přes topení, budete ji muset pořád odklízet.

U pevné postele v malém pokoji řešte hlavně výšku a podnože. Postel s úložným prostorem pod roštem nahradí komodu, ale musí mít zajištěný přístup k víku. Pokud je pokoj nízký, vysoká postel ho opticky zmenší. Tmavý masiv v malém prostoru působí těžce, světlé dřevo nebo čalounění s neutrální barvou prostor nechá dýchat. Častá chyba je koupit postel přesně na míru stěny: pak nejde ustlat ani vyměnit povlečení. Nechte alespoň pár centimetrů na manipulaci.

Kam s židlí, když se zrovna nepracuje Židle zabere víc místa než stůl. Řešením je buď skládací židle, kterou po práci zastrčíte za skříň, nebo stolička, která poslouží i jako noční stolek či odkládací plocha. Pokud máte v bytě alespoň metr volné stěny u okna, zvažte parapetní desku. Okenní parapet je často jediné místo, kde je přirozené světlo a zároveň nikomu nepřekážíte. Pozor ale na radiátor pod parapetem – horký vzduch stoupá přímo na nohy a v zimě se u takového stolu nedá vydržet. Řešením je krátká deska posunutá ke kraji nebo přesun pracovního místa na druhou stranu okna.

Lidé dělají stejnou chybu pořád: pouštějí štěně ke každému psovi na vodítku. To je riziko. Ne každý pes chce kamarádit a špatná zkušenost může zanechat následky. Ptejte se majitele, zda si mohou psi hrát. Raději volte klidné, vyrovnané dospělé psy než divoké štěně. Hru vždy krátce přerušte, dokud je ještě příjemná, a odměňte přivolání. Tím se pes učí, že návrat k vám není konec zábavy.

Socializace neznamená, že štěně musí být s každým kamarád. Jde o to, aby se v běžném světě nebálo a umělo se chovat přiměřeně. Začíná doma a pokračuje venku. První tři až čtyři měsíce věku jsou nejcitlivější období, kdy pes přijímá nové podněty bez velkého strachu. Co se v tomto období nestihne, se později dohání mnohem těžší.

Malý byt neznamená, že se musíte vzdát pořádného pracovního místa. Jen je potřeba přestat hledat stůl jako kus nábytku a začít hledat plochu, která po práci zmizí. Než cokoli koupíte, změřte si tři věci: šířku místa u zdi, hloubku, kterou jste ochotni obětovat, a výšku, ve které vám nic nepřekáží. Právě hloubka bývá kamenem úrazu – stůl hluboký 60 cm vypadá na půdorysu nenápadně, ale v úzkém pokoji zabere celou průchozí linii.