Edytujesz Sběr hub v chráněných oblastech: co smíte a co ne

Sušička na ovoce a zeleninu zvládne houby za pár hodin, ale jen když jí dáte správný materiál. Ne každá houba se hodí – měkké a přezrálé plodnice se v teple rozpadnou nebo zhořknou. Na sušení berte mladé, pevné kusy s neporušeným kloboukem i třeněm. Hřiby, křemenáče, lišky, klouzky nebo václavky fungují spolehlivě. Čerstvé houby nikdy nemyjte pod vodou; stačí je otřít vlhkou utěrkou nebo měkkým kartáčkem a odříznout zbytky jehličí a hlíny.<br><br>Páté pravidlo se týká rozmrazování. Houby nikdy nerozmrazujte v horké vodě ani v mikrovlnné troubě, pokud je chcete použít do omáčky nebo polévky. Nechte je přes noc v chladničce, nebo je vložte přímo zmrazené do hrnce. Mrznutí není vhodné pro houby, které chcete podávat celé nebo smažené – po rozmrazení změknou a ztratí tvar. Na řízky nebo na gril se hodí čerstvé, případně sušené houby. Zmrazené houby jsou ideální do polévek, omáček, guláše nebo na smetaně, kde se jejich struktura stejně nerozpozná.<br><br>Určování začíná u místa růstu. Houba na živém dřevě, houba v trávě na louce a houba v mechu pod smrky jsou tři různé skupiny a záměna mezi nimi je nejčastější chyba. Dále si všímejte celého habitu, ne jen klobouku: barva a tvar lupenů nebo rourek, způsob připojení klobouku k třeni, přítomnost nebo nepřítomnost prstenu a pochvy, barva a struktura třeně, změna barvy po rozříznutí nebo po dotyku. Sbírejte vždy celou houbu, i s bází třeně vyhrabanou ze země. Uříznutý klobouk bez báze je pro určení často bezcenný a právě tam rostou nejnebezpečnější znaky, jako je pochva u muchomůrek.<br><br>V chráněné krajinné oblasti nebo národním parku platí pro sběr hub jiná pravidla než v běžném lese. Základní rozdíl spočívá v tom, že území je rozděleno do zón podle stupně ochrany. Zatímco v okrajových zónách si často nasbíráte jako v obyčejném lese, v nejpřísněji chráněných jádrových územích je jakýkoli sběr zakázán. Před cestou si proto na mapě nebo v terénu ověřte, do které zóny vstupujete. Orientačním vodítkem jsou značky na cestách a informační tabule u vstupů.<br><br>Praktické rady pro pohyb v chráněném území: choďte pouze po značených cestách, nesešlapujte okraje rašelinišť a skal, nenechávejte odpadky ani zbytky vyčištěných hub na místě. Sbírejte jen tolik, kolik skutečně spotřebujete, a plodnice, které neznáte, nechte být. Pokud narazíte na tabuli se zákazem vstupu, respektujte ji i v případě, že cesta dál pokračuje. Ohleduplné chování ocení nejen příroda, ale i ti, kdo přijdou po vás.<br><br>Na co si dát pozor: mrtvé dřevo bývá domovem i nejedlých nebo mírně jedovatých druhů, které se tvarově podobají jedlým. Vždy určujte houbu podle více znaků — klobouk, lupeny nebo rourky, třeň, vůně, barva výtrusného prachu. Pokud si nejste jistí, nechte ji v lese. Dále platí, že v chráněných územích a národních parcích je sběr omezený nebo zakázaný, a to i na mrtvém dřevě. Respektujte značení a místní pravidla, jinak vám hrozí pokuta a hlavně zbytečný zásah do křehkého ekosystému.<br><br>Obecně platí, že sběr hub pro vlastní potřebu není v chráněných územích plošně zakázán, pokud se pohybujete v zóně, kde to návštěvní řád dovoluje. Nesmíte však vstupovat mimo vyznačené cesty, ničit podhoubí ani odstraňovat trouchnivějící dřevo. Typickou chybou je, že lidé vytrhávají plodnice i s velkým kusem zeminy a rozhrabují mech. Správně se houba opatrně vykroutí nebo odřízne u země a vzniklý otvor se zahrne. V přísně chráněných rezervacích je ale i tento způsob zakázán úplně.<br><br>Nejčastější chybou je zaměnit hřib satan za hřib kovář nebo hřib koloděj. Hřib kovář má však třeň bez červené síťky a na řezu výrazně modrá. Hřib koloděj má třeň žlutý s jemnou síťkou a dužnina modrá méně. Další záměna hrozí s hřibem žlutomasým, který je menší a roste spíše v jehličnanech. Pokud si nejste jisti, houbu neberte. Platí zásada: jedna nejistá houba v košíku může zkazit celé jídlo.<br><br>Co si ověřit před vstupem do terénu Než vyrazíte, zjistěte si konkrétní návštěvní řád dané oblasti. Bývá vyvěšený na tabulích u vstupů a na stránkách správy ochrany přírody. Hledejte v něm odstavce o sběru rostlin a hub, o pohybu mimo cesty a o zákazu vstupu do některých částí. Pozor na to, že pravidla se liší oblast od oblasti a mohou se měnit i v průběhu roku, například kvůli hnízdění ptáků nebo klidu zvěře. Co platilo loni, nemusí platit letos.<br><br>Dalším častým omylem je domněnka, že „když to nikdo nevidí, nic se nestane". Pokuty za porušení zákazu vstupu nebo sběru v zakázané zóně uděluje stráž ochrany přírody a v některých případech i policie. Kromě postihu hrozí i to, že svým pohybem narušíte vzácné druhy, které se v lokalitě vyskytují. Pokud si nejste jisti, zda je houba chráněná, raději ji nechte na místě. Platí to i pro druhy, které jsou sice jedlé, ale v dané oblasti vzácné.