Nuda v lese, kterou zaviní přehnané vysvětlování

Druhá hra je „stavba doupěte". Najděte spadlý kmen nebo hustý smrk a nechte děti postavit přístřešek z větví, listí a mechu. Pravidlo: nesmí se ulomit živá větev. Když to udělají, stavba spadne, což je ta nejlepší zpětná vazba. Typická chyba je, že rodič začne stavět sám a děti se nudí. Držte se stranou a jen se ptejte, jestli to vydrží vítr.

Základ je poutko. Poutko neplní funkci, že ti hole neupadne, když ji pustíš. Slouží k tomu, aby váhu hole přenášelo na zápěstí, ne na dlaň a prsty. Ruku protáhni poutkem zespodu, poutko obtoč kolem zápěstí a teprve pak uchop rukojeť. Palec a ukazovák obepínají rukojeť shora, zbývající prsty ji jen lehce přidržují. Když je poutko správně utažené, mělo by ti při uvolněné dlani držet hůl bez toho, abys ji svíral. Pokud hůl svíráš křečovitě, po pár kilometrech tě bude bolet předloktí.

Nejčastější chyba, kterou u dětí v lese uděláte, není nedostatek hraček. Je to snaha všechno vysvětlovat a organizovat. Děti si hrají samy, když mají prostor a podnět. Les jich nabízí stovky, jen je potřeba je ukázat a pak zmizet z cesty.

Kde spát a co mít po ruce Místo na spaní je největší otázka. Dvě postele vedle sebe jsou ideální, ale pokud je k dispozici jen jedna, dejte matraci nebo karimatku na zem. Důležité je, aby obě místa byla na stejné úrovni a dostatečně daleko od sebe, aby se děti v noci budily, ale nekopaly do sebe. Připravte dvě sady ložního prádla, dvě deky a dvě polštáře. Nespoléhejte na to, že si vystačí jedna deka. V noci je zima a hádka o přikrývku dokáže zkazit celý večer.

Večer pak mějte jasný řád. Řekněte dětem, kdy je čas jít spát, a nechte jim půl hodiny na klidné povídání. Zhasněte hlavní světlo a nechte jen malou lampičku. Zůstaňte poblíž, ale ne v pokoji. Když uslyšíte smích, nechte je být. Když uslyšíte pláč, přijďte. Ráno nechte děti vstávat podle sebe, ale připravte snídani tak, aby na ni nemusely čekat. Až host odejde, projděte pokoj a zkontrolujte, jestli tam něco nezůstalo. Příště už budete vědět, co funguje.

Praktické věci mějte na jednom místě: noční stolek nebo židle vedle postele, na ní sklenice s vodou pro každého, malá lampička, kterou lze zapnout bez vstávání, a kapesníky. Do zásuvky dejte náhradní tričko a ponožky pro případ, že se host počůrá nebo se zpotí. Nebalte to jako na tábor, ale počítejte s tím, že se může stát cokoli. Když dítě v noci pláče, ať má po ruce něco, co ho uklidní – plyšáka, knížku nebo malou hračku.

Co dělat, když si nejste jistí při sušení Sušení je nejzrádnější fáze. Modrák se suší v tenkých plátcích při teplotě do 40 stupňů Celsia, pomalu a při dobrém proudění vzduchu. Během sušení ztrácí modré zbarvení a získává hnědou barvu, což je normální. Satan naproti tomu zůstává i po usušení světlý, našedlý nebo nazelenalý a jeho řez nemá typickou modrou reakci. Pokud plátky po dvou hodinách v sušičce zůstávají bílé a páchne z nich chemicky, celou dávku vyhoďte.

Nejspolehlivější je řez. U modráka dužina na řezu okamžitě a výrazně modrá, a to i v noze a v klobouku. Satan modrá jen slabě a pomalu, obvykle v horní části nohy, zatímco zbytek zůstává bílý až krémový. Dalším znakem je pach. Modrák voní příjemně houbově, satan po přivonění k řezu připomíná karbol, jód nebo starou nemocniční desinfekci. Pokud pach necítíte, přivoňte znovu po dvou minutách — těkavé látky se uvolní až po chvíli.

Začněte u sebe. Než vyrazíte, zkontrolujte, jestli máte v kapse jen mobil a klíče. Nic dalšího nepotřebujete. Vezměte ale s sebou vědomí, že se budete muset občas zastavit, dívat se na zem a naslouchat. Děti totiž nejvíc baví to, co děláte vy. Když budete stát a čekat, přestanou se ptát.

Zrcadlo patří na stěnu, odkud je vidět do jiné místnosti, na chodbu nebo k oknu. Pokud to dispozice nedovolí, postavte ho tak, aby odráželo světlý povrch — bílou zeď, dveře do světlé kuchyně, otevřený průchod. Nikdy ho nedávejte naproti věšáku plnému kabátů; odraz oblečení zaplní celou plochu a předsíň se zdá být plná lidí. Velké zrcadlo od podlahy ke stropu funguje jen tehdy, když před ním zůstane volná podlaha alespoň na dvě chodidla. Jinak ho lidé míjejí bokem a efekt se ztrácí.

Hry, které se nevejdou do batohu První hra je „co to je": najděte tři věci, které nepatří do lesa – obal, gumičku, kus provázku. Děti je mají najít a odnést domů. Učí se všímat si nepořádku a zároveň mají jasný úkol. Pozor na to, abyste sami nenosili odpadky v ruce celou cestu; nechte je, ať si najdou klacek nebo list, do kterého je zabalí. Je to praxe, ne soutěž.

Pevný výběh musí být vysoký alespoň dva metry, s pletivem malých ok a s vrchní částí zahnutorou dovnitř nebo opatřenou přesahem, který znemožní přistání dravce. Spodní okraj pletiva zahrňte do země do hloubky 30–40 cm a přeložte ho vodorovně ven, aby kopající predátor narazil na překážku. Používejte pozinkované pletivo, ne tenké síťoviny, které se protrhnou. Mezi dvěma ploty nechte volný pruh, kam se nedostane zvěř a kde uvidíte stopy. Vrata zajistěte západkou, kterou sama slepice neotevře, a zkontrolujte, zda se pod nimi nepodhrabává půda.