Edytujesz Zimní túra v Česku: chyba, která vás vyčerpá zbytečně

Poslední rada: naplánujte si konkrétní cíl, ale mějte v záloze kratší variantu. Zimní túra má být příjemná, ne přežití. Když si předem řeknete, že se v polovině obrátíte, pokud bude hůř, udržíte se v bezpečí a užijete si i krátkou procházku. Sledujte předpověď, ale i to, jak se cítíte vy. Únava a chlad se sčítají a podceňovat je je ta nejhorší chyba, kterou můžete udělat.<br><br>Začněte tím, že si změřte délku zad. Není to vaše výška. Potřebujete vzdálenost od sedmého krčního obratle (ten nejvystouplejší na krku, když skloníte hlavu) po kost na bedrech, kterou nahmatáte v pánvi. Tato míra určuje velikost batohu, ne litráž. Prodavači vám často nabídnou batoh podle objemu, ale špatná délka zad znamená, že popruhy tlačí na ramena a bederní pás sedí nízko nebo vysoko. Většina výrobců dělá dvě až čtyři velikosti zad, takže se ptejte na tabulku, ne na dojem.<br><br>Na co se nejčastěji zapomíná: jídlo a voda. Chaty na hřebeni mají otevřeno jen v sezóně a ne vždy, takže se nevyplácí spoléhat na to, že si cestou koupíte oběd. Vezměte si vlastní svačinu a alespoň dva litry vody na osobu. Další častá chyba je podcenit návrat. Mnozí vyrazí pozdě odpoledne a pak zjistí, že poslední autobus nebo vlak jede dřív, než dojdou do civilizace. Vždy si dopředu zjistěte jízdní řády a naplánujte trasu tak, abyste měli rezervu alespoň hodinu.<br><br>Typickou chybou je spoléhat na udávanou maximální výdrž. Ta platí pro nejnižší režim, který je často nepoužitelný. Reálná výdrž při použitelném jasu bývá třetinová až poloviční. Před túrou si proto změřte, jak dlouho vám svítilna vydrží na režim, který skutečně používáte. Baterie navíc v chladu ztrácejí kapacitu, takže na podzim a v zimě počítejte s výrazně kratší dobou svícení.<br><br>Jak poznat vhodnou cestu ještě před prvním krokem Rozhodující je povrch, ne délka. Trasa do pěti kilometrů po kvalitní silnici dá méně práce než dva kilometry po rozbité pěšině. Všímejte si, zda je cesta zakreslená jako silnice, nebo jako pěší značka. Pokud jde o pěší značku, počítejte s tím, že kočárek ponesete. Dále sledujte sklon. Brdy nejsou vysoké hory, ale stoupání po asfaltu je pro člověka s kočárkem náročné. Vyhněte se trasám, kde je převýšení větší než sto metrů na kilometr.<br><br>Většina lidí řeší stoupání, ale zapomíná na to, že i sjezd může být vyčerpávající. Technický, kamenitý sjezd nutí brzdit, stát v pedálech a držet tělo v napětí. Po pěti takových kilometrech jsou nohy i ruce hotové, i když jste vůbec nešlapali do kopce. Do plánu proto zařaďte i náročnost terénu dolů. Ideální je spojit prudké stoupání s pozvolným, širokým sjezdem, který se dá jet v klidu a bez neustálého zvedání ze sedla.<br><br>Nakonec pamatujte na to, že v Brdech platí určitá omezení pohybu kvůli bývalému vojenskému prostoru. Některé cesty jsou přístupné jen v určitých dnech nebo jen po značených trasách. Předem se informujte, jestli vámi zvolená silnice není uzavřená. S kočárkem se nevyplatí riskovat objížďku terénem. Pokud narazíte na uzavírku, prostě se vraťte. Cílem není dojít daleko, ale dojít v pořádku.<br><br>Nejschůdnější jsou okruhy kolem vodních nádrží a po lesních silnicích, které mají pevný povrch. Asfalt nebo udusaný štěrk zvládne i běžný kočárek s menšími koly. Naopak cesty s vrstvou sypkého kamení nebo hlubokého listí jsou past. Kola se boří, odpružení nestačí a dítě se třese. Typická chyba je vyrazit na trasu, která je v zimě upravená pro běžky, ale v létě je plná výmolů a vyjetých kolejí.<br><br>Co si vzít a co nechat doma Zimní túra není letní procházka v bundě. Základem je vrstvení: funkční triko, fleece, nepromokavá bunda a kalhoty. Rukavice, čepice a šála nejsou volitelné. Obuv volte vyšší, nepromokavou, s dostatečně hrubým vzorkem. Pod ni si vezměte návleky, které zabrání tomu, aby se vám sníh dostal do bot. Do batohu přidejte náhradní rukavice, termofolii, čelovku, termosku s teplým nápojem a něco k jídlu. Naopak nechte doma těžké bavlněné oblečení, které po promočení chladí, a přehnaně velký batoh, který vás bude jen tahat dolů.<br><br>Brdy jsou specifické tím, že nabízejí dvě tváře. Jedna je široká asfaltka po bývalé vojenské silnici, druhá je úzká lesní pěšina s kořeny a kameny. S kočárkem se pohybujete pouze po té první. Než vyrazíte, zjistěte si, jestli vámi zvolená trasa vede po zpevněné komunikaci, nebo po značené turistické cestě. Většina značených cest v Brdech je pro kočárek nevhodná, i když na mapě vypadají lákavě.<br><br>Zimní turistika v Česku má jedno velké úskalí: většina lidí plánuje trasu podle letních map a teprve na místě zjistí, že cesta je zavátá, rozbahněná nebo že se po ní nedá jít vůbec. Základem je vybírat trasy v nižších polohách, kde sníh obvykle nebývá tak hluboký, a kde i při brzkém soumraku stihnete dojít do cíle. Vyhněte se hřebenovkám a exponovaným partiím, kde fouká a kde se sníh ukládá do závějí. Ideální jsou okruhy do 12 kilometrů s převýšením do 300 metrů, které zvládnete i v těžším terénu.