Když dítěti začnou příkrmy, hlídejte tři věci

Rivalita mezi sourozenci není známkou toho, že rodiče selhali. Je to běžná součást soužití dětí, které sdílejí prostor, rodiče i pozornost. Rozdíl je v tom, jak na ni dospělí reagují. Když rodič bere každý konflikt jako osobní prohru, děti se učí, že sourozenec je hrozba. Když ho bere jako dovednost k řešení, děti se učí vyjednávat.

U starších dětí pomáhá dát každému vlastní odpovědnost, která se ho týká jen jeho. Když má jedno dítě na starosti krmení zvířete a druhé úklid stolu, nemusí se hádat o to, kdo dělá víc. Zároveň je dobré nechat je občas spolupracovat na úkolu, kde se výsledek počítá jako společný. Společná výhra je silnější než společná prohra.

Zabrat má smysl ve chvíli, kdy je problém malý, ale roste. Prasklá hadice, rozbitá komunikace v týmu, chyba v datech, kterou zatím vidí jeden člověk. Čím dřív se do toho kopne, tím menší je škoda. Stejně tak u věcí, které mají jasný termín a omezený rozsah: In the event you loved this post and you would like to receive more details concerning odkaz zde please visit our own web site. příprava podkladů, oprava, dodání slíbeného výstupu. Tady čekání nepřináší lepší informace, jen tlak.

První příkrm nepřijde s přesným datem v kalendáři. Rozhoduje spíš to, jestli dítě samo udrží hlavičku, umí sedět s oporou a zajímá se o jídlo na stole. Obvykle se to sejde kolem půl roku, ale u každého kojence je to jinak. Pokud dítě jídlo vyplivuje jazykem nebo se odvrací, prostě ještě není čas. Násilím se nic nezíská, jen se založí odpor, který se pak táhne měsíce.

První dny po porodu nejsou o velkých gestech, ale o tom, kdo umyje nádobí, přinese vodu a pohlídá dítě, aby se matka mohla vyspat. Partnerka se fyzicky i psychicky vzpamatovává, často po dlouhém porodu nebo císařském řezu. Nepředpokládejte, že řekne, co potřebuje. Většinou to sama neví, nebo na to nemá sílu. Místo dotazu „Co mám udělat?" si všímejte, co hoří: plná pračka, prázdná lednice, pláč dítěte ve chvíli, kdy ona jde do sprchy.

Výběr podložky pro dítě nezačíná v obchodě, ale doma. Než se podíváte na jakýkoli vzorek, položte si tři otázky: jak je dítě staré, jak často bude podložku používat a jaký má temperament. Jinak skončíte s podložkou, která po týdnu skončí ve skříni.

Po návštěvách zvenčí se nebojte říct ne. První týdny patří vám třem. Návštěvy, které chtějí jen držet miminko a čekají, že je obsloužíte, nejsou pomoc. Pomoc je přinést oběd, odnést prádlo nebo vzít dítě na procházku, aby matka mohla spát. Pokud to jde, domluvte se s blízkými předem, kdo kdy přijde a co přinese. A když partnerka řekne, že dnes nikoho vidět nechce, respektujte to bez vysvětlování.

Materiál řešte až nakonec. Pěna je lehká, ale rychle se mačká. Korková podložka dobře drží a je příjemná na dotek, ale bývá těžší. Recyklované materiály jsou byt v paneláku pořádku, pokud nesmrdí. Vždy zkontrolujte, zda podložka neklouže na dřevěné podlaze – položte ji na zem a zatlačte rukou. Pokud se posouvá, je nebezpečná. Údržba je jednoduchá: otírejte vlhkým hadříkem, nechte uschnout rozloženou, neskladujte ji srolovanou pod tlakem. Když ji dítě přestane používat, není to tragedie – podložka může sloužit jako podložka pod stan nebo na piknik.

Co dělat v momentě, kdy rivalita vybuchne Neřešte, kdo začal. To je past, do které se rodiče chytají nejčastěji. Vyšetřováním viny dáváte jednomu z dětí roli oběti a druhému roli viníka, a tím rivalitu jen živíte. Místo toho popište, co vidíte, a nechte děti navrhnout řešení. „Vidím, že si berete hračku. Co s tím uděláme?" Pokud se nedohodnou, nastupte vy jako rozhodčí s jasným pravidlem, ne s trestem. Například hračku na chvíli odložíte a vrátíte ji, až se obě strany domluví.

Rodičovská pozornost není jen čas. Je to i tón hlasu, oční kontakt a to, zda dítě cítí, že ho berete vážně. Když jedno dítě přeruší druhé, zastavte ho a vraťte slovo tomu, kdo mluvil. Když jedno pláče, neposílejte druhé pryč, ale pojmenujte situaci: „Teď je smutný, zůstaň tu s námi." Tím dáváte najevo, že oba mají místo, i když zrovna jeden potřebuje víc.
Vyhněte se srovnávání, i když se zdá neškodné. Věty jako „podívej, jak to sestra zvládá" nebo „ty jsi vždycky ten pomalejší" vytvářejí žebříček, na kterém se děti celý život poměřují. Chvalte konkrétní čin, ne osobu. Místo „jsi šikovný" řekněte „tohle jsi složil sám". Dítě pak nepotřebuje dokazovat, že je lepší než sourozenec, aby si zasloužilo uznání.

Povaha rozhoduje víc než barva Neklidné dítě, které vydrží u jedné činnosti jen pár minut, potřebuje podložku s výraznou texturou. Hladký povrch ho bude klouzat a rozptylovat. Naopak dítě, které je citlivé na dotek, může být z hrubé struktury nesvé. Vezměte ho s sebou do prodejny a nechte ho na podložku šlápnout, kleknout si a protáhnout se. Pokud to nejde, kupte dvě varianty a jednu vraťte. Dítě, které si podložku samo vybere podle barvy, ji bude používat ochotněji – ale barva nesmí být jediné kritérium.